Lehce jsem zakroutil hlavou, prošmejdil špajzku a pak šel za ním s nějakými bonbóny, které jsem při svém posledním nákupu pořídil. Opatrně jsem nakoukl do ložnice a usmál se. "Promiň. Jen rád provokuju." omluvil jsem se mu a hodil vedle něj bonbóny. "Dej si, jestli chceš. Nakoupil jsem to kvůli tobě. Já sladké moc nejím." vysvětlil jsem, i když asi nebylo proč.

Má něco proti gayům? Je snad homofób? ptal jsem se sám sebe v duchu. Je snad tohle ten důvod, proč jsem ho neměl rád, protože jsem to nějak podvědomě vycítil? Jakmile vešel do místnosti, lehce jsem ztuhl. Nechtěl jsem, aby si ze mě zase v tomhle směru utahoval, ale naštěstí žádná narážka nepřišla. "Nemám chuť." odvětil jsem a snažil jsem se do toho moc nezapojovat emoce, ale nejsem si jistý, jestli se mi to povedlo.

Jo tak tady jsem asi udělal chybu. "Chápu, že teď není dobré vtipkovat o tobě a Ikim a... no, raději půjdu. Kdybys něco chtěl, budu v obýváku." oznámil jsem a zas zmizel za dveřmi, kde jsem se plácl do čela. Že ty si to provokování nikdy nedokážeš odpustit, nadával jsem sám sobě a sedl si na gauč.

Ještě chvíli jsem tam jen tak mlčky seděl, ale pak jsem se na postel svalil a znovu vytáhl Ikiho košili. Když jsem nad tím tak přemýšlel, tak jsem ani nebyl naštvaný, spíš mě to mrzelo. Už to vypadalo, že bychom si přeci jen mohli rozumět, ale z toho nakonec asi stejně nic nebude, jestli má domněnka je správná. I když bylo teprve něco kolem půl osmé a já nebyl ani převlečený, docela rychle jsem usnul.

Stejně, jako téměř vždy jsem si zapnul televizi a koukal na ní až do deseti. To už jsem byl dost unavený a tak jsem všude pozhasínal a šel si lehnout. Překvapilo mě, když už Yuu spal. Převlékl jsem se do spacího a přišel k jeho posteli. Chvíli jsem na něj tak koukal... a váhal... ale nakonec jsem ty bonbony, které se ani o kousek nepohnuly, dal na noční stolek a jeho opatrně nadzvedl, abych z pod něj vytáhl peřinu, položil ho zpět a přikryl. Naštěstí se nevzbudil a tak jsem se nemusel bát, že by si snad o mě mohl myslet, že jsem mu chtěl něco udělat nebo že jsem divný... známe puberťáky. Když už jsem si chtěl lehnout, zavadil jsem nohou o tu košili která Yuuovi asi musela vypadnout z rukou když jsem s ním tak manipuloval. Lehce jsem se pousmál, košili zvedl a dal mu jí do rukou. Pak už jsem šel konečně spát.

Spal jsem nerušeně po celou noc a snad se mi nezdál žádný sen. Ráno jsem se probudil přikrytý, což měl na svědomí asi Aoma. Ještě chvíli jsem se válel v posteli, ale pak jsem potichu vstal, protože Aoma stále ještě spal a došel jsem do kuchyně tentokrát připravit snídani zase já. Stále se mě držela nálada ze včerejšího večera, což jsem moc nechápal, protože ještě nedávno jsem ho nenáviděl, tak proč mě teď mrzí, že hrozí, že si dál zase nebudeme rozumět? Asi jsem v poslední době nějaký přecitlivělý, došel jsem k závěru a na rozehřátou pánev rozklepl několik vajec.

Nevím, kolik bylo, když jsem se probudil, ale z postele mě vytáhla lákavá vůně. Bez převlékání do normálního oblečení jsem vyrazil po čuchu až do kuchyně, kde Yuu připravoval něco dobrého. "Dobré ráno." popřál jsem mu a posadil se ke stolu, kde jsem si zívl. "Moc pěkně to voní." pochválil jsem a zas natáhl vzduch nosem.

Snídaně byla už téměř hotová, když přišel Aoma. "Dobré." oplatil jsem mu. "Jsou to míchaná vajíčka s paprikou, šunkou a jarní cibulkou." sdělil jsem mu, ještě trochu to na pánvičce promíchal a už nandaval na talíře. "Dobrou chuť." popřál jsem, když už měl každý svou porci míchaných vajíček a dva krajíce chleba.

"No páni. Děkuju a dobrou chuť." broukl jsem a pustil se do jídla dřív, než zase řeknu něco, co nemám, ale už za chvilku byl můj talíř prázdný, jak mi to chutnalo. "Lahůdka. Nechceš mi dělat ranního kuchaře?" usmál jsem se na něj.

Normálně by mě to asi potěšilo víc, ale teď jsem jen nad tím pokrčil rameny. "Nic na tom není. Prostě vajíčka, šunka, paprika, cibulka a nějaké to koření se solí." odvětil jsem a dál se věnoval svému talíři, na kterém ještě něco málo bylo.

Lehce jsem si povzdechl. Věděl jsem že za tuhle náladu můžu já a tak jsem aspoň počkal až dojí a všechno nádobí umyl. Pak jsem se podíval na hodinky. "Za patnáct minut začnou návštěvní hodiny. Klidně už běž za Ikim, jestli chceš." usmál jsem se a ještě to nádobí začal utírat a uklízet.

"Klidně bych to po sobě umyl." pravil jsem, když mi zmizel prázdný talíř a chvíli ještě mlčel. "Říkal jsi, že dnes půjdeš taky, ne?" zeptal jsem se a krátce se na něj podíval.

"No jo. Nechci ti to tam kazit svýma blbýma kecama. Jsem s tímhle strašný a nevím, kdy zavřít zobák. Občas je těžké udržet si přátele, takže se tam stavím asi až pak." pousmál jsem se a pozavíral poličky, do kterých jsem uklízel nádobí.

Postavil jsem se a s hlasitým povzdechnutím jsem se opřel o stůl. "Ty to nechápeš, co?" pozvedl jsem mírně obočí a díval se přímo na něj.

Teď jsem opravdu nechápal, co myslí a tak jsem chvíli mlčel, přemýšlel nad tím a zabodl pohled do země. "Asi ne..." broukl jsem potichu.

Znovu jsem si povzdechl a vlastně jsem to snad chtěl hodit za hlavu, ale tak co... už jsem to nakousl a dřív nebo později by se to o mně stejně dozvěděl, takže nač tohle dál protahovat. "Já... ani tak moc neřeším to, co jsi řekl, ale spíš to, co z toho vyplynulo. Vím, že sis dělal srandu, ale stejně mi z toho tak nějak vyplynulo, že moc neuznáváš homosexuály, stejně tak noc před tím, s tou košilí. A já jsem gay. Nemám s tím problém, nestydím se za to, jen..." odmlčel jsem se. "...asi mi nakonec přeci jen na tom, abychom si rozuměli záleželo. Ale jestli neuznáváš gaye a máš s nimi problém..." nedokončil jsem větu a raději zamířil do ložnice, abych se převlékl.

Dost mě to překvapilo. Něco takového jsem vůbec nečekal, a tak jsem chvíli stál bez hnutí na místě a až pak se trošku probral, když se mi to v hlavě srovnalo. On si myslí, že mi to vadí? Ehm, tak to jsem posral, zanaříkal jsem v duchu a chtěl jít za ním, ale... zas jsem se zasekl na místě. Byl jsem z toho zmatený. Najednou jsem se bál, že bych ho mohl vážně urazit, což jsem opravdu nechtěl, ale nakonec jsem přeci jen šel za ním. Tedy... skoro. Počkal jsem před ložnicí. Byl jsem z toho trochu nesvůj.

Oblékl jsem se v rychlosti, protože jestli na mě za to bude naštvaný, tak asi nebude úplně dobrý se tu zdržovat dýl, než je nutné. Skoro jsem se lekl, když jsem vyšel na chodbu a on tam stál. "Neboj, už jdu." ujistil jsem ho a prošel kolem něj.

"N-Ne, počkej. Nevadí mi to." řekl jsem rychle a dal mu ruku na rameno, abych ho zastavil. "Já jen... Upřímně... Jsi první gay, kterého jsem potkal, tak... jsem trošku mimo." snažil jsem se mluvit trochu srozumitelně. "A... to moje provokování... není to, tak že by mi orientace na stejné pohlaví vadila, ale... znáš to. Normálního kluka pošťouchneš nejvíc takovouhle narážkou." Ukončil jsem svůj 'proslov' a čekal na reakci.

Překvapeně jsem na něj koukal, ale byl jsem rád, že mu to nevadí. Ale musel jsem se v duchu zasmát, když řekl, že jsem jediný gay, kterého potkal. Chudák neví o Ikim. Ten je sice bisexuál, ale tak to je jedno. No... jen teď doufám, že si to všechno nespojí a nedojde mu, že Ikiho vlastně miluju nebo že spolu dokonce chodíme. "No, ehm... fajn." podrbal jsem se na zátylku. "A chceš jít se mnou do té nemocnice? Stejně musím ještě do koupelny." odůvodnil jsem.

Na konec jsem se usmál. "Tak jo." broukl jsem a šel se rychle převléct, abych nezdržoval. Potom jsem rychle vletěl do kuchyně, kde jsem si do flašky napustil vodu, abych se jim tam při nejhorším nesložil a pak počkal u koupelny na Yuua, abych mohl spáchat ranní hygienu.

S lehkým úsměvem jsem došel do koupelny, kde jsem udělal hygienu a upravil si vlasy, které dnes výjimečně nevypadaly jako vrabčí hnízdo. Pak už jsem ale vylezl, abych koupelnu uvolnil i pro Aoma a počkal jsem na něj již obutý u dveří.

Hned, co Yuu opustil koupelnu jsem ho nahradil a do pěti minut byl hotový. Došel jsem tedy za ním, obul se a už jsme oba vyrazili. Dnes jsem odhodlaný být u Ikiho déle. Chci vidět, jak se mu daří a stav se zlepšuje. Nikde jsme se nezdržovali a tak jsme zanedlouho šli nemocniční chodbou k Ikimu.

Připadalo mi, jako by ta cesta do nemocnice byla stále kratší a kratší, takže jsme za chvíli stáli zase u Ikiho v pokoji, kterého jsem pozdravil s o něco širším úsměvem, než obvykle.

Před vstupem do pokoje jsem se psychicky připravil na to, co uvidím a když jsem vešel, usmál jsem se. Byl jsem rád, že Ikiho stav se zlepšuje, i když ten pohled na všechny ty hadičky byl hrozný. "Ahoj. Tak ty se nám prej už uzdravuješ. To je dobře. Musíš si pospíšit. Kdo by potom krotil tvojí třídu a Yuua?" uchechtl jsem se lehce a bedlivě ho sledoval, jestli třeba nezareaguje.

S úsměvem jsem se posadil na židli a pozoroval Ikiho, ale jakmile vyslovil Aoma svou poznámku, stočil jsem pozornost k němu. "Já jsem nezkrotný." zaprotestoval jsem, i když v jistém směru to tak úplně není... hihi.

"Ah. Jistě že." uchechtl jsem se a zas koukl na Ikiho. "Zkus ho chytit za ruku." usmál jsem se a přišel ještě o kousíček blíž.

Taky jsem se uchechtl, ale pak přikývl a chytil ho za ruku, jak řekl. Chvilku se nic nedělo, ale pak jsem si všiml a trošku i cítil, jak se mu lehce pohybují konečky prstů a nakonec mi ruku opravdu stiskl a tím mi na tváři opět vykouzlil úsměv.

Pozorně jsem sledoval jeho ruku a... on opravdu stiskl! "To je zázrak." vydechl jsem v údivu. "Zajímalo by mě, jestli o tom ví Iato."

"Jo, tak to nevím." pokrčil jsem rameny, ale Ikiho ruku nepouštěl. "Nepotkal jsem ho tady, ale mohli jsme se minout." řekl jsem jednu z teorií. Taky možná má hodně práce, ale přesto si myslím, že si občas trochu toho času na Ikiho našel.

"Až budeme doma, zkusím mu zavolat." zapřemýšlel jsem nahlas a dál sledoval Ikiho ruku. "Kéž by zvládl ještě něco víc. Ale nevadí, dělá skvělé pokroky."

Přikývl jsem a následně se uchechtl. "Co by jsi po něm proboha ještě chtěl? Aby ti dělal poslíčka nebo co?" utahoval jsem si z něj, i když jsem chápal, jak to myslí. Taky jsem byl rád, že je to už lepší a pomalu se z toho dostává.

"Ty bys mohl dělat poslíčka." uchechtl jsem se. "Myslíš, že nás slyší?" usmál jsem se. Byl jsem tak rád, že se mi ještě neudělalo špatně... a nebo to bude tím, že pořád koukám jen na jeho ruku.

Tss, no to uhodl, ušklíbl jsem se v duchu. "Nevím, ale ve filmech to tak občas je, tak třeba na tom bude něco pravdy." odpověděl jsem popravdě. Samotného by mě to zajímalo.

Chvíli jsem tak přemýšlel a při tom koukl na všechny ty trubičky. Chyba. Zas se mi udělalo špatně a já se k tomu musel otočit zády. "To doufám..."

Samozřejmě jsem si všiml té jeho náhlé reakce a úsměv mi trošku opadl. "Tobě to vážně nedělá dobře tady být, co?" zeptal jsem se a pootočil k němu hlavu.

"Jen mi vadí... pohled na ty hadičky... prostě... jak je na ně napojený." řekl jsem popravdě a podrbal se na krku.

"To chápu. Není to zrovna hezký pohled a taky se mi to nelíbí, ale asi už jsem si tak nějak zvykl." Už aby se probudil. Chci ho mít už u sebe a aby bylo všechno zase při starém. "Klidně můžeme jít, jestli chceš."

"Ty tady klidně buď. Nebudu tě přece omezovat. A měl bych doma uvařit... co by sis dal?" zeptal jsem se a na chvilku se na něj otočil.

"Nevím, mám rád jednoduchá jídla, nejsem náročný." odpověděl jsem a trochu zapřemýšlel. "Co třeba tousty?" navrhnul jsem. "A klidně už taky půjdu. Jsem tu každý den dlouho. Navíc jsi říkal, jak jsem hrozně zajímavý a chtěl bys o mně vědět víc." hrál jsem až přehnanou vážnost, ale nakonec jsem se stejně uchechtl.

Musel jsem se taky uchechtnout. "Tak jestli chceš a nebude ti to vadit. Ale nevím jak moc budou moje otázky blbé." usmál jsem se. "Jdu zatím napřed. Stejně musím na záchod." oznámil jsem a odešel z pokoje.

Už jsem mu na to nic neřekl, jen se zasmál a pak stočil pohled zpět k Ikimu. "Tak co, budeš mít radost, až se probudíš, že jsem s Aomem za dobře? Ale stejně se pořád zvláštně usmívá." uchechtl jsem se a ještě chvilku u něj pobyl, než jsem se s ním rozloučil a došel za Aomem, který na mě už čekal.