Omlouvám se, že přidávám kapču až takto pozdě večer, ale mám ve škole doslova a do písmene frmol T.T  proto se omlouvám, že je kapča tak krátká, snad mi to odpustíte...

Netrpělivě jsem čekal na místě a ani jsem nevěřil, že by na to Yuu kývl, ale... opak byl pravdou. Už byli oba u mě a Iato mi předal krabici, ve které musely být Yuuovo věci.
"Tak já to pojedu zařídit. Díky, že se o něj postaráš. Kdyby jste něco potřebovali, napište." řekl už s lehce lepší náladou a ještě než odešel, lehce Yuua poplácal po rameni.
"Tak pojď, připravím ti postel." řekl jsem tiše, ale Yuu na to nereagoval a tak jsem mu dal ruku na záda a opatrně ho zavedl dovnitř.

Nic jsem už zase neříkal a jen prostě šel s ním do domu. Vážně nevím, jestli zvládnu být hned vedle, ale do děcáku se mi vážně nechtělo, i když to obnášelo být s Aomem. Už jsme byli uvnitř a když jsem se zouval, vzpomněl jsem si na Iseriho, Sayuri a koťata. "Máme doma kocoura a kočku se sedmi koťaty." hlesl jsem tiše.

Téměř jsem mu nerozuměl a vlastně jsem ani nečekal, že by dnes promluvil a tak mě to trošku vyvedlo z míry. "Mám... pro ně dojít?" zeptal jsem se ho pro jistotu. Mohl bych je provizorně umístit do kuchyně, odkud by taky nelítaly po celém domě, kdyby se na noc zavřelo.

"Asi jo." špitl jsem a ustoupil trochu na stranu, aby mohl projít. Nebylo by dobrý, kdyby tam byli po celou dobu sami. Z kapsy jsem ještě vyhrabal klíče, aby si mohl odemkout a podal mu je.

"Dobře. Klidně běž do obýváku. Jestli máš hlad, vezmi si něco z lednice." pousmál jsem se a klíče si od něj vzal. "Za chvilku jsem tady." řekl jsem těsně před odchodem.

Došel jsem tedy do obýváku, jak řekl a posadil jsem se na gauč. Na jídlo jsem neměl ani pomyšlení, takže o návštěvě ledničky jsem ani nepřemýšlel.

Došel jsem k Ikiho domu a před vstupem chvíli váhal, ale nakonec vstoupil. Hledání koček nebylo složité, protože koťata se proháněla všude a jedna větší kočka se je snažila jedno po druhém donést do svého pelechu. No jo, ale jak je odnesu? zavrtalo mi hlavou. Po chvíli hledání jsem našel krabici, do které jsem dal jeden pelech i s koťaty a tou velkou kočkou. Za chvilku jsem našel i poslední kočk-kocoura. S krabicí plnou koček a dalším pelechem v druhé ruce jsem se vydal zas domů. Pracně jsem vše pozavíral a doma si zas otevřel. Podle plánu jsem je umístil do kuchyně. Kočku s koťaty jsem raději nechal na místě, ale toho kocourka jsem vzal sebou. Slyšel jsem, že zvířata lidi uklidňují a tak, když jsem našel Yuua na gauči, přisedl jsem si a toho chlupáče položil k němu. "Ostatní jsou v kuchyni." šeptl jsem.

Snažil jsem se na nic nemyslet, abych se alespoň trochu uklidnil, jenomže v tuhle chvíli to zrovna dvakrát snadný nebylo. Když se Aoma vrátil zpátky, jen jsem mírně přikývl. Ani nevím, jestli si toho všimnul. Iseri, kterého Aoma přinesl sebou, se okamžitě začal mazlit, jako měl ve zvyku, což jsem docela uvítal, alespoň částečně mě zaměstnal. Sednul jsem si do tureckého sedu a začal ho hladit po jeho hebkém kožíšku, do kterého jsem mu nakonec zabořil obličej.

Musel jsem se lehce pousmát a dal jsem mu na chvilku ruku na rameno. "Půjdu ti nachystat postel." oznámil jsem mu a odešel do ložnice. Na rozdíl od Ikiho jsem neměl pokoj pro hosty, ale to zachránila moje rozkládací postel. Pracně jsem ji rozložil a obě poloviny šoupl aspoň kus od sebe. Kdyby chtěl, šoupnu mu ji i dál. Vyměnil jsem povlečení, vše úhledně srovnal a zas se pomalu vrátil do obýváku.

Mezitím, co byl Aoma pryč, přemýšlel jsem nad tím, co se vlastně bude dít dál. Když se z toho Iki zvládne dostat, bude vše jako dřív? Ale... co když to nezvládne? Budu dostatečně silný na to, abych se s tím zvládl smířit? Pochybuju, protože on pro mě znamenal až příliš mnoho a jestli nepřežije... nedokončil jsem ani myšlenku. Jak se jemu podařilo vyrovnat se ztrátou ženy a dcery jsem opravdu nechápal. Jediné, co jsem věděl bylo to, že já tohle rozhodně nezvládnu.

"Až budeš chtít, můžeš si jít lehnout. Ložnice je na konci chodby." pousmál jsem se, když jsem si k němu opět přisedl. Zdálo se mi, že jeho nálada poklesla.

"Můžu si tam vzít Iseriho?" zeptal jsem se polohlasem po chvíli. Ono bylo asi jedno, kde budu, protože stejně teď neusnu, ale třeba si tam budu připadat více 'schovaný'.

"Jasně, že jo. Budu rád když se aspoň trošku uvolníš." odpověděl jsem mu a trošku si ho prohlédl. Furt byl od krve. Ne moc, ale byl. "Můžeš se klidně i vykoupat. Koupelna je tady vlevo." ukázal jsem mu.

Přikývl jsem, sundal si Iseriho z klína a naposledy ho pohladil. Pak jsem vzal krabici se svými věcmi a zamířil do ložnice, kde jsem ji položil na postel, kterou jsem usoudil, že bude moje. Vzal jsem první čisté oblečení, které se mi dostalo pod ruku a došel do koupelny, kde jsem strávil poměrně dost času kvůli toku mých myšlenek, opět.

Ztrápeně jsem Yuua sledoval, dokud mi nezmizel z očí. Doufám, že začne brzy myslet na něco jiného a nebude vypadat takhle. Nebylo by dobré, kdyby se dostal do depresí.

Když už jsem vylezl z koupelny, vzal jsem si v obýváku do náruče Iseriho, který to na gauči samozřejmě zalomil. Došel jsem s ním do ložnice, kde jsem se posadil na postel, zády se opřel o stěnu a Iseriho u mě uvelebeného jsem opět hladil.

Zatímco Yuu byl ještě v koupelně, musel jsem se znovu stavit u Ikiho v domě pro kočičí žrádlo, protože kočka máma se začala po něčem shánět. S tou hromadou koťat se jí nedivím. Hned jak jsem se vrátil, dal jsem jí jídlo a šel zas do obýváku, kde už kocour nebyl a tak jsem usoudil, že Yuu už je v posteli. Ještě jsem trochu pouklidil a nahlédl do ledničky, abych zjistil, jestli budu muset zítra nakoupit, což se mi bohužel nevyhne. Pak už jsem si šel dát rychlou sprchu a po ní si to zamířil do postele.

Stále jsem seděl na posteli a hladil Iseriho, když vešel Aoma. Na okamžik jsem k němu tikl pohledem, ale pak jsem se vrátil zase zpět k Iserimu. Opravdu jsem zvědavý, jak následující dny budou probíhat, protože i když mám docela dobrou fantazii, tak tohle si představit nedovedu.

Lehl jsem si na postel a přikryl se peřinou, koukl na něj a tiše si povzdechl. "Yuu..." odmlčel jsem se na chvilku. "... bylo by pro tebe dobré, kdyby jsi se pokusil usnout. A ráno půjdu nakoupit. Chtěl bys něco?" zeptal jsem se nakonec s lehkým úsměvem.

"Ne, nic." zamumlal jsem, aniž bych se na něj podíval. Lehl jsem si tedy, přikryl se a Iseriho si dal vedle sebe. Nemyslel jsem si, že bych mohl usnout, ale dnes jsem opravdu neměl energii na žádné odporování, takže jsem prostě udělal to, co se mi řeklo.

Opět jsem si tiše povzdechl, ale už jsem ho nechal a sám se pokusil usnout. Po dlouhé době se mi zadařilo, ale klidný spánek to nebyl.

Po dlouhém převalování a několika pokusech se mi usnout prostě nepodařilo, přesně, jak jsem očekával. Alespoň jsem si k sobě přitulil spícího Iseriho a nějakou dobu s ním takto ležel. Nakonec jsem se ale z postele stejně zvednul a potichu, abych nevzbudil Aoma, jsem došel do kuchyně se podívat na Sayuri a koťata. Ti lumpíci byli už pěkně velicí v porovnání s tím, jak malincí byli po narození.

Párkrát za noc jsem se probudil a koukal do stropu v domění, že Yuu spí. "Aspoň někdo." zamumlal jsem si tiše a znovu to zkusil zaříznout.

Nevím, jak dlouho jsem tam byl a pozoroval je, ale konečně se na mně začala alespoň trochu objevovat únava, takže jsem došel zase zpátky do postele a přikryl se peřinou, která stihla už za tu dobu vychladnout.