Hihi, lehce jsem zapomněla přidat dílek :D
No ale teď už ho tu máte, tak snad se bude líbit ^^

Rychle jsem sklouzl pod stůl, kde mě příchozí narušitel nemohl vidět a vyčkával, co se bude dít.
"Ahoj." poznal jsem v hlase Aoma. "Můžu na chvíli?"

Pevně jsem si ho držel u sebe a začal lehce zaklánět hlavu, aby měl ke mně lepší přístup, ale v tu chvilku se mi málem zastavilo srdce a Yuu pohotově sklouzl pod stůl. Trochu jsem zatřásl hlavou a na židli si poposedl, aby to vypadalo aspoň normálně. "Ahoj. Jasně že jo." odpověděl jsem a úsměvem zakryl své překvapení.

Slyšel jsem klapnutí dveří a kroky směřující ke stolu, přičemž se mi trochu tajil dech. Blbej Aoma, všechno zkazí, nadával jsem v duchu.
"Yuu si byl opravit ten test, tady je. Hned jsem mu to opravil a má za dvě. Mohl by mít i jedničku, ale volil příliš složitá souvětí, do kterých se tam trochu zamotal, ale i tak to bylo dobré." Z hlasu mu byl znát mírný úsměv.

Byl jsem opravdu hodně překvapený. On má dvojku? a dokonce to mohlo být za jedna, kdyby se nezamotal? "To je skvělý." nadchnul jsem se a hned se na to podíval. "Děkuju, že jsi ho nechal to opravit. Moc si toho vážím." neskrýval jsem radost.

Skoro jsem nevěřil vlastním uším, protože vážně nebylo normální, že bych měl takovou dobrou známku.
"Není zač." usmál se a chvilku se odmlčel. "Jen jsem se tě ještě chtěl zeptat... nevíš, co proti mně tak má?" zeptal se nakonec a nejspíše se opřel o kraj desky stolu, protože ta mírně zavrzala.

Lehce jsem si povzdechl. Po tom, co jsem ho poznal lépe, z něj prostě ten podivný pocit nemám a tak mě trošku mrzí, že u Yuua to přetrvává. "Hele, to ti ani já nemůžu říct jistě. Než se dostal ke mně, tak si toho dost zažil. Ani já nevím přesně, kolik toho bylo, ale z toho mála co znám vím, že to nebylo nic pěkného. Vím, že má dva kamarády. Myslím, že si prostě po tom všem dává mnohem větší pozor, koho si k sobě pouští. Ani mě si k sobě ze začátku nepustil." řekl jsem své a přitom zachoval Yuuovo soukromí. "Mimochodem, Yuu mi říkal o té grilovačce." pousmál jsem se. "Přijdeme, ale já se zdržím asi jen na půl hodiny. Mám ještě doma dost práce, ale nechám ti tam kamaráda. Myslím že pro něj i pro tebe bude dobré seznámit se a dokonce by jste si mohli rozumět."

Znovu jsem protočil oči, když se Aoma o mně zmínil. Sakra, proč tak strašně touží po tom, abych ho měl rád?!
"Opravdu?" podivil se Aoma. "Myslel jsem, že se o tom ani nezmíní. Každopádně budu rád, když přijdete alespoň na chvilku. Chtěl bych se i s Yuuem nějakým způsobem spřátelit, ale nevypadá, že by o to dvakrát stál." povzdechl si.

"Je mnohem milejší než se zdá ale není dobrý na něj moc tlačit. Lehce se zabejčí." uchechtl jsem se a představil si, jak se asi teď musí tvářit. " A já z tebe upřímně měl dřív takový divný pocit. Bylo to kvůli tomu, jak se skoro vždy usměješ. Lehce mě to děsilo." přiznal jsem. "Ale když jsem tě líp poznal, tak to bylo v pohodě. Myslím, že i Yuu tě bude muset lépe poznat. Zkusím ho přemluvit, aby přišel aspoň na chvilku, ale nemůžu ti slíbit, že se to povede."

No tak hele! to není pravda! prskal jsem v duchu a zatvářil se jako kakabus, když o mě Iki zase mluvil. "Opravdu?" ujišťoval se Aoma trošku zaskočeně, ale nakonec se uchechtl. "Heh, no jo, omlouvám se. Byl bych rád, kdyby přišel, ale zase ho nenuť. Budu prostě muset doufat, že se časem náš vztah změní." usmál se. Tsse, i kdyby mě Iki nutil sebe víc, tak bych nepřišel. Co bych tam u něj asi tak dělal?
"No nic, já tě nebudu déle zdržovat, stejně za chvíli zvoní. Tak se zatím měj a budu se těšit." rozloučil se a odkráčel ke dveřím, za kterými nakonec zmizel.

"Jasně. Hoj." rozloučil jsem se ještě než za sebou zavřel. Chvilku jsem počkal, ale pak se koukl pod stůl a uchechtl se. "Netvař se tak." broukl jsem a pohladil ho po tváři.

Zamračil jsem se ještě o to víc. "Je to blbec, všechno zkazí." zabrblal jsem, založil si ruce na hruď a dál zůstal zalezlý pod stolem.

Zas jsem se uchechtl a zalezl si taky pod stůl. Hezky za ním. I přes to, že je ten stůl docela velký, byli jsme tam jak sardinky. Já měl pořádně skrčenou hlavu, pokrčené nohy a mezi nimi jsem uvěznil jeho. Lidi by asi koukali hodně divně. "Hi hi, moc prostoru tu není." uculil jsem se.

Jakmile se ke mně nasáčkoval, musel jsem se taky usmát. "To proto,že jsi přerostlý." uchechtl jsem se.

"A ty moc mrňavý." taky jsem se uchechtl, sepnul mu ruce za krkem a přitáhl ho na sebe. Chvilku jsem se usmíval nad tím, jak se sem celkem bez problému vejde, ale pak jsem ho chytil za ramena a přetočil na záda. Teď koukal hezky na mě. Věnoval jsem mu sladký úsměv těsně před tím, než jsem mu zaklonil hlavu, dal jednu ruku pod bradu, druhou na jeho tvář a začal ho jemně líbat.

Už jsem chtěl začít protestovat, ale to už jsem nestihl a ležel břichem na jeho hrudi. Vzápětí jsem ale ležel na zádech a nade mnou se skláněl Iki než mě začal líbat. Polibky jsem přijímal, ale zároveň oplácel a celé tohle si užíval... i když jsme se nacházeli pod stolem a v poněkud těsnějším prostoru.

Musel jsem se do polibků usmát. Vždy jsem ho tím umlčel a bylo to víc než jen příjemné. Bohužel za chvilku zazvonilo a tak jsem se ještě po pár polibcích s obtíží odtáhl. "Miluju tě." zašeptal jsem mu přímo do ouška, které jsem políbil a pak se začal vytahovat ven.

S nespokojeným zamručením jsem se od něj odtáhl, aby mohl vylézt a pak i já se začal sápat ven. "Taky tě miluju." oplatil jsem mu a ještě se natáhl pro poslední polibek na rozloučenou.

Usmál jsem se a ještě ho políbil. "Už běž. Ať nemáš problém." popohnal jsem ho a když už odcházel začal jsem si brát své věci na hodinu. Koho teď vlastně učím? zavrtalo mi hlavou.

"No jo, vždyť už jdu, už jdu." uchechtl jsem se. "Tak ahoj." rozloučil jsem se s ním ještě a už mizel za dveřmi na chodbu, ač tedy dosti nerad. Došel jsem do třídy, kde ještě nebyl žádný učitel a usadil jsem se do své lavice vedle Meg.

"Ahoj." taky jsem se rozloučil, rychle se podíval na svůj rozvrh a odešel učit.

Zbylé hodiny ubíhaly docela poklidně, ale učitelé nám začali nahlašovat všemožné testy a to se mi vážně nelíbilo. Už takhle mě Iki přiměje se někdy učit a co teprve teď? Ach, to bude utrpení. Každopádně teď jsem si už balil věci, protože bylo konec vyučování a už zase mířil do Ikiho kabinetu.

Zbytek hodin mi ubíhal dost pomalu, ale nakonec jsem se dočkal posledního zazvonění a došel do kabinetu, kde jsem si začal balit věci. Za chvilku jsem se dočkal i svého milovaného broučka.

"Můžeme jít?" usmál jsem se, když jsem vešel k Ikimu do kabinetu, kde si už dobaloval věci. Jen doufám, že se k nám cestou domů nepřidá i Aoma.

"Můžeme." broukl jsem a ještě než jsme odešli z kabinetu jsem ho políbil. "Jaký byl zbytek dne?" zajímal jsem se cestou.

"Ale jo, šlo to. Jen se nám začínají kupit testy." povzdechl jsem si a prohrábl si vlasy. Jak já tohle testové období nesnáším. Tedy ne, že bych se tím někdy dřív nějak zaobíral. Bylo mi to jedno, protože jsem se stejně nikdy neučil, ale to se teď díky Ikimu změnilo. "A co ty, šlo to?"

Jo tak testíkyyy. Mmm, to se bude muset zase učit, usmál jsem se pro sebe. "Jo, dobrý. Taky jsem pár třídám nabalil testy, jen mi to utíkalo pomalu." broukl jsem.

Ale neee... to znamená, že naší třídě se test od Ikiho určitě taky nevyhne. Za co mě trestá?! křičel jsem v duchu, ale na sobě jsem nedával nic znát. "Tak aspoň to máš pro dnešek už za sebou." pousmál jsem se na něj.

"To jo. A už mě čeká jen schůzka, grilovačka a pak ta naše dohoda." usmál jsem se. Když už jsme došli domů, zul jsem se a chtěl jít do kuchyně, ale místo toho jsem se rozplácl na zemi, protože jsem si všiml něčeho chlupatého v blízkosti mé nohy a já to nechtěl zašlápnout. "Uuhhh..." Začal jsem se zvedat a před nos mi přiťapalo jedno z koťat.

Zrovna jsem se zouval, když jsem uslyšel ránu, za kterou jsem se otočil a uviděl Ikiho rozpláclého na zemi. "Co tam děláš?" uchechtl jsem se a následně si všimnul malého černého kotěte, které při každém kroku mělo co dělat, aby udrželo rovnováhu. "Jo ty si chceš zahrát taky na kotě, jo?" pošťouchl jsem ho a vzal malé kotě do ruky.

"Snažil jsem se ho nezašlápnout, ale to je fuk." zabrblal jsem, posadil se a odfoukl si z čela vlasy které mi tam spadli. Za chvilinku mi další kotě začalo ťapat na ruku a tak jsem ho vzal a rozhlédl se. Snad všechna koťata se rozhodla zkoumat dům a tak každé utíkalo někam jinam a Sayuri i přes to, že jedno po druhém nosila zpět do pelíšku, nestíhala a Iseri jí i koťata jen vyjeveně sledoval. Vždy, když Sayuri první kotě uložila a vydala se pro druhé, to první se dalo opět na útěk.

"Brzy tady bude pěkně veselo, až ti raubíři tady budou lítat." poznamenal jsem pobaveně, když jsem sledoval chuděru Sayuri, jak se všechna koťata snaží dostat zpátky do pelechu, ale marně.

"Chudinka." uchechtl jsem se při pohledu na kočičí mamku a donesl jí do pelíšku to kotě, které jsem měl v ruce a i další tři, které mi cestou nestihli uniknout. "Budeme pro ně muset už pomalu shánět zájemce." řekl jsem a přidržoval ty kuličky v pelíšku, dokud si Sayuri nedonesla i poslední, až na to, které měl Yuu v ruce a zalehla je, aby neutekla. Musel jsem se tomu zasmát.

I já jsem se zasmál, když Sayuri koťata zalehla, aby jí už nikam neutíkala a ta se snažil od ní všemožné vykroutit, ale marně. Dal jsem jí do pelíšku i poslední kotě, které se k ní přitulilo a ona jej začala hned pečlivě čistit svým jazýčkem. "Jo, já vím." řekl jsem trošku posmutněle, i když jsem věděl, že to jinak zkrátka nejde. Alespoň, že Sayuri si budeme moct nechat.

Pomalu jsem se od nich zvedl a v tu chvilku se o mou nohu začal otírat Iseri. Chudáček můj malej. Vzal jsem si ho tedy do náruče a začal ho drbat, dokud spokojeně nevrněl. "Jedno zkusím podstrčit Iatovi." uchechtl jsem se a koukl na hodiny. "Už budu muset vyrazit, ale přibližně do hodiny jsem zas tady." usmál jsem se a věnoval Yuuovi láskyplný polibek.

"Fajn." uchechtl jsem se. Když jsme u toho Iata, tak to vypadá, že není doma... že bych měl tedy dům pro sebe, až Iki odejde? Z přemýšlení mě vytrhl zase až Iki a význam jeho slov mi došel až poté, co mě políbil. "Jo, dobře. Tak si to užij a... buď opatrný." dodal jsem ještě, protože se mi samozřejmě vybavilo to, jak šel na rande s Miou. Tohle sice nebylo rande, ale stejně to nevylučovalo to, že by se z ředitelky mohl stát psychopat, jako z Mii.

"Neboj, budu opatrný." usmál jsem se, ještě jednou ho políbil a zároveň mu předal Iseriho. "Tak zatím ahoj." broukl jsem a už se dal na odchod.

"Jo, ahoj." usmál jsem se, když mě znovu políbil a vzal si od něj Iseriho. Ještě chvíli jsem koukal na vchodové dveře, kterými zmizel na ulici, ale pak jsem se vydal i s Iserim v náruči do ložnice, kde jsem si lehl na postel.