„Co je Musgrave?" ptala se Mary.

„Co je Musgrave?" opakoval John, Lestrade vytáčel číslo okrsku.

„Je to sídlo, bydleli jsme tam, vesnička ve Walesu, ale..." John ho nenechal domluvit.

„Johne, teď, nebo už nikdy," Mary věděla, že jí bude chápat. Byla přeci jen součástí jeho mysli.

„Nikam nevolej, Gregu, Mycrofte, je to jediné vodítko, vojenská akce, slyšíš mě?" John předal Rosie Molly, aby mohl s Mycroftem pořádně zatřepat. Cestou mi vysvětlíš zbytek, ale teď na to místo pošleš nejlepší jednotku, kterou máš a která tam na mě počká," John mluvil vojenským hlasem. Teď byl kapitán, který jde do války. „Tu akci povedu já!"

Mycroft vypadal, že se trochu vzpamatoval. Kývl a odešel na chodbu.

„Pošlu tam jednotky a sanitku," navrhl Lestrade.

„Ne, ne, to ne, tentokrát je to na mě, já jdu dovnitř, Gregu," Johnovy ruce byly absolutně klidné, cítil to. Dělo se něco šíleného. Už jen to, jak vyšiloval Mycroft zavánělo průserem. „Hodlám jít dovnitř a zabít každýho, kdo na něj položil ruku, a nic mě nezastaví."

„Bože, Johne," paní Hudsonová vypadala vyděšeně.

„Ne, paní Hudsonová, nezkoušejte mi to rozmluvit," mávl k ní rukou. „Vzali mi Mary," střelil pohledem k oknu, u kterého Mary stála, „nenechám nikoho, aby ublížil..." Nedořekl to. Jestli Sherlockovi někdo ublížil, John ho zabije, stejně jako to udělal už dřív.

Mary se na něj vlídně usmála. Konečně ji poslouchal.

„Jednotky jsou na cestě, jedeme," řekl Mycroft, jen co vešel zpět do místnosti.

„Můžu vám tu nechat Rosie?" zeptal se John.

„Zůstanu tady, pohlídám ji," navrhla Molly.

„Všichni tu zůstaneme, dej vědět hned, jak ho najdete," opravil ji Greg. John kývl a odešel.