Thor se otočil jako první. Loki - ten pravý Loki - stál přímo za ním s triumfálním výrazem ve tváři a Kopím v ruce. Jeho modré oči byly plné ledu, výsměchu, nenávisti, zloby, zášti ... Thora při tom pohledu zamrazilo v zádech. Až teď si uvědomil, jak moc Lokiho celé ty roky podceňoval . Mladší, slabší, všemi odmítaný Loki, Thorovi hlavou na sekundu prolétla dávná vzpomínka ... 

Byli s Lokim ještě děti, mohlo jim být asi osm let. Thor si hrál s dalšími třemi kluky a dívenkou Sif - budoucí Bojovou trojkou - v zahradách asgardského paláce na schovávanou. Malý Loki je chvíli smutně pozoroval ze stínu a poté vystoupil, aby se k nim přidal. Ale jeden z chlapců - malý, hubený blonďáček - začal něco šeptat Thorovi a on začal Lokiho okamžitě vyhánět:
,,Ne, Loki, běž pryč." říkal.
,,Proč si s vámi nesmím hrát?" zeptal se zmateně Loki.
,,Protože jsi divnej! Když je zima a sníh, chodíš jen v košili a pořád se zavíráš v knihovně! Neumíš bojovat a máš rád mráz!" vyjel po něm nehezky další chlapec z Thorovy party, obtloustlý klučina se zrzavými vlasy. Lokimu vhrkly slzy do očí. Jeho bratr i jeho kamarádi se na něj mračili a on pochopil, že si s ním hrát nebudou. Se sklopenou hlavou se odšoural pryč a Thor neřekl ani slovo, aby se jej zastal nebo se mu alespoň později omluvil. Celé to přešel mlčením, jako by se vůbec nic nestalo. On kamarády měl a na svého bratra nebral ohled, aby si je nerozhádal. A tak to bylo od toho dne stále. Všichni se Lokiho stranili, jako by byl prašivý. A když zjistil pravdu o tom, kým ve skutečnosti je, celé se to ještě zhoršilo. Loki zahořkl, začal nenávidět svůj pravý původ, ale také Ódina za to, že mu lhal, a především Thora za to, že vždy slízl veškerou smetanu, ať už šlo o slavné bitvy ve jménu Asgardu, nebo o přízeň dívek, a hlavně o otázku následnictví trůnu, což byla pro Lokiho poslední rána ...

,Thore! Co je to s tebou?" vyděšený hlas a prudké zatřesení jeho ramenem severského boha probralo a vrátilo do reality. Zamrkal. Natasha s ním stále třásla, zatímco ostatní mířili svými zbraněmi na Lokiho, jako by jej snad mohli nějak ohrozit. Bůh falše se hlasitě rozesmál a Bucky, dosud stojící vedle Steva, nervózně přešlápl. Loki si toho všiml a s hraným údivem zvedl obočí:
,,Tak ty jsi nakonec přežil? Na místě, zvaném Midgarďany Sibiř, to tak nevypadalo, nejspíše vás až příliš podceňuji. Ale to se změní. A brzy. Smetu vás jedinou vlnou božského hněvu, vy podřadní midgardští - " ,,Loki." zaprosil Thor, který už bratrova slova nemohl déle poslouchat.
,,Nechej Midgard na pokoji a vyřiď si to se mnou. Prosím." Loki se tak rozesmál, až se zakuckal.
,,Nemohu, bratře." odpověděl výsměšně.
,,Je tu totiž ještě jeden muž, který touží po pomstě jako já. Ale neskrývejme se tady, v díře jako midgardská zvířata zvaná lišky. Pojďte ven. Někdo se na vás již moc těší a prahne po setkání s vámi." Loki se otočil a klidně, sebevědomě a beze strachu vykráčel z jeskyně na volné prostranství. Všichni členové Avengers jej obezřetně pozorovali a pohybovali se s maximální opatrností. Loki vyšel před jeskyni a mávl rukou někam před sebe. Asi padesát metrů od nich stál na volném prostranství druhý muž, ten kterého Avengers hledali poté, co zjistili, že vstal z mrtvých. Nevypadalo to, že by byl ozbrojen, přesto něco svíral v rukou - byl to tlustý sešit v tvrdých deskách. Jakmile jej Bucky uviděl, jako by mu rozum zatemnil zuřivý vztek. Zlostně vykřikl a rozběhl se vpřed.
,,Bucky, ne!" vyjekl hrůzou Steve, protože mu bylo okamžitě jasné, co mu hrozí. Loki se rozesmál, luskl prsty a na scéně se objevily čtyři jeho kopie.
,,Hezkou zábavu, hoši." zachechtal se a spolu se svými iluzemi zaútočil ...