Takže pro začátek Vám oznamuji, že třicetidenní výzvu jsem hold nezvládla. Vzdala jsem to. Za jedno nebyl čas, kvůli brigádě. A zadruhé jsem měla pocit, že z koníčku tvoření se stává povinné kreslení. A abych tomu zamezila, najíždím opět na domácí občasné unešení se múzou.

No a jak je tak venku sluníčko, válíme se s plavkami u vody a snažíme si pomocí obrazovek tabletů a po domácku vyrobených deštníčků do pití, si snažíme navodit letní odpočinkovou atmosféru u moře. Mě samotné to popravdě ani k moři na pláž netáhne, ale jsou tací, kteří se bez toho prostě neobejdou. Jak jste na tom Vy?

A jeden den chytla taková nálada i mě. Zkoumala jsem na netu obrázky se západem slunce na pláži a obrysem palmových listů, temné tropické pralesy, lodě jako z Karibiku a různorodou, specifickou architekturu států.  Turecké mešity, japonské dřevostavby a nabílené řecké domečky s typickou modrou střechou, s vlnami tříštícími se o skály, v pozadí.

Okecávání by mi šlo, co? Nakonec bude tato sbírka kreseb ze 75 % sbírkou mých myšlenkových pochodů. Proč to ale dělat jednoduše, když to jde i složitě? :-)

Popadla jsem do ruky tužku a po lehkém náčrtu na čtvercové malé plátno zaujala stejné místo se štětcem. Míchala jsem studené i teplé akrylové barvy a tadá...stejnak jsem to nedokončila. :-D Alespoň ten začátek pro Vás mám. 

Když jsem se totiž pokusila další den pokračovat, celou práci, kterou jsem ten den udělal, jsem nakonec zamazala bílou. Opět se mi potvrdila skutečnost, že se ve spěchu a pod tlakem nedá pracovat. A bez múzy. Jsou dny, kdy maluji jeden obrázek za druhým, a nestydím se za ně. A pak dny, kdy se můj odpadkový koš dostatečně napapá. :-D

Tak sami zhodnoťte minulý víkend. :-)

Vím, že toho není moc, co soudit. Ale jak se Vám tato mini ukázka líbí? Podělte se se mnou o své názory, typy a rady. 

Vaše patlalka (nová přezdívka:-)) Nelča