Kapitola 1.
--------------------------------------------------------------

18/6/2035
|Tawin East, Co. Galway, Irsko|

   ,,Bryane, Bryane! Koukej, hele! To je motýlek!" Vykřikovalo veselé malé dítě s černými delšími vlasy na svého staršího bratra. Klučina se na něj otočil a vyprskl smíchy. ,,Lucasi... To není motýl, to je přece vážka!"
   Najednou se vážka vznesla a začala odlétat. Mladší neváhal a vyběhl za ní. Bryan se společně se zelenovlasým Markem rychle rozběhl směrem, jímž jejich malý bratr utíkal, když honil podivuhodnou vážku. ,,Luky, Počkej! Luky! Lukasi!-"

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

~/~/2056
[7:00]
|Neznámé místo|

   ,,Luky! Lukasi! Vzbuď se!" Třásl červenovlásek mladším chlapcem. Zmiňovaný kluk se pomalu posadil a rozhlédl se kolem sebe. Mohl vidět uschlou půdu na které rostla černá tráva a rozkvetlé duhové květy na stromech s kořenem barvy zdravé břízy. Co to bylo za místo?
   ,,Hele, já vím, že jsme se tady teď tak hezky probudili, ale nezdá se vám, že je tady nějaká zima? Možná bychom se měli hnout. Věřte nebo ne, jsem antropologem už hodně dlouho a smrt umrznutím není nejpříjemnější cesta jak umřít. Víte, kůže je modrá a ledová, kvůli tělu, které se snaží zachránit své vnitřní orgány tím, že k nim odvádí krev. Lidský mozek je zmatený, má halucinace a-" Markův proslov o umrznutí přerušila vstavající Isabella zatleskáním a následným odkašláním. ,,Slyšeli jste doktora, všichni vstávat dečka! Musíme se hnout. Třeba, když půjdeme dál najdeme něco, co nám řekne, kde teď jsme."
   Ruka se dotkla její hrudi, ve znamení zastavit blonďatou dívku. Ona se, zvedajíc svůj pohled, nechápavě podívala na černovlasého Dereka se zbraní u hrudi a nepřístupným výrazem. ,,Půjdu první, bude to bezpečnější."

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

5/12/2050
|Zimní sídlo Washington|

   ,,Opravdu si myslíte, že je to dobrý nápad? Je to přece moje sestra. Myslím, že už je to trochu moc." Uvažuje nahlas jedna z dívek v partě. Vyšší holka se na ní otočila a ušklíbla se. ,,No tak Belle. Nebuď kuře. Je to jen vtip." Zasmála se a šťouchla Isabelle do ramene. ,,Tak jo lidi, takhle to uděláme; Charlie, ty si vezmi svou kameru a zalez do té skříně. Alex bude stát přesně tady, vedle postele. Všichni se schováme. Já už se postarala, aby Cassandra dostala ten dopis a ta husa vypadala, že opravdu uvěřila, že by ji někdo jako Alex mohl mít rád. Máme přibližně 5 minut, než Cass přijde. Takže všichni na místa!"

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

~/~/2056
[7:15]
|Neznámé místo|

   ,,Už tam budeme? Začínají mě bolet nohy." Zakňourala hnědovlasá Katelyn a upravila si své černé stylové brýle na nose. ,, Vydrž ještě chvíli, Kate. Vidím něco jako palouček, tak si tam můžeme odpočinout a domluvíme se, co pak." Odpověděl Bryan rozhodně a nesměle se usmál. ,,Chceš snad vzít na ramena?" Když Kate kývla lehce se zasmál a zhrbil se, aby mohla vyskočit na jeho záda.
   ,,Mohl by mě taky někdo nést?" Zeptal se otráveně Lucas a protočil své zelené oči. Společně s povolením svých delších černých vlasů sebral ze země kus klacku a začal si ho prohlížet. Tento druh dřeva ještě nikdy neviděl.
   Vyšší chlapec vedle něj si povzdechl a pokynul hlavou na svá záda. ,,Tak polez, lenochu." Mladší si odfrkl a přiblížil se k němu. ,,Jen pro informaci, Dereku, na záda ti lezu, abych lépe viděl do dálky. Ne, protože jsem líný."
  ,,Tak co Jeníčku, vidíš světélko? Nebo snad perníkovou chaloupku?" Ušklíbl se Mark zpoza své starší sestry Isabelle a nervózně sebou škubl, když za ním ve křoví něco zašustilo. ,,Hele lidi, můžeme sebou trochu máknout? Ten les mě trochu děsí."
   ,,Copak? Jsi snad strašpytel?" Zasmála se Kate zlomyslně. ,,Přece by ses nebál křoví." Protočila oči a podívala se na Dereka. ,,Nebylo by lepší se rozdělit? Třeba po dvojicích? Víš jak, prozkoumat terén nebo tak něco."
   ,,I když se mi myšlenka o rozpuštění skupiny nelíbí, musím uznat, že takovýhle způsobem nenajdeme nic. Takže... Asi budeme hlasovat?" Řekl Lucas a rozvalil se do trávy, vypadajíc, že za chvíli začne válet andělíčky. ,,Tak jo, kdo souhlasí s dvojicemi zvedněte ruku. Dobře, to je většina. Já půjdu společně s Bryanem směrem na západ. Marku, ty vezmi Lucase a jděte tou úzkou pěšinkou támhle. Trojčata půjdou spolu. Souhlasíte? Ano? Skvěle. Pojď Bree, třeba najdeme nějakou kytku a ty nám povíš kde jsme." Mrkl na svého bratra červenovlasý. Zmíněný na něj hodil vražedný pohled a zabručel. ,,Jsem entomolog, ne žádný zahradník, Dereku. Hledám brouky, ne plevel."
   A vydali se na cestu.

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

5/12/2050
[18:35]
|Zimní sídlo Washington|

   Tmavou chodbou jde pomalu nižší černovlasá dívka jménem Cassandra. Své dlouhé kudrnaté vlasy nosí takzvaně ,Na Vlka'. Tento účes ji skvěle sedí k jejím výrazným lícím a delšímu nosu. Nad modře oceánovými oči a výraznými řasami leží husté obočí tmavě hnědé barvy, skoro až černé. Úzké rty jsou vytáhnuté v lehkém znamení úsměvu. Na sobě má delší tmavě modré letní šaty s bílými puntíky, které zdobí pár šperků a bílé střevíčky.
   Cass je zvláštní dívka, přátelská, ale také umí kousat, metaforicky řečeno samozřejmě. Tvrdohlavost by mohlo být její druhé jméno. Miluje hraní, vžívaní se do role někoho jiného, nebýt sám sebou a dostat šanci chvilku být někým jiným. Má však jednu velkou slabost. A tou je Alex. Jedním slovem, je naivní.
   V její ruce dřímal dopis s podpisem chlapcova jména a kresleným srdíčkem vedle toho. Má se s ním sejít v nejvzdálenějším pokoji a přijít sama. Přece by nemohla tuto nabídku odmítnout.
   Zhluboka se nadechla a pomalu zaklepala na dřevěné dveře pokoje. ,,Alexi?" Zvolala následně.
   Dveře otevřel vcelku nízký kluk s vyžehlenými vlasy a úsměvem pro něj typickým, Alex. ,,Ahoj, takže jsi dorazila. Máš krásné- um... Všechno. Promiň, jsem trochu nervózní." Zářivě se na svou společnici usmál a odstoupil, aby mohla Cassandra vstoupit dovnitř.

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

~/~/2056
[7:25]
|Neznámé místo- Cesta trojčat|

   ,,Bože, tohle je hrozný. Nemůžu uvěřit, že jsem se k něčemu takovému nechala přemluvit." Zaprskala naštvaně Kate při snažení vyprostit svou tmavou stylovou bundu ze zajetí ostnatých trnů, které byli obmotané kolem bílích kořenů stromů. Klidná ruka Belle chytila trn, neuspechaně a opatrně ho vyndavajíc, aby se látka neutrhla. ,,V klidu. Musíme myslet racionálně. Když tudy pujdemey, musíme přeci někam dojít, no ne?" Řekla povzbudivě a opatrně překročila prasklinu v zemi.
   ,,Ano, protože rychlý úprk do lesa, či zacházení hlouběji do něj zní velmi promyšleně." Ozvala se za nimi Cassandra sarkasticky. ,,Hele, když už jsme u toho lesa, co je tohle?" Ukázala na další praskliny v zemi a podřepla si, aby si je mohla lépe prohlédnout. Přejíždějíc prsty po popraskané půdě sebrala část prachu, který se jí usadil na prstech a opatrně ho dala do malého sáčku, jenž našla ve své kapse u džínových kalhot. ,, Jestli seženeme vodu a trochu lístků Tagetes Erecta-" Nechápavé pohledy. ,,-Neboli Aksamitník Vzpřímený-" Stále nic. ,,-Myslím Afrikán... Mohla bych určit o co se jedná." Převezme si Katelyn pytlíček a dá si ho do svého malého batohu.
   ,, Vydáme se tudy. Stromy tamtím směrem ubývají, možná to bude cesta ven."

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

5/12/2050
[18:38]
|Zimní sídlo Washington]

   Stáli tak vevnitř vedle sebe, usmívajíc se jeden na druhého. ,, Víš já- Chtěl jsem ti to říct už dávno, ale nevěděl jsem jak." Zasmál se nervózně Alex a přistoupil k dívce blíž, přejíždějíc hřbetem levé ruky po jejím bledém líci s malým úsměvem na tváři. Cass zvedla hlavu se svými zářivými oči plnými naděje a chytila jeho ruku svou.
   ,,Já vím, ale už se nemusíš bát. Miluji tě Alexi, opravdu, již od školky, kdy jsem tě poprvé uviděla, věděla jsem, že je naším osudem být spolu." Rozplývala se zasněně mladší dívka, splnil se jí její sen.
   Naklonili se k sobě, Cassandra zavřela své hnědé zářivé oči. Jejich rty se skoro dotýkali, svět okolo nich se zpomalil. A pak-
   -Jakoby se starý gramofon hrající romantickou písničku zasekl. Alex se spěšně s hlasitým 'Ew' a poté smíchem odtáhl. ,,Promiň, tohle nemůžu, fuj, tohle je fakt moc."
  Cass nechápavě otevřela oči a zadívala se na něj. ,,Počkat co?"
  Pokojem se rozezněl hlasitý smích a místnost začala být těsná poté, co několik dalších lidí vylezlo ze svých skrýší.
,,It's a prank!" Ozývalo se odevšad.

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

~/~/2056
[7:30]
|Neznámé místo- trasa trojčat|

  ,,Hej holky! Nechci nic říkat, ale ta zem pod námi je čím dál rozpadlejší. Opravdu myslíte, že je to ta správná cesta?" Zvedla pohled od Země Cassandra a pozvedla obočí nad pokynutím hlavy své sestry Belle. ,,Ano, stromy touto cestou jakoby ustupovali, takže tady něco musí být, třeba nějaká vesnice, nebo tak."
   ,,Třeba to bude konec Zeměplochy. Dojdeme tam, zjistíme, že Země je placatá a kolem nás prázdno." Utrousila s protočením očí Kate a dostalo se jí pobaveného uchechtnutí od Cass.
  ,,Páni! Hele, něco mám."
Trojčata zkoprněla v úžasu.

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

5/12/2050
[19:00]
|Zimní sídlo Washington|

  ,,Cass, notak Počkej! Byl to jenom vtip!" Volali ostatní za dívkou jakmile se rozeběhla pryč, nikdo však neudělal nic jiného, aby ji zastavil. Nikdo, kromě její sestry Belle.
  ,,Cassandro!  Jsi fakt kráva Ello!  Tohle jste opravdu přehnali, měli byste se stydět!" Rozčilovala se Kate, která se právě zjevila z jedné z vedlejších místností, dozvídajíc se, co se právě stalo, neváhajíc si oblékla tlustější bundu a vyběhla po schodech dolu a do té zimy, vánice ji hledat.        
   Obě sestry nyní stály ve sněhové peřině, která stále stoupala a snažily se najít kudy Cassandra utekla, volajíc její jméno. Stopy ve sněhu již zavál ledový vítr, který dívkám nepříjemně bil do tváří. Byl mráz a Cass vyběhla ven jen v šatech.          
   Po nějaké té chvílce došli  na zahalené rozcestí, půlil ho tlustý dub na kterém dříve, někdy možná, vysely cedule s ukazatelemi směru, teď už, ale byli nečitelné.

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

~/~/2056
[7:35]
|Neznámé místo|

  Tři téměř identické dívky stály na kraji útesu a koukaly na druhou stranu ke které vedlo několik nestabilních mostků, jenž na sebe navazovaly.
  ,,Páni. Vidíte to, co já?" Vykřikla překvapeně Cassandra a lehce se naklonila nad propast, rychle ustupujíc po té, co se jí zamotala hlava. Bylo to opravdu vysoko.
  Isa hlasitě polkla. ,, Opravdu musíme jít tudy? Je to... Nevypadá to zrovna bezpečně."
  ,,Je to jediná cesta Belle. Souhlasím s tebou, výšky mi taky nedělají dobře, ale kam jinam jít." Řekla s trhaným nádechem Kate.
  Cassandra pevně uchopila lana prvního mostu a vkročila na most. Její noha těžce dopadla na prkno mostu a ona se hluboce nadechla. ,,Cassandro? V pořádku?" Ozvala se váhavě Katelyn. Její odpověď byl falešný úsměv a pokývání. Nebylo to v pořádku.
  ,,Pojď Belle, podám ti ruku." Natáhla se Cass a pokynula Isabelle, aby ji následovala. Ta, s rychlým přikývnutím hlavy, prudkým nadechem, pevně sevřenýma očima natáhla svou ruku a nechala se vést sama sebou v bledě modrém, třetí klon těsně za nimi.
  Byli zhruba v půlce třetího mostu, když Cassandře podklouzla noha, takže vysela pouze za ruce svých sester. S neustálým opakováním Pane Bože se snažila uklidnit své divoce bijící srdce.
  ,,Taky se bojíš výšek?" Zeptala se s nervózním smíchem Kate. ,,Ne, toho, že spadnu!" Dostalo se jí odpovědi. Holky ji konečně vytáhly  zpět nahoru. ,,Tak nepadej." Vydechla Belle udychaně a s pomocí lanek se znovu stavěla na nohy. ,,Pojďme už. Ať tu noční můru máme za sebou." Navrhla svým přiškrceným hlasem Kate.
  Dívky souhlasily a pokračovaly v jejich cestě.

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

5/12/2050
[19:20]
(Zimní sídlo Washington)

  Katelyn a Isabelle koukající koukající okolo sebe hledaly jakýkoliv náznak, že jejich sestra běžela jednou z těchto dvou cest.
  Najednou se ozvalo hlasité zapištění, dívky se rozběhly za zvukem. ,,Cass? Cassandro! Kde jsi? Ozvi se prosím!" Volaly sestry ustrachovaně.
  Cassandra seděla, slané mokré kapky stékajíc po jejích tvářích, na kraji srázu skroučená do samu sebe. Bylo to jako by ji někdo bodnul do zad, zrada. Když uslyšela kroky rychle trhla svou hlavou včas, aby spatřila, jak se Katelyn zvedá ze země po té, co zakopla o kořen jednoho ze stromů. Okrajem svých šatů si otřela slzy, rychle vstala a couvla o krok zpátky. Nechtěla, aby ji takhle viděly ty dvě.
  ,,Cass... Jsi v pořádku?" Zeptala se opatrně Isabella s lítostí ve tváři, což přinutilo zmíněnou udělat další krok blíže k okraji.
  ,,Nech toho, nepotřebuji tvou lítost! Umím se o sebe postarat." Zakoktala rozvzlykaně a založila si ruce na hrudi, možná se snažila vypadat naštvaně, ale zoufalost ze tváří jí to nesmylo. Cítila se odstrčená.

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

~/~/2056
[7:50]
|Neznámé místo- Trasa trojčat|

   Poslední most. Je to tady, už jen pár prken a budou na druhé straně. Pouze pár kroků, není to tolik. Vše bude za nimi.
  ,,Hluboký nádech, pevný stisk ruky. Mrazí ti v zádech? Nezapomeň kroky, jinak spadneš do stoky. Jedna, dvě, už se jde. Tři, čtyři, netopýři. Pět, šest, zatni ruku v pěst. Sedm, osm, pozor na smrtky kosu. Devět, deset, žádné meze-"
  ,,Belle, už mlč. Znervózňuješ mě." Zavrčela vyčerpaně Kate.
  ,,Nechce jít někdo z vás první?" Znervózněla Cass nad příkopem mezi koncem mostku a pevnou zeminou. Pevná ruka ji stiskla paži. ,,Notak Cassandro, to zvládneš. My v tebe věříme. Nenecháme tě spadnout dolů."
  Hluboký nádech, pokývnutí. Další krok, další, přechytnutí ruky, krok- pád. Noha na předposledním prkně sklouzla. Vysela, jednou rukou se držela větve stromu rostoucím na travnaté plošině.
  ,,Cass! Hele, ať se děje cokoliv, nekoukej se dolů, ano?" Zvolala Katelyn. ,,Belle, přelez na tu druhou stranu a chyť Cassandru za předloktí, já ji chytím za to druhé a vytáhneme ji nahoru." Druhá splnila přesně to, oč byla požádána a ocitla se na pevnině.
  ,,Cassandro, potřebuju, aby jsi se pustila toho lana a chytila mě za ruku, ano? Neboj se, podržím tě." Naváděla Kate s tím největším klidem v hlase, který dokázala.
  ,,Fajn... To je v pořádku, vše bude v pořádku." Mumlala si potichu vysící dívka. ,,Přesně tak, Cassy, je to v pohodě. Tak jo, opatrně oddělej prsty levé ruky z lana. Já a Isa tě držíme, nespadneš. Tak pojď, šup." Tato povzbudivá věta zůstává nevyslyšená, přestože prsty na laně se začaly odpojovat, pečlivě se přechytávajíc ruky své společnice.
  Počasí je však chladné a studené severním větrem, ponechávajíc ruce dívek křehké a zmrzlé, jejich oblečení kluzké lehkou vrstvou ledu a vlasy ztuhlé a těžké. Dřevěná prkna nebyla v tom nejstabilnějším stavu, své dobré roky měly za sebou, i jejich funkčnost zaostávala. Led zarostl do skulin polorozpadlých dřevin.
  Nebylo takové velké překvapení, když Katelynina noha, jako by brusle obula, uklouzla dozadu a její tělo se zkácelo k zemi, pouštějíc druhou dívku. Ta se naštěstí chytila druhé ruky od Belle, která ji stihla zachytit, rychle ji vytahujíc nahoru na trávu za ní. Už zbývala jen Katelyn.
  Děvče, které se již stihlo zvednout z dřeva si oprášilo kalhoty a podívalo se na své dvě sestry. Nebyla jiná možnost, musela skočit. Udělala pár kroků zpět a-

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

5/12/2050
[19:35]
|Zimní sídlo Washington|

  ,,Ahh!" Zapištěla Cassandra. Několik kamínků spadlo z útesu dolů. Rychle ji chytila ruka od Kate, aby se Cass nezřítila. Jmenovaná se pokusila vyšplhat se zpět nahoru, ale zasekla se jí noha ve skulince mezi tlustým kořenem stromu a těžkým kamenem.
  ,,Dělej Cass! Dlouho tě neudržím. Polez nahoru, prosím!" Zpanikařila Katelyn a znova se neúspěšně pokusila dostat ji nahoru.
  ,,Nemůžu! Zasekla se mi noha! Pomoz mi!" Ozvalo se kňučení. ,,Počkej Cass, slezu dolů a vyndám ti tu nohu." Přiběhla Isabelle a už se štrádala níž. Rychle, aby se  mohla dostat nahoru, ale opatrně, aby nespadla.
  Osud jí však nepřál. Když byla Belle už skoro u ní, vyndala její sestře nohu. Bohužel se nedalo čekat, že že skulinky vyletí jakýsi pták, nejspíše tam hnízdil. Isa sebou cukla a kdyby se zrovna nedržela Cassandřiny nohy s nejvyšší pravděpodobností by přepadla dozadu. Udržet rovnováhu jí to, ale ani tak nepomohlo, takže pouze přidala na tíze, kterou Kate měla držet.
  ,,Kudla!" Zaskurhala Katelyn a sesunula se blíž k zemi. ,,Holky! Já vás neudržím!" Chytila ji i druhou rukou.
  ,,Kate, ať se děje cokoliv, nepouštěj mě!" Vzlykla Cassandra a zpevnila svůj úchop na dlani své sestry. ,,Ale, co když musím Cass!"
  ,,O c-"
  ,,Hele Kate, pusť nás. Buď to budeme my dvě nebo my všichni. Tohle si nezasloužíš... Nebuď- Nebuď smutná, že už to není. Buď šťastná, že to bylo. Jo... -To zní hezky, přesně tak." Mumlala si.
  ,,Ne! Ne, Belle, víš co? Drž hubu. Nic takovýho. Já vás vytáhnu a- a... A všichni odsuď odejdeme! Spolu, dohromady." Vydechla Katelyn se slzami v očích.
  Tohle se přece nemělo stát! Teď měli být na chatě a užívat si nejlepší chvíle svého života! Co udělali, že si zasloužili takový konec? Takhle to nemá skončit.

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

~/~/2056
[8:30]
| Neznámé místo- Trasa trojčat|

  Rozvalila se do trávy, hřejivé zelené traviny a začala se smát z plných plic.
  Dokázali to! Byli na druhé straně! Všichni tři... Spolu...

××××××××

  Smích se ozýval do všech stran. Tohle je výhra. Bitvy, možná ne války. Ale tohle je ta pravá síla, moc. A I jedna bitva pomůže vyhrát, dokonce celou válku.