V médiích je Sára.

O čtrnáct dní později

Odcházela jsem s Jessi za ruku z nemocnice. Nicka už by měli zítra pustit.

Byla jsem plnoletá a po rodičích jsem dostala spoustu věcí, abych se o nás dvě dokázala postarat. Přesto mi je, ale nic nevrátí.

Jessi tuhle ztrátu moc nechápala. Byla malá a pořad si myslela, že se maminka objeví za nějakým rohem domu nebo, že na ni táta vybafne. Snažila jsem se jí oznámit, že se to nestane, ale přesto jsem doufala v to samé, co ona.

Vrátit se do našeho domu, pro nás obě vůbec nebylo lehké. Všechno mi je tam připomínalo a já se přesto všechno rozhodla, že si tam jejich věci nechám.

,,Bež do svého pokoje, Jessi a sbal si nějaké věci, které u babičky budeš potřebovat, ano?" Popostrčila jsem Jessi do schodů. Bylo nejlepší, aby na nějaký čas odjela, než se Nick trochu vzpamatuje, a tak.
Rozhodli jsme se, že bude bydlet s námi v našem domě a prodá svůj byt. Společně jsme se mohli o Jessi lépe postarat. Byla jsem mu hrozně vděčná, že se mnou zůstane. Navždy.

,,Babička přijede za patnáct minut, pospěš si!" Zakřičela jsem na svoji sestřičku a vyběhla schody k ní do pokoje.

Jessi klečela uprostřed pokoje a skládala věci do svého růžového kufru. Klekla jsem si a začala jí pomáhat.

Naše babička bydlela přes celý stát, někde u hor. Už u nás byla a zařídila pohřeb. Pohřeb byl velmi krásný, přesně takový jaký by si Mike přál. Mluvilo se tam hodně o všem, co kdy prožili. Vzpomínali tam všichni jejich přátelé.

Babička byla nešťastná. Velmi. Ale chápala, stejně jako já, že musí být silná kvůli své vnučce. Pomohla mi tím, že si Jessi do začátku školy vezme k sobě, abychom mohli zařídit všechno možné papírování a taky kvůli zabydlení Nicka.

Ozvalo se zatroubení a já vyskočila, abych běžela otevřít.

Babička vyčkávala netrpělivě před domem.

,,Ale Sárinko! Jsi v pořádku? Jak se daří?" Zeptala se starostlivě babička, když jsem ji pozvala do domu. ,,Myslím, že to zvládnu. Sice to bude nějaký čas trvat, ale my to překonáme." Odpověděla jsem.

,,V kolik přijedou stěhováci?" Zeptala se babička. Stěhováci měli převézt Nickovi věci k nám do domu.

,,Asi za hodinu. Bude to tu hodně rušné. Díky, že si Jessi na pár dní vezmeš. Nick se vrátí zítra." Řekla jsem. Babička jen přikývla a pohladila mě po zádech. ,,Jsi silná. Zvládneš to. Připomínáš mi tvoji mámu. Vždy byla taky tak odhodlaná. Jsi jí velmi podobná, Sáro." Tahle věta mi do oči vehnala slzy. Vždycky jsem chtěla být podobná mámě. Byla, totiž úžasná.

,,Už jdu!" Ozvala se na vrcholku schodiště Jessi a táhla za sebou kufr. Vyběhla jsem jí na pomoc.

,,Teda, Jess, co v tom táhneš." Odfrkla jsem si. Jessi se zachichotala a vběhla babičce do náruče. ,,Babí!" Zavýskala blondýnka a babička se jen zasmála. ,,Ahoj ty náš malý andílku. Tak jsi připravená? Máš všechno?" Zeptala se Jess a ta přikývla. ,,Tak tedy můžeme vyjet!" Řekla babička a podívala se na mě. ,,Zvládneš to?" Zeptala se mě nejistě. ,,Neboj se, babi, kdyby něco, budu volat." Slíbila jsem jí a objala Jessicu. ,,A ty malá frajerko nezlob! O všem se dozvím!" Ušklíbla jsem se výhružně. ,,Jasně kápo!" Přitakala Jessica a společně s babičkou vytáhla kufr ze dveří.

Sledovala jsem, jak nakládají věci, nasedají do auta a odjíždí. Celou dobu jsem jim mlčky mávala.

Když odjely, vrátila jsem se nahorů, abych vyklidila náš druhý obývák, kde bude mít Nick pokoj. Stěhovala jsem všechno sama, jen s gaučem jsem hodlala počkat na stěhováky.

Umývala jsem okna a vysávala koberec. Taky jsem vyleštila zrcadlo a ška sklízet věci z poličky. V tu chvíli jsem se zarazila.

Na poličce byla fotka celé naší rodiny, když se Jess narodila. Byla to osm let stará fotka. Máma s tátou stáli vepředu a oba drželi v rukou růžovou zavinovačku, ve které se do objektivu culila Jess. Já na ní měla zapletené dva copy a stála jsem za mámou, takže mi vykukovala jenom hlava. Stejně, ale na druhé straně u táty stál Mike. Oči mu radostně svítily a smál se od ucha k uchu.

Vzala jsem fotku z poličky a pořádně si ji prohlédla. Zaujal mě na ní drobný detail. Bylo to krasopisně napsané slovo NAVŽDY, které vyčnívalo z pravého rožku fotky. Kdo to tam napsal? Čí to je písmo? Nikdy jsem si nevšimla, že by tam někdo něco takového napsal.

,,Mami?" Zašeptala jsem a rozhlédla se po místnosti. Věděla jsem, že tu jsou se mnou. Usmála jsem se a přitiskla si fotku k hrudi. ,,Taky vás mám moc ráda." Usmála jsem se a sledovala, jak mi po tváři stéká zapomenutá slza lásky.