Koncem prváku jsem si plně uvědomila, že výběr školy byl víc než zlý, ale tak nějak jsem neměla odvahu přejít někam jinam. Nebo jsem si to možná taky nedokázala úplně naplno přiznat. Řekla jsem si, že to prostě přetrpím. Že zatnu zuby a ty další tři roky tam vydržím, i kdybych se měla zhroutit.

Kdybych tehdy nebyla hloupá a udělala tu změnu, která byla fakt hodně potřebná, nemusela bych se teď nacházet v situaci, ve které nevím, co krucinál se sebou a se životem.

Pozitivní věcí bylo, že jsem měla kamarádku, která to vnímala naprosto stejně. Tak jsem alespoň měla, s kým trpět a nebyla jsem v tom úplně sama. Byly jsme na to dvě. Dvě proti všemu a všem.

Jednou jsem v jedné knížce, konkrétně v Ten, kdo stojí v koutě, zaznamenala termín prvácká patnáctka neboli Freshman 15. Ve zkratce to znamená, že během prváku na výšce ztloustnete. Tohle se mi teda nestalo. Tedy alespoň ne na výšce. Ale na střední jo.

Přibrala jsem. A to jako dost. Ani nevím proč. Nejspíš z toho stresu z nového prostředí, nových lidí a z toho, že jsem se moc nehýbala, odůvodňovala jsem to tak, že jsem neměla čas, jelikož jsem ze školy chodila pozdě. A možná jsem si to ani tak moc neuvědomovala. Zrcadla přece vždycky lžou a kamera přidává pět kilo. Tak či tak, mé neexistující sebevědomí bylo sraženo ještě víc na dno. Nesnášela jsem nakupování džínů. Bylo to peklo. Nic mi neslušelo. Připadala jsem si jako brambora.

Nejspíš i tohle byl jeden z důvodů, proč jsem se stala naprostým vyvrhelem třídy. Neměla jsem modelkovské nohy, vypracovaný zadek, sebevědomí a nosila jsem vlasy v copu. Tehdy jsem si ještě plně neuvědomovala, že se až takovým způsobem hodnotí podle vzhledu, ne podle toho jaký je člověk uvnitř, tudíž jsem si sama pod sebou vykopala díru.

Taky jsem se poprvé pořádně zamilovala. Což bylo fakt na nic.

Takže koncem prváku jsem byla neoblíbená, zamilovaná a ještě k tomu tlustá. Sen.