Věděl, že tam bude, ale když vystoupila ze stínu u okna, zatajil na chvíli dech. Vypadala tak jinak. Už před šesti a půl lety si byl vědom jejího obrovského potenciálu, když vstoupila do Velké síně,  aby byla zařazena do své koleje. Věděl, že bude zvláštní, bystřejší než ostatní a velmi odvážná, ale nic ho nemohlo nyní připravit na její oči plné půvabné vznešenosti a klidného odhodlání.

„Profesore Brumbále,’’ vzala na vědomí jeho přítomnost krátkým sklopením hlavy.

„Slečno Grangerová,’’ odpověděl bez náznaku úsměvu v očích, „posaďte se, prosím. Co jste si mi přála tak naléhavého sdělit?”

Vybrala si starší vysoké kožené křeslo, do kterého se posadila a pečlivě si urovnala šaty. Její dopis byl zvláštní – naléhavě zdůraznila potřebu s  ním okamžitě mluvit, vše psané úhledným, precizním rukopisem, který ničím neodhaloval její spěch.

„Chtěla jsem vás informovat,’’ začala po chvíli ticha, „že dnes v noci jsem se stala Smrtijedem. Abych si získala Voldemortovu důvěru, prozradila jsem mu, že Severus Snape pracoval v posledních letech jako dvojitý agent, a proto by nebylo moudré nechat ho zúčastnit se dalšího setkání, alespoň pokud chce přežít. Budu vám předávat hned veškeré informace, které získám, ale musím vás požádat, aby moje totožnost špiona zůstala úplným tajemstvím. Nikdo to nesmí vědět, zvláště ne profesor Snape.“

Její dobře uspořádaný malý projev, podaný kontrolovaným a chladným hlasem, vzal řediteli řeč.

„Mohu vám nabídnout sladkosti, má drahá?” zeptal se poněkud bezradně, aby přerušil dlouhé mlčení.

„Ano, děkuji.” Vzala si kyselý bonbón, rozbalila jej a strčila do úst.

Pozoroval ji, jak se s nečitelným výrazem zaklonila v křesle. Co to proboha udělala?

„Obávám se, že jsem vás zcela nepochopil, slečno Grangerová,” řekl nakonec.

„Na tom není nic k pochopení, pane řediteli. Ani k projednání. Myslela jsem si, že by bylo moudré vás informovat, jakmile to bude možné, i kdyby jen kvůli udržení profesora Snapea od nebezpečí. Teď, když je vše řečeno, odejdu do svého pokoje.“

„Ale to vám nemůžu dovolit, mé drahé dítě.“ Už vstala, když ji odpovídal. Z jejího pohledu ho zamrazilo. Byla krásná, ale její tvář vypadala jako maska koupající se v chladné lhostejnosti.

„Nemáte na výběr, pane profesore. Vzhledem k mému používání obraceče času je mi osmnáct, jsem plnoletá a mám možnost si vybrat, co si přeji dělat. Pokud mi nedovolíte chodit do školy, zatímco pro vás budu dělat špiona, opustím Bradavice. Nenecháte-li mě předávat vám zprávy, najdu někoho, kdo bude více než ochoten používat mé informace. Jsem teď Smrtijedem a vy to nemůžete změnit. Zvažte dobře, jestli se budete ochoten vzdát svých výhod. A nezapomeňte informovat profesora Snapea.“

„Ale slečno Grangerová…“

„Dobrou noc, řediteli.“

Odešla bez ohlédnutí. On však zůstal za ní zírat, nemyslící, nevěřící a pro jednou nemaje sebemenší ponětí, co dělat. Dokázala rozbít jeho sebeovládání během jediného úderu srdce a on neměl ani tušení, jak ho získat zpět.