Milovala volnost, kterou jí propůjčoval dračí hřbet. Užívala si, jak jí vítr cuchá vlnité vlasy, jak se svaly tvora pod ní napínají, jak se jeho tělo vlní a kroutí. Výlety na nekonečnou oblohu se staly součástí jejího každodenního života, ale nejlepší byly ty, které neměly přesný cíl. Které se klikatily a kroutily, nevedly přímou cestou z bodu A do bodu B, ale tvořily v mračnech pavučinu. Ještě víc ale milovala, když na takových letech nebyla sama.

Pohlédla doleva, kde se mezi mohutným Broučkovým parožím držela Destiny. I ona nastavovala větru tvář a užívala si každičký moment, který mohla ve vzduchu prožít. Místo, kde seděla, nevybrala náhodně - už dříve Wallaeky vysvětlila, že i když to není úplně to samé, připadá si pak, jako by se dívala očima svého draka. Druhé dívce ta představa přišla úžasná, ona si ale nic takového bohužel dovolit nemohla. I když na druhou stranu - ona se Střelcem zase měli své zvyky, které je bavily a dodávaly jim pocit sounáležitosti. A jedním z nich bylo přistávání.

Ranní lety si sice oblíbila, ale teď už nastal čas pro vyhlášení. Kývla na Destiny a obě pobídly draky k sestupu. Broučkovo mohutné tělo zadunělo, když dopadl na zem, zatímco Wallaeky položila Střelci ruku na krk a vytáhla se do podřepu. Smrt zabručela v odpověď a zamířila prudce dolů. Několik desítek stop nad kratičkou trávou ale rázně roztáhla křídla a s trhnutím zastavila. Dívka vychytala ten správný okamžik, zhoupla se ze sedla a přidržujíc se rukama ocasu, sklouzla po šupinatém těle. Vlnilo se před ní, ale zbytková hybná síla Střelci pomohla natáhnout se až dolů a položit špičku ocasu na zem tak, aby svou energii předal Wallaeky, která vzápětí dopadla do trávy. Šťastně se usmívala. Její dlaně už si na to zvykly a ztvrdly, takže si je o svého přítele nerozedřela. Hlavní ale bylo, že ji tenhle způsob přistávání neskutečně bavil. Střelec se stočil dolů a přistál těsně vedle. ní. Za sebou vnímala smyčky jeho těla, jak se uveleboval na vyhlášení. Andy a Anabeth už stály připravené na vyvýšené pozici. Tentokrát vládla lehce napjatá a posmutnělá atmosféra.

„Ještě než začneme," ujala se slova dívka s běsem po boku, „vám musím něco oznámit. Naši výzvu opustily dvě členky, Anima a NikiMiniCZ. Je to škoda, ale jde o jejich rozhodnutí, do kterého nemáme právo zasahovat a chápeme jeho důvody." Shromáždění jezdci vzdechli. Šlo o smutný povzdech, při kterém se na tváři hnědovlásky s brýlemi usadil lehce křečovitý výraz, který říkal, že takový krok pro ni nebyl snadný.

„Můžu..." ozvala se zdráhavě, „můžu něco říct?"

„Samozřejmě," přikývla vlídně Anabeth.

„Já..." začala Anima a zhluboka se nadechla, protože se k ní obrátila veškerá pozornost jezdců. „Anabethinu výzvu opouštím nerada, ale mám pro to své důvody. Jedním z nich je fakt, že tahle výzva měla být o zábavě, no a já... mně to prostě přestalo bavit. Poslední výtvor už jsem dělala spíše z povinnosti. A týden je na mě taky hrozně krátká doba. Za ten čas nedokážu vytvořit něco kvalitního a jsem z toho nervózní a vystreslá. A posledním důvodem je to, že sama mám něco rozdělaného, co už mi hodně chybí a k čemu bych se chtěla vrátit, ale s výzvou za zády bych to nedokázala. Já vím, že jsem ji tím pádem nesplnila, ale prostě to tak je, i když se to někomu nemusí líbit. Tímhle vším ale nechci říct, že je ta výzva špatná. Obdivuju Anabeth, že se jí to podařilo takhle zorganizovat, ale asi jsem si prostě ukousla moc velké sousto. Sice už nebudu nic vytvářet, ale přesto se s vámi ani nerozloučím. Poletím s vámi i dál a budu se na vás dívat a držet vám palce, ať to zvládnete úspěšně."

Zmlkla. Chvíli vládlo zaražené ticho, které ale vzápětí porušil šum chápavého mumlání. Nikdo jí to neměl za zlé, nikdo se nezlobil. Wallaeky si podobnou situaci sice nedokázala úplně představit, ale přesto respektovala Animino rozhodnutí. A asi ho i částečně chápala.

„Díky, An," pousmála se Anabeth. „Teď už ale k vyhlášení. Zbyli nám pouze čtyři účastníci, z nichž jeden to tento týden opět nestihl. Proto Kerny skončil na posledním místě. Třetí je Wallaeky. Tvůj výtvor mě dost rozesmutnil, hlavně teda Drtipán. Ale v dobrém." Hnědovláska se chápavě usmála a pokrčila rameny. Ona sama považovala svůj poslední výtvor za jeden z nejlepších, ale nemělo smysl se do hodnocení pořadatelkám plést. Věřila, že vybírají podle svého nejlepšího mínění.

„Druhé místo obsadila Danhelka s výborným výběrem prostředí. To se ti opravdu povedlo. A vítězství sbírá Destiny s dokonalým nápadem i provedením." Víc to neprotahovala a jen nechala jezdce uklidit tábor a nasednout, aby mohli vyrazit dál.

***

*8. července 2020
Ship: Tuffken (Ťafan, Puťa)

„Svatba se zvířetem?" povytáhla obočí bezkřídlá sestra-přítel. Dlouhou blonďatou srst na hlavě měla zapletenou do dvou provazů s koulemi na koncích, narozdíl od bratra.

„S nejlepším zvířetem na světě," upřesnil přítel. Jeho srst tvořila dlouhé tlusté prameny.

„Puťa není nejlepší zvíře na světě!" Při zaslechnutí svého jména naklonila hlavu na stranu a tázavě kvokla.

„Co to říkáš?" zhrozil se přítel, přivinul ji k sobě a ona se jen uvelebila v jeho náruči. „Ty nás zrazuješ! Už nejsi moje sestra!"

„Ale Ťafe, co to plácáš?" povzdechla si rozladěně sestra-přítel. „Já myslela, že to myslíš ze srandy!"

„To já nejdřív taky," ohradil se popuzeně. „Jenže pak... pak jsem si uvědomil, že bez ní nemůžu žít! Chápeš? Je jako znovuzrozená Palička, někdo, díky komu má smysl existovat!" Odmlčel se, aby ji postavil na postel, klekl si před ní a teatrálně rozpřáhl ruce.

„Puťo, vezmeš si mě?" Zmateně přešlápla. Co teď má dělat? Copak neví, že té jeho divné hladké řeči nerozumí? Vypadal tak zoufale, když se mu podívala do tváře. Co chce, aby udělala? Možná říct něco povzbudivého. Sebejisté kvokla, jako by uklidňovala právě vylíhlé kuřátko, a udělala malý krůček dopředu. Vždyť je to její nejbližší přítel. Má povinnost mu pomoct.

„Slyšelas to?!" vyskočil nadšeně, vzal ji do dlaní a roztočil se, až okolní svět pozbyl ostrých tvarů. „Řekla ano! Řekla ano!" Radostně zakvokala. Zdálo se, že mu pomohla. Co ale nechápala, byl odevzdaný povzdech, který se ozval od sestry-přítele.

***

„Tak tohle bylo slabý," povzdechla Wallaeky. Střelec souhlasně kývl.

„Díky za podporu," zabručela jeho jezdkyně a odvrátila se od svého díla. Jeho vytvoření netrvalo dlouho, ještě před sebou měla víc než čtyři dny na ostrově. Jenže podle toho taky vypadal. Určitě nešlo o její nejlepší kousek. Jenže chtěla být nějakým způsobem originální. Musela sice uznat, že se jí po tváři roztáhl mírný úsměv, když si ho znovu prohlížela, ale to bylo tak všechno. No co. Někdy to prostě nevyjde. Možná by to ještě mohla zkusit upravit, ale bála se, že v takovém případě by to akorát zhoršila.

„Letíme," pobídla plíživou smrt, když se vyhoupla do sedla. Střelec zamával křídly a vznesl se z kruhu rozházených kamenů. Básnička na mapě tentokrát odkazovala na hromadu balvanů nedaleko tábořiště.

Kde garvan oddá se hostině,
tam leť až k pevné hladině,
však pozor dej si na zával,
ať nemusí tě zachraňovat bohyně.

Po několika desítkách minut chození kolem kamenů Wallaeky konečně napadlo, co asi může být tou pevnou hladinou. A tak začala únavná, nemilá práce. Spolu se Střelcem museli většinu balvanů odklidit, jen aby vespod našli lísteček s nápisem:

Hlavním motivem musí být zvíře.

A i když Wallaeky měla zvířata opravdu ráda, její výtvor nedopadl úplně podle původních představ. Ale na druhou stranu teď měla spoustu času na prozkoumání i zbytku ostrova. Možná se ta rychlost tentokrát i vyplatila.

„Tak co? Těšíš se?" zavolala na Střelce pod sebou. Drak v odpověď souhlasně zařval a zrychlil. Čekal na ně celý ostrov, který mohli prozkoumat.

Asi vás zklamu, ale nějak ten závěr nestíhám dopsat. Už mám hotového Tlamouna, takže toho ještě stihnu vydat, i když bez úvodu. U Stalky si nejsem jistá, jestli vůbec vyjde před táborem, ale u Hiccstrid jsem si jistá. Ta vyjde až později, někdy v druhé polovině prázdnin počítám. Jinak se omlouvám za tak krátký textík, ale prostě... Eh, nešlo mi to. A to vůbec. Tohle je asi ta nejslabší povídka ze všech 😅 Jinak jsem neviděla dabing seriálu, takže nevím, jak přeložili Macey, opravu uvítám :)

Aktualizace: Závěr už je doplněný a zbytek se pomalu chystá :D

Au revoir