Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

A1


Jednoho dne jsem šel koupit chleba sám. Bylo pozdě večer a prodavačka už chtěla zavírat, když v tom mě spatřila. Prodala mi chleba, a přitom mě sledovala smutnýma očima. Neptala se, kde jsem nechal svůj doprovod. Smuteční oblek a uplakané oči to řekly za mě. Vzal jsem igelitku a pomalu sešel k jezeru. Tohle bylo naše moře. To byl konec naší písně. Její poslední slova mi uvízla v paměti.

„Jste už konečně šťastné?!" zařval jsem tak silně až polovina ptactva odletěla. Vyléval jsem si svůj smutek na labutích. Asi jsem žárlil, protože poslední slova Natálky byla o nich. 

Bezmocně jsem padl do trávy a skryl unavenou hlavu do dlaní. „Milovala vás," vzlykal jsem, „ale truchlím tady já a ne vy." 

Nic. Žádná odpověď. Bály se mě. Nedivil jsem se jim. 

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro