Zdravím lidi, pololidi, polobohové a prostě všechny, co umí číst.

Ano, dlouho jsem nenapsala kapitolu do této "knihy", ale nebyly nápady no.
Každopádně tahle část se netýká jen filmů PJ, ale i filmů podle knih obecně.

Nejdřív Vám ve zkrácené verzi řeknu, co se stalo...
S tátou jsme šli nedávno na houby a protože on má rád severskou mytologii a já tu řeckou, začali jsme si o tom povídat, přičemž přišla řeč i na filmy Percyho Jacksona. Asi za to mohlo větší množství čistého vzduchu, protože jsem ho nechala mi vysvětlit, proč jsou podle něj PJ filmy lepší, než knihy. Dřív jsem jeho argumenty ignorovala, protože nepřečetl ani polovinu prvního dílu, jenže tentokrát jsem ho poslouchala.

V knize mu vadil věk Percyho, protože ono velké dobrodružství je na kluka, který se sotva stal puberťákem, nezvladatelné.
Samozřejmě jsem chtěla vytáhnout to, že HP mu nevadil, ale pak mi došlo, že magie je oproti světu mytologie, kdy jde po Vás většina bohů, ohromné množství nestvůr a čeká Vás nekonečné putování, skoro nic.
Později to máma, která přečetla celou sérii PJ a tři a půl knihy HoO, že když se na to koukne jako rodič, tak se jí ten věk taky nelíbí, protože kdybych to byla třeba já, kdo by musel čelit tomu, co námi milovaný hrdina, tak by měla potřebu mě chránit.

Takže změna věku je celkem omluvitelná, aby to zaujalo i starší diváky.

Dále mi se mě zaptal, kolik verzí vyprávění má pověst o Prométeovi. Sice jsem nevěděla, proč tak rychle změnil téma, ale odpověděla jsem, že znám dvě. A on řekl, že každý příběh má různé verze převyprávění. Takže bych se na zpracování filmů mohla dívat jako na další verze příběhu.

Tak jsem tedy začala přemýšlet nad filmy PJ.
Pořád jsem toho názoru, že nejsou dobré, ale rozhodně nejsou tak strašné, abychom se měli hádat s fanoušky filmového zpracování, nebo (jako já) předstírat, že je v televizi Satan.
Navíc tam jsou i vtipné chvilky. Například při boji o vlajku "Percy" uklouzne a natluče si, když mu Luke řekne, aby utekl. Ano, nemělo to tam být, ale i tak je to sranda. Nebo jak se probudí na ošetřovně a když si všimne, že Grover má opravdu kozí nohy, tak to jeho "ty vole" mě skoro vždycky dostane.

Takže i když tam změnili hodně, hodně a hodně věcí a detailů, i tak si na cca půl hodinky k televizi sednu a kouknu na tyhle scénky. Potom záleží, jestli chci být s rodinout a zůstanu koukat do konce, nebo chci dělat něco jiného a odejdu.

Jedná se tedy o druhý (a asi poslední) film podle knihy, u kterého jsem schopná se kousnou do jazyka a chvíli u něj vydržet.

Závěr:
Na každém filmu může být něco dobrého, i když to zrovna nevidíme. Proto je holý nesmysl se hádat s někým, kdo ten film miluje. Můžeme ho přesvědčit, aby dal šanci knize, ale když si pevně stojí za svým názorem, je lepší to nechat plavat a bavit se o něčem jiném.