Čtyři stupně beznaděje
První, druhá, třetí, čtvrtá.
Kdo se ti teď v hlavě vrtá?
Pátá, šestá, sedmá, osmá.
Toť za to, žes byla sprostá.
Devátá, desátá, jedenáctá.
Stále si přijdeš tak moc krásná?-
Bez zubů a bez jazyka,
jakpak se ti teď lež říká?
Bez nosu a bez uší,
ty stále nic netušíš?
Vydloubám ti obě oči,
rád poslouchám, jak nahlas skučíš.
Křičíš, kvílíš, mrskáš sebou,
rád si takhle hraju s tebou.
Usekám ti nohy, ruce,
každý svého štěstí strůjce.
Vytrhám ti všechny vlasy,
jako bagr z pole klasy.
Udělám tě ovcí krotkou,
hlavu setnu motorovkou.
Torzo pro svou vlastní vůli,
nabodám ti na dva kůly.
Vzduch se s pachem krve mísí,
notak, řekni, zlato, čím jsi?
Vůbec nevíš která bije?
Tak už chcípni, hnusná zmije!
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro