Noel, 14 let

Blonďák se zrzkem seděli na podlaze v kuchyni zrzkových rodičů, kteří momentálně nebyli doma, což bylo dobře, protože si Noel nebyl moc jistý, jak by reagovali na to množství koček, které se tu momentálně nacházelo.

Isaac držel v náručí kočku, která měla tu nejčernější srst a ty nejzelenější oči, jaké blonďák kdy viděl, on v rukou držel kočku, která srstí připomínala Garfiealda a zrzkovy vlasy, nad čímž ze musel usmát, ale ne moc, aby si toho Isaac nevšiml.

Dále se v místnosti nacházelo přibližně sedm koček. Všechny pili mléko z misek ledabyle položených na podlaze, takže do nich mohl někdo kdykoliv šlápnout, což by způsobilo, že by mléko bylo doslova všude.

Kočka, kterou blonďák držel, vrněla, když ji hladil, a vypadalo, že se jí Noel líbí. Líbilo ze mu, jak je její rezavá srst hladká a přemýšlel, jestli jsou stejně hladké zrzkovy vlasy. Začal přemýšlet o tom, jaké by to bylo, kdyby se mohl dotknout jeho úžasných oranžových vlasů a bledé tváře pokryté pihami, které se mu tak hrozně moc líbily. Když kočka v zrzkově náručí zavrněla, Isaac se usmál, což způsobilo, že se usmál i Noel.

Jak člověk pozná, že se mu někdo líbí? Noel nikdy necítil ty motýlky v břiše, jak to lidi říkají. Jen se na něj rád díval a rád přemýšlel o tom, jak jsou jeho vlasy a tvář hebké a jak by se ho rád dotknul a jak by rád pro něj znamenal víc, než jen kamarád. Znamenalo to, že se mu Isaac líbí?

Když všechny kočky nevděčně odešly, Noel Isaacovi pomohl s úklidem a vydal se domů. Nepřekvapilo ho, když se jejich domem ozývala metalová hudba a jeho sestra běhala po celém domě s opět vlhkými vlasy a igelitovými rukavicemi. Tentokrát rukavice nebyli růžové, ale zelené.

Jakmile vešel do domu a uviděl ji, musel se na chvíli zastavit a prohlížet si ji, za což ho spražila vražedným pohledem.

"Můžu si někdy půjčit nějakou barvu?" zeptal se blonďák.

"Ne. Opovaž se," vyprskla jeho sestra a vyběhla po schodech pravděpodobně do svého pokoje.

Noel ale plánoval, že si nějakou barvu i přes sestřin zákaz rozhodně půjčí.