Isaac, 11 let

Z hudebního přehrávače položeného na Nancyině skříni vyřvávala metalová hudba, kterou si všichni z přítomných, včetně zrzka, užívali.

Zrzek seděl na dřevěné podlaze a zády se opíral o dveře, po jeho levici až moc blízko seděla ta dívka, co měla stejně růžové konečky jako Noelova sestra. Jmenovala se Lana, jak Isaac konečně opět zjistil, i když si byl celkem jistý, že na to jméno dřív nebo později zapomene. Lana mu neustále nabízela plechovku piva, kterou držela v ruce ale on s radostí odmítal.

Pokaždé, když k zrzkovi naklonila plechovku, kluk s rovnými a vlnitými vlasy po ní střelil vražedný pohled. Jmenoval se Mick a Isaac si byl stoprocentně jistý, že na to jméno nezapomene. Dále se v místnosti nacházela Nancy a Lucas, který kouřil jednu cigaretu za druhou, díky čemuž se všichni pomalu začínali dusit.

"Jsi si jistý, že nechceš?" zeptala se už snad po třinácté Lana a plechovka zrzkovi strčila před ústa.

"Bože, vždyť je mu jedenáct," řekl Mick a hodil po ní jeden ze svých vražedných pohledů, Lana jen zakoulela očima a dopila zbytek plechovky, pak ji odhodila někam do prostoru pokoje a natáhla se pro další, už třetí.

"A cigaretu nechceš?" zeptal se Lucas. Mick ho okamžitě zavraždil pohledem, čemuž se Lucas zasmál. "Co? Já jsem začal kouřit v devíti."

"Ale ty jsi sebedestruktivní idiot, on ne," řekl Mick, načež se všichni zasmáli. Potom nastala chvíle ticha, kdy se všichni snažili užívat si písničku, která zrovna hrála. Isaac neměl tušení, co je to za kapelu, ale byl si jistý tím, že se mu to víc než líbí. Napadlo ho, že by se na to někdy mohl zeptat Micka a požádat ho, jestli by mu neukázal nějaké další kapely.

"Takže, prcku," začal Mick, všichni, včetně Isaaca, se při slově prcku zasmáli, "ty jsi ještě na základce?"

"Jo, šestá třída," odpověděl zrzek.

"Počkej, až budeš na střední, tolik odhalené holčičí kůže v jedné budově jsi nikdy neviděl."

Isaac se nepatrně zachvěl. Jeho srdce se rozbušilo tak moc, jako by mu chtělo vyskočit z hrudi a on si přál, aby vyskočilo, aby se nemusel cítit tak, jak se zrovna cítil. Tak špatně, divně, smutně.

Mick s Lucasem se začali bavit o nějaké dívce, se kterou se, podle Lucasových slov, Mick nedávno vyspal, což Isaac nedokázal poslouchat. Hudba sice byla hlasitá, ale ne dost na to, aby přehlušila jejich nechutnou konverzaci. Zrzek se zvedl z podlahy a beze slova opustil pokoj. Několik okamžiků stál a jen tak se díval do bílé zdi před ním a přemýšlel, co se to s ním sakra děje. Potom zamířil do pokoje jeho nejlepšího kamaráda.

Noel seděl na své posteli, nohy měl skřížené do tureckého sedu a pozoroval knihy ve své knihovně. Zrzek se posadil vedle něj, což způsobilo, že se postel prohnula a blonďák si ho konečně všiml.

"Ahoj," pozdravil Noel potichu.

"Ahoj," Isaac mu oplatil pozdrav a zadíval se na stejné místo, na které se díval Noel, potom se obrátil na něj a chvíli se ho prohlížel.

Mick měl hnědé vlasy, některé prameny se mu vlnily, Noelovi vlasy byly nejblonďatější, jaké kdy viděl, nikde se nevlnily a neustále byly rozcuchané. Na Mickově tváři se začínalo objevovat strniště, zatímco Noelova tvář byla hladká a Isaac se občas musel přemáhat, aby se ho nedotkl a nezkusil, jak moc hladká je.

"Jednou ty knihy všechny přečtu," promluvil blonďák a tím přerušil ticho, které mezi nimi panovalo.

"Můžu se tě na něco zeptat?" zeptal se zrzek potichu, tak potichu, že ho skoro přes metalovou hudbu nešlo slyšet. Isaac si tak trochu přál, aby ho Noel neslyšel, ale jeho přáni se mu nesplnilo.

"Na co?"

"Líbí se ti nějaká holka?"

"Ne, bože. Holky jsou divné."

Noelova odpověď zrzka zvláštně zahřála u srdce.