22. část

Severus s Hermionou stáli před vchodem do Doupěte. Hermiona nervózně přešlapovala na místě a i Severus se nezdál být klidný. Jak by také mohl. Musel Molly  říct, že její dcera čeká jeho a Harryho dítě. Netušil jakým způsobem na to Molly zareaguje. Doufal, že dobře. Je to přeci také Harryho záležitost. A ona na něj odjakživa trpěla a je mu schopna odpustit všechno.

Severus rázně zaťukal na dveře. Uvnitř se ozvalo: " Kdo je?"

Byl to Ron, který se válel na pohovce v obýváku a nechtělo se mu vstávat.

" Tady profesor Severus Snape," řekl muž za dveřmi. Hermiona se musela i přes vážnost situace usmát. Představila si Rona jak vyšiluje, že se u něj doma objevil Snape.

" Už jdu," zahuhlal Ron přiškrceně.

Co tu chce zatraceně?

Když otevřel dveře a zpoza stínu vyšla i Hermiona, zatvářil se mladík ještě více zmateněji.

" Můžeme dál, nebo budeme stát na prahu?" řekl Snape otráveně.

" Ne, ehm pojďte dál," řekl Ron stále zaraženě.

Severus šel pomalu do obýváku. Nikdy předtím tu nebyl. Procházel se raději obezřetně.

" Po... posaďte se..." zakoktal Ron.

" Pane Weasley, nemusíte být nervózní. Nejsem tu kvůli vám. Slečna Grangerová mě jen doprovodila. Stejně si toho musíte mnoho vysvětlit. Kde je vaše matka?"

" Mamka?" opakoval Ron.

" Ano, přišel jsem za ní. Musím s ní projednat jednu důležitou záležitost."

" Šla jen nakoupit, každou chvíli by se měla vrátit," vzpomněl si mladík.

" Dobrá tak počkáme, pokud vám to nevadí."

" Ne, jasně, že ne!" vyhrkl Ron a zčervenal. Pořád mě pocit, že když něco řekne špatně, strhne mu Snape body. A Severusovi se ta převaha, kterou nad ním stále měl, líbila.

***

" Ach to bylo hrůza! Takových lidí. Řeknu ti, jestli ještě budu mít někdy nápad jít nakoupit do toho nového obchodu na rohu, zastav mě..." začala Molly lamentovat, když dorazila domů. Celá zpocená, udýchaná vláčející asi deset tašek. Severus nechápal proč nepožila kouzla.

Když však Molly uviděla, že Snape sedí na pohovce a vedle něj Hermiona, zarazila se.

" Severusi? Stalo se něco? Něco s Harrym?" vyhrkla Molly.

" Ne nic se neděje, nebo alespoň nic vážného," uklidňoval ji Severus.

" Cože? Tak co se stalo?" nechápala. Vysvětli mi to!" dala si ruce v bok a tvářila se přísně.

" Co kdyby ses na to posadila. Pak ti to povím, jen se uklidni " zamračil se Snape.

" No dobře," řekla Molly. Sundala si kabát a posadila se naproti nim vedle Rona.

" Řekl bych, že bych měl pravděpodobně začít od začátku, abys pochopila všechno," vydechl Severus. Bylo na něm porvé poznat, jak se cítí. Tvářil se dost sklíčeně a nevěděl vlastně odkud by měl začít. Rozhodl se popravdě popsat všechno, co se stalo...

" Cože? A je Harry v pořádku?" vyhrkla Molly, když vyprávěl, jak bylo Harrymu po implantaci dělohy špatně.

" Ano je. Ale to není to hlavní..." přerušil její nářek a začal zase vyprávět. Dostal se do bodu, kdy se Harry rozhodl pro interrupci jednoho dítěte.

" Aha! Tak takhle to je! Myslíte že jsem padlý na hlavu? Nedovolím vám aby na to Hermiona šla!" vyhrkl Ron naštvaně.

" Uklidni se Rone já na to nepůjdu!" křikla na něj a zatřásla s ním, " stejně už je po všem!"

" Cože?" řekly svorně Ron a Molly

" Takže Harry na to opravdu šel?" zajíkla se Molly

" Našli jsme jinou náhradní matku," vložil se do toho Severus.

" Koho?" ptala se Molly utírajíc si slzy.

" Nabídla se sama... no když slyšela, co se stalo.. že slečně Grangerové tady pan Weasley vyhrožoval, když bude souhlasit."

Při tomto hodila Molly po svém synovi nevraživý pohled.

" Tak kdo to je?"

" Ginevra," vydechl Severus.

" GINNY?!" Vyhrkl Ron i Molly.

" Ano, před chvilkou je oba propustili z IKELu. Teď odpočívají o mne doma."

"U všech chlupatých koulí..." vyhrkl Ron a vysloužil si od matky lepanec za krk.

" Ale... holka jedna bláznivá... dobrotivý Merline, jak... a co Dean... co práce?..." lamentovala Molly.

Přesně toho se Severus obával a tak se vše pokusil urát na Harryho.

" Jsme jí s Harrym moc vděční, kdyby nebylo jí, byl by Harry až do konce života nešťastný."

V tom se Molly zarazila. " Asi máš pravdu Severusi... ale stejně. Vždyť je jí teprve devatenáct"

" Mami, v tolika jsi už čekala Charlieho ne?" vzpomněl si Ron.

" Ticho buď!" umlčela syna a začervenala se.

" A mohla bych za ní?" zeptala se nakonec Molly se slzami v očích.

" Proč bys nemohla. Jistě tě ráda uvidí, jsi přeci její matka. Potřebuje tě," řekl Severus a vstal.

" Dobrá tak půjdu s tebou a vy dva si to konečně vyříkejte! Nechci se pořád dívat na ten tvůj utrápeném obličej!" řekla synovi a pak je tam zanechala.

23. část

Po úspěšném transportu embrya se Ginny i Harry cítili dobře a když se paní Weasleyová přesvědčila, že je její dcera v pořádku, uklidněná se přemístila zpět do Doupěte.

I když Severus každý den chodil unaven z práce, našel si alespoň chvilku, aby si v klidu popovídal s budoucími " maminkami". Harry mu přitom seděl na klíně a nechal se hladit po vlasech. Cítil se báječně. Měl svého manžela u sebe a kamarádku blízko. Brumbál jí dovolil používat místnost vedle Severusova sklepního bytu. A tak nad ní měl Severus a Harry dobrý dohled.

Oba utěšeně přibírali a jejich bříška se zvětšovala a zakulacovala. S nástupem třetího trimestru těhotenství začali však mít různé potíže. Počínaje tím, že se již nevešli do žádných kalhot, které nosili dřív a konče bolestmi dolních zad a nateklými kotníky.

A tak když Severus přišel častokrát z práce unavený, musel nastoupit na "druhou směnu u mamin". Lítal od jednoho k druhému. Ten chtěl natřepat polštář, ta chtěla něco podat. Jednomu bylo horko, druhému zima. A ty jejich chutě. Kyselé okurky jedli téměř ke všemu. Jejich spotřeba za týden začínala nabírat závratného čísla. No prostě toho měl až nad hlavu. A jako na potvoru byl Harry permanentně nadržený a v noci po Severusovi požadoval manželské povinnosti.

Často mu vyhověl, ale někdy se stalo, že mu se skřípěním zubů řekl, ať ho už konečně nechá na pokoji, že chce spát. V těchto případech se Harry, do krve uražen, od něj odstěhoval vedle k Ginny, které samozřejmě nevadilo, že Harry leží vedle ní. Ale jako správná kamarádka ho utěšovala. A nakonec si začala stěžovat i ona. Že Harry má alespoň někoho, kdo ho obejme a pohladí, kdežto ona nemá nikoho. To zase Harry uklidňoval ji. Poté unavení a ubrečení usnuli. Ráno se vzbudili a bylo jim lépe.

Severus nebyl zrovna nadšený tím, že Harry mizí za Ginevrou. Cítil jako by ho ztrácel a ztropil mu proto nejednou žárlivou scénu. Nestávalo se často, že Severus ztratil nervy, ale přitom co ho postihlo, ani nebylo divu.

***

Jednou v noci Severuse probudil dívčí výkřik a poté zaklepání na dveře. Vstal a tak jak byl (nahý), šel rozespale otevřít. Byla to Ginny. Ve tváři vyděšený výraz a uplakané oči. Ale jakmile spatřila Severuse, tak jak ho pánbůh stvořil, její pohled se změnil na udivený až zvědavý.

" Ehm... Ginevro co se děje?" zeptal se zatímco se snažil zakrýt.

" No... zdál se mi hrozný sen, vyděsilo mě to," vzpomněla si Ginny, co ji vedlo k tomu zaklepat na jejich dveře.

" No tak pojďte dál" otevřel Severus dveře a šel si pro spodní prádlo. Harry se mezitím také probral a hodil na sebe pyžamo.

" Chceš čaj, nebo nějaký lektvar?" zeptal se kamarádky.

" Harry lektvar raději ne, nemuselo by to prospět dítěti," připomněl mu Severus a na stůl vykouzlil broskvový čaj, který si Ginevra oblíbila.

Když čaj dopila, podívala se prosebně na Harryho a poté na jejich postel. Mladík pochopil a tak podotkl: " Myslím, že by Ginny dneska neměla by být sama."

" Co navrhuješ?" zeptal se Severus, i když vlastně tušil jaká bude odpověď.

" Může přeci spát tady s námi, máme velkou postel," řekl Harry s úsměvem.

" Nevím jestli je to zrovna ten nejlepší nápad," zamračil se Severus, ale když viděl její upřené, uplakané oči, nakobec se skřípěním zubůsvolil.

" Ale asi bys mi stejně nedal pokoj, dokud by nebylo po tvém a jelikož jsem celkem dost unavený, nechce se mi to teď řešit. Zaplujte slečno do postele než si to rozmyslím " ukázal na postel Severus.

Ginny se zakřenila a vklouzla do vyhřátých přikrývek. Z jedné strany se k ní připojil Harry a z druhé Severus.

" A žádné povídání, chichotání a podobné nesmysly! Jsem vážně unavený," zamračil se na ty dva. Oba svorně pokývaly hlavou, ale jakmile se otočil začali si ti dva štěbetat.

" Ticho tam! Nebo vás rozsadím, tedy... ehm... chci říct nebo doprostřed půjdu já! Dobrou noc!" Ti dva se ještě zachichotali a pak mu také popřáli. Brzy všichni unaveně usnuli.