Nejspíš to sem úplně nepatří, protože...Je to výlev srdce jednoho mého Oc. Zjistil jsem totiž, že to co prožívá on ve hře, já beru až moc vážně v reálném životě. Včera jsem dostal tak velké nervy, protože mi bylo jasné, že teď mu může jít o všechno a jakýkoli krok vedle ho může opět vrátit na začátek bez jakékoli šance na další šanci... Nejspíš jsem se do něj moc vžil a proto tohle vzniklo.... Doléhají na mně Devonovy pocity...

Přeji ale všem příjemné početní.

————————————————————

Chci říct tvé jméno...

Dvacet lidí a dvacet jmen,
tak začala naše cesta.
Krátký čas na vše, krátký je den,
vybral's jen pár lidí ze sta.

Dvacet lidí a dvacet jmen,
osm jich ještě zbývá.
Kdo vydrží, kdo vyhraje jen?
Koho z nich budeš mít rád?

Máme strach všichni, je s námi sžitý,
jsme jako kůzle zaběhlé se v lese.
A věř, že když píšu sem své city,
ruka se mi strachem třese.

Proč jsem sem šel, co mě tak zebe?
Snad kvůli lidské zlobě?
Teď vím, že nejsem tu jen pro sebe,
že jsem tu hlavně kvůli tobě.

Jedna ti kreslila obrazy,
s další si rozumíš v knihách.
Nač jsou mi teď mé dotazy,
co víc já sám mohu ti dát?

Za svou pošetilost zaplatím,
však jak mám nad láskou vyzrát?
Je těžké přát výhru ostatním,
když sám si tak moc přeju vyhrát.

Na kraji útesu teď stojím,
a po tvé přízni prahnu.
Však s každým novým ránem se více bojím,
že prostě zakopnu a spadnu.

Jak Fénix chci povstat z popela,
chci ti pět chválu až do nebe.
Teď ale chodím jak duše bez těla,
mé srdce plane jen pro tebe.

Tak ať se stane co má se stát,
tvé rozhodnutí bude mi vlastní.
Ať Řekneš cokoli, budu to brát,
chci, abys ty byl šťastný.

,,Klaním se, zdravím vás, výsosti",
jak jinak bys též měl být zván?
Jsi původce vší mé radosti,
chci říct tvé jméno, Dyalan...