Někdo na mě volal „hej palačinko probuď se!" Potom se mě dotkl a schodil z postele. Nato jsem se probudila už na zemi. Zvedla jsem se a vyškrábala zpět na postel. Tam jsem spatřila Ayata. Rozhlédla jsem se po místnosti. Byla jsem u sebe v pokoji, to mě udivilo. Vždy když jsem omdlela objevila jsem se v jejich pokojích.

Ayato se na mě díval tak viděšeně. Nastalo hrobové ticho, které prolomila Ayatova věta „ mám žízeň. Dej mi napít." Na nic neváhal a ochrnul mi vlasy z krku. Já zavřela oči a čekala na bolest, ale místo toho mě políbil na krk a pak se zakousl na stejné místo kde mě políbil. Po chvíli se odemelě odtáhl. Jeden druhému jsme se dívali do očí. Hrobové ticho prolomil Reiji, který nás chtěl v jídelně.

Oba dva jsme se probudili, bylo vidět, že jsem nebyla jediná jako v tranzu. Sešli jsme schody a zamířili rovnou do jídelny. Všichni tam už byli. Celý zbytek dne jsem se vyhýbala klukům a hlavně Ayatovi. Nevěděla jsem co to bylo. A hlavně se zdá, že i Ayata to zmátlo.

Druhý den večer jsme šli do školy. Nic moc to nebylo, ale Ayato se mi furt vyhýbal a toho využily kluci. Konečně mě měli jen pro sebe, totiž Ayato si mě hlídal vypadalo to, že se s nikým nechce o mě dělit. Celá jsem byla pokousaná tak jsem si udělala koupel s oplatními lístky růží všech barev.

Vyšla jsem z koupelny a koho jsem uviděla na své posteli ležet. No přece Ayata. Rozvaloval se tam jako by mu to patřilo. Koukal se na mě jak na zjevení. Přišla jsem k němu blíž a zamávala mu rukou před obličejem. Oklepal se a zmizel. Odychla jsem si a otočila se ke skříni, chtěla jsem si vzít na sebe noční košilku, když v tom jsem uslyšela známý hlas. „Kde jsi byla chubko-chan." Otočila jsem se a spatřila laita. S křikem jsem vyběhla z pokoje, běžela jsem co nejrychleji jsem uměla k tomu jsem se furt ohlížela zpět. Najednou jsem do někoho narazila. Padala jsem k zemi, ale on mě zachytil. Otevřela jsem oči a spatřila Rukiho.

Vyškubla jsem se mu a běžela dál. Zase mě někdo chytl za ruku a přitáhl k sobě, ale za roh. Chodbou se prohnali Laito s Rukim kteří volali „ chubko-chan, Yui nechtěl jsem tě vylekat", bylo to otravný. Překřikovali se na vzájem. Až když mi zmizeli z dohledu jsem se teprve koukla na svého zachránce. „ Ayato" vykřikla jsem. „ Ne tak nahlas nebo nás usliší a otočí se zpět" řekl Ayato.

Ayato mě zatáhl do svého pokoje a hodil mě na svou postel. „ Měla bys tu pro dnešek zůstat, kdyby se vrátili tě hledat do tvého pokoje a neboj se noční košily ti přinesu a ty tu zůstaň" řekl a já tak udělala.