Unavené jsem se zvedla a šla se převlíknout. Za dveřmi stál Ayato. „Chceš si o tom popovídat?" zaptal se jen jak jsme vyšli. „No možná by bylo dobrý se někomu svěřit, al..l..e" sklopila jsem svůj pohled k nohám a mírně se začervenala. „Ale co?"
„Ale možná bys byl na mne naštvaný" řekla jsem a on ztuhl. „Fajn, až přijdem ze školy povíš mi to a všechno. Jasný?" jeho ustaraný výraz byl jasný. Mlčky jsem kývla hlavou v souhlasu a dál i s ním pokračovala v cestě.

Ptáte se co škola? No jako vždy nuda i nenuda. Jak se to vezme. Právě jedeme limuzínou zpět a já pokukuju po Ayatovi. Ne jak by si někdo myslel, ale stále přrmýšlím jestli byl dobrý nápad souhlasit s tím, že mu řeknu všechno o mém podivném snu. Šla jsem do pokoje a za chvilku se tam objevil i Ayato. Sedl si na židli a poslouchal každé mé slovo. „Tak spusť" pobídl mne a já se z hluboká nadechla. „Nevím jak je to možné, ale ten sen byl jak realita. Zdálo se mi o tom jak jsem chodila s Ruk..im" zakoktala jsem, protože vypadal dost naštvaně. Byl to jen sen." řekla jsem a on přesměroval svůj pohled na mne. „Povídej dál"
„Ale to se nějak zvrtlo a...a" nedokázala jsem to říct. „A co? Neboj se vím, že to byl jen sen, nic ti neudělám. Nemohla si to řídit." řekl a já pokračovala. „A pak jsem nějak chodila s tebou" teď jsem se odmlčela, už nic víc jsem nechtěla říct, ale on mne pobídl ať mluvím dál. „To vydrželo dost dlouho, jenže pak po mně šli nějací dva divní chlápci. Potom na mne vydali nějaký útok a ten den jsme se měli brá....t" poslední slovo jsem zašeptala, ale zdálo se, že on to dobře slyšel. „Hmm a líbilo se ti to?"

„Co? Byl to přeci jen sen" řekla jsem a stále nechápala jeho otázku. „No co asi. Myslím, jestli by ten sen byla skutečnost, líbilo by se ti to?" teď jsem byla v koncích. „Ano i ne." řekla jsem a pohlédla na židli na které před chvílí seděl. Byl přímo za mnou. „A co z toho ano a co ne?"
„Je to těžké o tom mluvit, ale..." dál jsem nic neřekla, protože zakousl své tesáky do mé kůže. Nemohla jsem se bránit. Když přestal, zmizel. Jeho otázka mi dlouho do noci nedala spát. Svět mi zmizel a byla tam pouze Ayatova otázka. U večeře jsem jako vždy mlčela. Nikdo si mne z kluků nevšímal. Seděla jsem na židli a mlčela. Prohrabovala jsem jídlo sem a tam. „Ale, ale. Nechutnám nám? " rychle jsem sebou trhla a pod8vala se na Laita. „Laito sdni si, není to slušné. A ty uklidíš nádobí. " řekl Reiji a ukazál na mne vidličkou. Laito si zase sedl na své místo. Po nějaké době všichni odešli a já vzala špinavé nádobí a umyla ho. Pak ho utřela a dal na jejich místo. Celá unavená jsem se vrátila do svého pokoje. Práskla sebou na postel a potom i usnula. Ayatovu otázku jsem už dávno hodila za hlavu.

Po dlouhé době další kapitola. 😁
Sice krátká ale snad se bude líbit. Příští bych chtěla udělat delší, tak snad se mi to povede. Mám týden jarní prázdniny, tak můžu psát další kapitolu.

Mám jednu otázku.

Jaký anime sledujete/máte rádi?
Prosím, název mi napište do konentářů. Je to jen info k nové knize. Je plánovaná velmi do předu, ale i tak se budete mít na něco těšit.