Probudím se do světlého dne. Posadím se na postel. Kouknu se na hodiny na nočním stolku. Je přesně deset hodin odpoledne. Zvednu se a zamířím ke skříni. Vyberu si bílé tričko přes které přehodím černou mikinu. Pak na sebe navleču tmavě modré džínové kraťasy. Pak otevřu druhé dveře od skříně a z dolejšku vyndám dlouhé černé „kozačky"(boty) s velkým podpatkem, které mám až nad kolena.

Sejdu dolů do kuchyně kde sedí všichni kluci. Udivilo mě jak Sakamaki spolu s Makamy vychází. Co si pamatuji tyhle rodiny se nesnášely. Pokrčila jsem rameny a sedla si na svoje místo. Celou dobu se na mě díval Ruku, který seděl naproti mně. Posledních pár minut se jeho pohled změnil. Díval se na mě tak divně tak strašidelně ani nevím jak bych to měla popsat. Dostala jsem z něj strach.

Když jsme dojedli vyšla jsem z kuchyně. Šla jsem loudavím krokem, ale pak jsem si všimla, že mě něco nebo někdo sleduje. Otočila jsem se a uviděla Rukiho. Rychle jsem se otočila a přidala do kroku. Byla jsem skoro u dveřích svého pokoje, když mě někdo chytl za zápěstí a přitáhl k sobě. Zvedla jsem hlavu a uviděla Rukiho. Koukal se na mě stejným pohledem jako v kuchyni, po chvilce se pousmál. Ochrnul mi vlasy z krku a zakousl se. Sál mi už dlouho krev. Chtěla jsem se mu vytrhnout, ale držel mě pevně. Začali se mi klížit oči.

Najednou se tam objevil Ayato a vytáhl mě z náruče Rukiho. Dál si nepamatují. Jen vím, že se hádali. Pak jsem omdlela.

Přimhouřila jsem oči. Byla jsem v pokoji. Myslela jsem, že jsem v Ayatově pokoji. Ale nebyla jsem. Byl to úplně cizí pokoj. Vyšla jsem z pokoje a rozběhla jsem se k hlavním deřím, ale to co jsem spatřila nebyl dům, který bych znala. Zahlédla jsem někoho v černém jak kolem mě proběhl. Začala jsem křičet.