Probuzení. Noční můra skončila. Sluníčko mě bodalo do očí, ale přesto jsem měla chuť se usmívat. Chuť křičet se proměnila v naprostý opak. Potřebovala jsem hudbu, to ona chyběla pocitu svobody. Už první tóny zněly jinak. Text plaval mimo mé uši a zajímal mě pouze chytlavý rytmus.

Jako kdybych zachytila druhý dech. Však za radost schoval se maličký palčivý pocit, který mi vytvářel pochybnost. Strach, že se to opět bude opakovat.

Bylo to oprávněné. Nikdy nezmizel, jen se vyčerpaný schoval do temného zákoutí, kde opět nabíral sílu. Nebylo však prioritou bát se. Avšak i tato myšlenka vyvolala kapku do číše.

--------

Blížíme se do finále, zbývá pouze jedna kapitola do konce :d