Přišel zvrat. Mozek se uklidnil. Pocity se vzbouřily, ale nebála jsem se. Přestala jsem se schovávat sama před sebou a odhalila své proměňující se rody.

Mnoho lidí to mohlo překvapit, avšak nedbala jsem na to. Někteří se báli zeptat, ale někdy jsem to vysvětlila bez jakýchkoliv okolků. Nešlo mi o vytahování, pouze pochopení, které jsem sama v sobě hledala.

Onen klid, který bych potřebovala. Stále nebylo vyhráno, úzkost prozatím seděla v koutě otočená tváří ke zdi. Čekala až ucítí pach strachu, který by ji probudil k bdělosti.

Hodlala jsem využít klidu naplno. Po slunci vždy přijde měsíc. A s ním strach.