Je víkend.  V tento vyjimečný nikam nejdu a Iva je celá jenom MOJE! Kdyby nám tak konečně bylo patnáct. Šmátl jsem po krabičce převázanou mašličkou, která byla v šuplíku u mého toaletovýho stolku. Vzal jsem si na ruku svůj náramek. Bylo na něm napsáno Kilo a Iva. Za tím byla připojená polovina srdíčka. Naštěstí nebylo magnetické. Nebylo to kdovíjak trapný pro kluka. Strávil jsem tím výběrem spoustu času. Iva se probudila. „Dobré ráno, miláčku, dnes je Valentýn." Iva se na usmála tak nádherně. Připnul jsem jí náramek s polovinou srdíčka na ruku. Ty její nádherný vlasy, úsměv......nemůžu se jí nabažit. Proč mi není patnáct! proklínám se. „Chci tě, Kilo"řekla má milá spolubydlící. „A myslíš si, že já tebe ne, Ivo? řekl jsem a přitáhl si ji k sobě do polibku.

„Vidíte to," říká nám Kai na chodbě a ukazuje svojí věšteckou kouli. „Fůůj, oni se líbaj," říkám a potulně se usmívám. „Groggy, myslím, že ty k tomu nemáš co říkat," usadí mě Marc. „Ty s tvojí holkou, děláte možná mnohem horší věci." Kai se uchechtl. Marc se k němu obrátil. „Jen ze sebe nedělej svatouška Kaiji, například co ta holka kterou ve škole zajímal ten tvůj věšteckej frend?". „To je jenom moje kamarádka," řekl a zčervenal. „Jasně, Kaiji, to všichni víme jaká dobrá je to tvoje kamarádka". Proti Marci jsem nemohl nic použít, protože on žádnou holku nemá. I když... „Marci, ty radši mlč, celé hodiny sedáváš u té věci z tábora a pokud vím, to je ta holka se kterou ses potkal když jste spolu v noci šli na kadiboudu do tý tmy. Kdoví, co před náma ještě schováváš... ."Marc zmlknul. „Máš to album Ollie?" ptám se svého bratra, abych tím odvedl pozornost od této trapné situace. „Jasně, zůstanem s tím u Kila" „Ok." Zaklepali jsme a otevřeli dveře.

Zachvíli už všichni sedíme na podlaze a listujeme albem a vzpomínáme na dobré i zlé. „Tady jsme Vám šli ukázat jůáka ,pamatujete?" říká Iva a vypukneme smíchy nad fotkou, kde si jůák s Kirem potřásají rukou a on dělá Juůůu. „A vidíte, jak ten Krit vypadá na té plesové fotce blbě a ty oči," říkám a když se podívám na Ollieho, neubráním se smíchy. „Život s vámi kluci je jako pohádka," řekne Iva. „Vážně?!"podivý se Kilo na oko a my vyprskneme smíchy.