A že to byl pěknej sen," vzdychl.
„Ještě furt tě bere ten vaječňák?" zeptal se Antonin. „Proč, u Merlinových kalhot?"
„Na první lásku se nezapomíná," odpověděl Rodolphus. „Měl jsem z něj svou úplně první opici."
„Počkej, jako fakt?" podivil se Antonin, kterému nešla na rozum představa pubertálního Rodolphuse, jak se opíjí takovým odporně sladkým tlamolepem. Když si tak vybavil, v kolika letech má průměrný pubescent první kontakt s alkoholem, zdála se mu ta volba poněkud zvláštní. Kdyby to bylo pivo, krabicové víno, nějaká samohonka nebo levná lihovina, prosím, ale vaječný koňak?!
„No jasně. Bylo mi šest, točila a houpala se se mnou židle, pak i podlaha a zvracel jsem jako štěně," usmíval se nostalgicky Rodolphus.
„To jsi začal fakt brzo," poznamenal Rookwood, dílem uznale a dílem nesouhlasně.
„Není čas ztrácet čas, co se v mládí naučíš, a takový ty kecy," řekl Rodolphus vesele. „Jenom díky tomu, že jsem začal trénovat v útlém věku, jsem pak mohl dosáhnout na tomto poli nemalých úspěchů," smál se vlastnímu fóru. „To víte, volové, stát se mistrem, to chce kupu talentu, poctivé práce a léta praxe."
„Hele, a co ti na to vlastně řekli rodiče, že ses opil už takhle malej?" zeptal se Barty zvědavě.