BTS • HOSEOK • TAEHYEONG • DRUNK FF

Našel je dole v restauraci. Luxusní hotel, v němž měli strávit několik následujících nocí, zářil navzdory pozdní hodině světly. K Hoseokově úlevě se však v jídelním prostoru nacházelo už jenom posledních pár opozdilců, a rozhozený spánkový režim se postaral o to, že pořádně nevnímali, co se děje jenom několik stolů od nich.

Na Yungiho byl spoleh, že neudělá ostudu. Jen co se ubytovali, obešel všechny pokoje, oznámil jim, že jde spát, a následně za sebou zabouchl dveře. Namjun si nasadil sluchátka a pokračoval v práci, kterou rozdělal už cestou na hotel, a Jimin se vytratil kamsi ven, jak míval ve zvyku. Do rána už o nich ani o jednom neuslyší.

To samé ovšem nemohl říct o zbytku svých přátel.

Seokjin a Taehyeong byli jako oheň a vzduch. Stačila jediná jiskra, a požár byl na světě. Nebylo neobvyklé, že když se mezi skupinou rozhořela hádka, stáli za ní právě oni dva. Občas si ale nesmírně padli do noty – a to byla teprve skutečná katastrofa.

Věčně upovídaný hyeong s ostrým jazykem a nepochopený génius s hlavou v oblacích.

Hoseok věděl, proč s sebou vzal Jeongguka.

Stačil mu jediný pohled k jejich stolu, aby poznal, že dnes večer už ani jeden neodejde po vlastních. Pokynul bradou k nejmladšímu, aby se chopil Seokjina, který se právě nekontrolovaně hihňal nad něčím, co Taehyeong řekl, a sám zamířil k druhému exempláři.

Taehyeong se válel na stole, čelo přilepené k desce z leštěného dřeva, ruce složené pod bradou. Zpod předloktí mu vykukovaly rožky hracích karet. Kde ty se tady vzaly, to radši Hoseok ani nechtěl vědět.

O prohýřeném večeru svědčila téměř prázdná lahev vína – pochyboval, že se jedná o jejich první – a dvojice skleniček se zbytky alkoholického nápoje na dně.

„Tae," promluvil tichým, ale pevným hlasem. „Máš dost."

„Pst," napomenul ho Seokjin, přemáhaje smích jen na tak akorát, aby s mozkem zatemnělým alkoholem zformuloval jednu větu. Soustředil se na svůj záměr natolik, že si ani nevšiml, že ho Jeongguk zezadu popadl pod pažemi a táhne ho na nohy.

„Tae...Taehyeong věš-tí... z tera... tora...," pátral po správném slově.

„Z tarotu," pochopil maknae a ochotně překládal.

Samozvaný věštec zavrtěl hlavou. „Z Tae... Taerotu," opravil se ztěžklým jazykem. Vzhlédl k Hoseokovi stojícím vedle něj, tvář rudou od přehnaného pití. „Chápeš, hyeo... hyeong?" škytl. „Protože já jsem Tae, a-"

„Jsi možná tak pěkný vůl," usadil ho.

Taehyeong jako by ta slova neslyšel. Rozmáchl se rukou, až málem srazil nedopité skleničky, nemluvě o tom, že jen těsně při tom minul Hoseokovu čelist.

„Po-posaď se," vycenil na něj zuby v příšerné grimase, která by se snad za normálních okolností dala považovat za úsměv. „Vyvě-štím ti minulost..."

„Věští se bu-budoucnost, ty blbečku," poučil ho Seokjin ve snaze znít jako vzdělaný, zodpovědný hyeong. Celý dojem kazil potutelný smích, který se mu stále nedařilo dostat pod kontrolu, a také skutečnost, že si Jeongguk bez zjevné námahy přehodil jeho paži přes ramena a napůl ho odnášel, napůl táhl pryč, než stihne říct cokoliv dalšího.

„Tak pojď, je čas jít," pověděl mladšímu.

Taehyeong vyšpulil spodní ret, ale nechal si pomoct na vratké nohy. Napodobil Jeongguka a se zasupěním se mu podařilo dostat kamaráda do jakž takž vzpřímené polohy. Taehyeongův stín se zavlnil nad stolem a pak ustoupil stranou, a Hoseokovi se konečně naskytl pohled na ten jejich slavný tarot.

„Taehyeongu, vole," protočil očima. „Vždyť to jsou UNO karty..."