BTS • TAEHYEONG • YUNGI • VERŠE

„Kdyby všechna světla zhasla, koupil bych si kilo másla?"

„Za kilo másla," opravil chybu Taehyeong nevzrušeně. „Vidím, že jsi četla poutač."

Jeho spolupracovnice, ještě školou povinná dívka jménem Minji, Taehyeongovu uměleckou tvorbu neocenila. „Na cos myslel?" ptala se, zatímco zametala podlahu u vchodových dveří.

„Že potřebujeme vyprodat máslo, než navezou další," pokrčil rameny. Navzdory pozdním odpoledním hodinám se v zapadlém obchůdku kromě dvou zaměstnanců nenacházel nikdo další. Z nedostatku jiné smysluplné činnosti se rozvaloval za pokladnou a přepočítával drobné.

Minji mezitím dokončila úklid; odložila smeták bokem a posadila se vedle Taehyeonga.

„Je to intelektuální reklama," dodal ještě. Poznamenal si stav kasy, než peníze přesypal zpátky do přihrádek a uschoval před světem do bezpečí pokladničky. „Chtělo by to přeskládat regály, nemyslíš?"

Správně si vyložila jeho poznámku jako signál, že ho má nechat na pokoji. S povzdechem a stížností, že s ním není žádná legrace, se odebrala po svých.

Sotva mu zmizela z očí, rozezněl se nade dveřmi zvonek. Dovnitř vpadla partička kluků v podobném věku jako Taehyeong. Pochechtávali se a tlumenými hlasy se mezi sebou dohadovali o něčem, čemu nerozuměl.

Po několika minutách se objevili znovu. Zatímco hoši skládali zboží na pás, přitočila se k němu Minji a prohlížela si jejich nákup kritickým okem.

„Žádné máslo," komentovala polohlasem. Jeden ze zákazníků si ho při té poznámce přeměřil podivným pohledem, a Taehyeong dívku mávnutím ruky odehnal pryč.

Dva z nich uklízeli potraviny do útrob svých batohů, zatímco třetí – ten, který si jej tak okatě prohlížel – vytáhl z peněženky kartu. Než pokladna zpracovala platbu, chlapcovi kamarádi už mířili ven.

„Yungi, vole, dělej," pobízeli ho k rychlejšímu tempu.

„Však jdu," zahučel oslovený, když přebíral od Taehyeonga účtenku. „Na shledanou," řekl ještě, než mu věnoval poslední pohled a odešel.

Taehyeong se z toho podivného výrazu nestihl ani pořádně vzpamatovat, když se mu za zády opět rozezněl dívčí hlas:

„Co tam dělá?"

Nechápavě vzhlédl, a Minji kývla hlavou směrem ven. Skrz výlohu spatřil toho kluka, co si ho tak zvláštně prohlížel.

Nepatrně se zamračil. Yungi dřepěl částečně schovaný za poutačem, takže ze svého místa Taehyeong pořádně neviděl, co se na ulici děje.

„Asi jen schovával peněženku," pokrčil nad tím nakonec rameny, když po chvíli chlapec vstal a definitivně jim zmizel z dohledu.

Zbytek směny uběhl překvapivě rychle, přemítal v duchu, když uklízeli před zavíračkou. Přenechal Minji ty otravné práce kolem, a sám poté, co uklidil denní tržbu do trezoru v kanceláři, zamířil ven schovat na noc i poutač s veršovanou reklamou.

Když však přistoupil blíž, čekalo na něj překvapení. Zezadu byl na desce přilepený neuměle utržený papírek. Stálo na něm:

světla svítí, máslo nechci

odpusť mi to, kdo to čteš

ocením však dobré verše

(zavolej mi, jestli chceš)

Pod rýmovačkou bylo připsáno telefonní číslo.

„Taehyeongu!"

Minji na něj mávala zpoza výlohy, co mu tak trvá. Zastrčil papírek do kapsy, spěšně složil poutač a odnesl ho dovnitř.

„Kde se flákáš?" utahovala si z něj. „Hledal jsi snad kupce pro máslo?"

Prsty nahmatal papírek a rty se samovolně roztáhly do úsměvu.

Možná.

A možná našel něco mnohem lepšího.