BTS • TXT • JUNGKOOK • PŘÍLIŠ MLADÝ

„Jungkook hyung! Jungkook hyung!"

Posměšný hlásek umlčel letící objekt. Polštářek přistál na Jiminově obličeji s takovou silou, až se příjemce zapotácel; úsměv z tváře však rána vymazat nedokázala. Právě naopak. Rozladění představovalo tu nejsladší odměnu.

Jednadvacetiletý Jungkook je mladý – dokonce nejmladší! – a roztomilý. Těžko předstírá úsměv už když při společenských akcích nevyhnutelně padnou nevinná slova jako sunbaenim. Nenechá si od fanynek říkat oppa a už vůbec se necítí jako hyung.

Kromě nich se v místnosti nacházel jenom Yoongi. Zbylí členové se opozdili na nějaké firemní schůzce, s níž si doteď nedělal hlavu. Vrhl nepěkný pohled Jiminovým směrem. Ten se stále culil jak pitomé sluníčko. Tak na něj vyplázl jazyk.

Ví, že nemůže zůstat dítětem navždy. Ale to, že to ví, ještě neznamená, že se mu to zamlouvá.

Nechal Jimina Jiminem a sáhl do kapsy pro telefon. Úvodní obrazovka jej uvítala oznámením o nízkém stavu baterie. Rozhlédl se kolem – nikde neviděl nabíječku.

„Hyung? Neviděl jsi...?" začal, ale Yoongi ho nenechal domluvit.

„V přípravce," zahučel, příliš zaujatý čímkoliv, co se mu právě honilo hlavou.

S povzdechem se zvedl z gauče. Opustil pokoj a zamířil chodbou k místnosti, kde probíhaly poslední zkoušky před obzvláště velkým vystoupením. Tu a tam prostor využíval i pro trénink. Koneckonců, to místo postavili pro ně.

Bez přemýšlení vtrhl dovnitř – a zarazil se, když jeho pohled padl na pětici chlapců sedících v kroužku s hlavami u sebe. Uvědomil si, že je zná. Šlo o členy nové skupiny, která měla debutovat v nejbližších týdnech.

Nová skupina, nový maknae.

Už není jediný.

Už není nejmladší.

Pět párů očí tiše vyčkávalo. Odkašlal si. „Hledám nabíječku," oznámil, napůl doufaje, že se požadovaný předmět objeví u jeho nohou a bude moct co nejdříve vypadnout. Nic takového se nestalo. Zato chlapci bez váhání vyskočili na nohy a počali obracet místnost vzhůru nohama, přičemž ho stíhali bombardovat proudem otázek:

„Kde jsi ji viděl naposledy?"

„Půjčím ti svoji, chceš?"

„Jakou má barvu?"

Nestihl se ani nadechnout a už mu jeden z nich mával nabíječkou před nosem. „Tady, Jungkook-ssi!" zubil se, hruď nadmutá pýchou, že právě on mohl idolovi pomoci.

„Neříkej mi Jungkook-ssi!" zavrčel, stále podrážděn Jiminovými posměšky. Tón jeho hlasu vyzněl tvrději než zamýšlel. Hoch před ním vykulil oči a pootevřel ústa. Připomínal mu ztracené štěně.

Stejně nadšený. Naivní. A tak strašně mladý...

Příliš mladý, než aby k němu cítil zášť.

Povzdechl si. Neměl proti tomu výrazu šanci. Zatraceně, sám toho zneužil tolikrát...

„Neříkej mi Jungkook-ssi," zopakoval o poznání klidněji. „Postačí hyung."

Zděšení okamžitě vystřídala euforie. „Ano, Jungkook-s... Jungkook hyung!" přitakával chlapec s takovou vervou, div nenadskakoval do stropu.

• • •

Týden na to zavedly hlubiny internetu Jungkooka na webové stránky společnosti. Z místa, kde obvykle visel slogan s jejich jmény, se na něj usmívalo pět mladých obličejů.

Ten kluk – teď už věděl, že se jmenuje Kai – nový maknae společnosti... ten mu smí říkat hyung. A ti ostatní taky. Bude to jejich veřejné tajemství.

Jungkook hyung.

Možná ta dvě slova přece jen nezní tak špatně.

„Ach bože," zasténal, obličej zabořený do polštáře. „Až tohle zjistí Jimin..."