BTS • JEONGGUK • YUNGI • DÁREK • BASKETBAL

Jeongguk poodstoupil ode dveří a s vrtačkou stále v jedné ruce se kochal nad svým dílem.

„Tak? Co si o tom myslíš?" prohodil kamsi za rameno.

„Že jsi zničil perfektně dobré dveře."

Maknae obrátil panenky ke stropu. Dával si při tom však dobrý pozor, aby stál k hyeongovi zády.

„Nemysli si, že nevím, co děláš."

Sakra.

Odložil vrtačku na noviny posypané světlými pilinami. Papír uchránil podlahu od většiny nepořádku, což považoval za štěstí. Kdyby mu tu udělal moc velký binec, Yungi by ho už k sobě do studia znovu nepustil.

Po čtyřech přelezl po pokoji a vypojil přístroj ze zásuvky. „Až se to umyje, bude to vypadat pěkně," ujišťoval ho.

„Jestli ne, koupíš mi nové."

„Nebude třeba," opáčil. Odmontoval z vrtačky nástavec a uložil ještě teplý kus kovu do vypolstrovaného místa v kufříku s nářadím. „Všechno bude perfektní, uvidíš."

Zvedl se na nohy a oprášil si dlaně o montérky. Zkusmo zatahal za nově připevněnou konstrukci a s potěšením konstatoval, že drží. Obruč se pod náporem síly zakývala nahoru a dolů, ale plíšek se v místě, kde ho Jeongguk přivrtal dvěma šrouby, nehnul ani o píď.

„Nevypadá zrovna dvakrát stabilně."

Yungi ho s pobavením vepsaným v tváři pozoroval ze svého místa u psacího stolu.

„Důležitá je kvalita," nechal se slyšet. Z postele sebral plyšový míček, co tam předtím odložil, a hodil ho po Yungim. Hyeong před útokem sehnul hlavu a míč se neškodně odrazil od opěrky na hlavu a spadl mu do klína.

„S takovou moc bodů nezaskóruješ," dobíral si ho.

„Ani nemusím." Zmuchlal noviny i s pilinami do obrovské papírové koule a tu vyhodil Yungimu do koše. „To ty seš tu sportovec," připomněl mu.

„Řekl náš zlatý maknae."

„Basket nikdy nebyl moje parketa," pokrčil rameny.

„Všiml jsem si."

„Takže co?" Teď, když byla práce hotová, maknae samou nedočkavostí div že nepéroval na špičkách. „Co na to říkáš?"

Yungi s povzdechem vstal z černé kožené židle. Plyšový míček při tom pevně svíral mezi prsty.

Postavil se naproti obruči a zkusmo zamířil a švihl rukou, balónek však ještě nepouštěl. Pak změnil směr a tentokrát ho vyhodil kousek nad sebe. To zopakoval ještě několikrát, aby si paže uvědomila, jakou sílu musí vynaložit, pokud má míč letět tam, kam Yungi chce.

Konečně zaujal herní postoj: rozkročil se, oči zafixované na síťku před sebou. Plynulým pohybem vyhodil míček do vzduchu.

Jako ve zpomaleném záběru oba sledovali dráhu, kterou opisuje, až dorazil k obruči. Ani se jí nedotkl – proletěl čistě a dopadl na podlahu. Jenom síťka se jemně zavlnila ve vzduchu.

Jeonggukův kolouškovský pohled se dychtivě upřel k Yungimu.

„Takže?"

Hyeong s hlavou nakloněnou ke straně přikývl. „Dva body, oznámil.

„Cože?" kulil chlapec s pootevřenou pusou oči. „Za takový super dárek? Nevděčníku! A z kolika? Z pěti? Z deseti?"

„Dva body za koš, Jeongguku."

„Ach tak."

„Za snahu a nápad samozřejmě deset," pospíšil si hyeong s ujištěním, když usoudil, že už ho pro tuto chvíli potrápil dost. Na výraz své vděčnosti dokonce opustil místo u stolu a krátce Jeongguka objal.

Chlapec dotek oplatil víc než ochotně.

Když od sebe odstoupili, uličnicky se usmíval. „A co body za montáž a krásného asistenta k tomu?" škádlil Yungiho.

„Teď už pokoušíš svoje štěstí," varoval ho.

Naházel poslední drobnosti do kufříku s nářadím a víko se s klapnutím zavřelo. Jeongguk se napřímil z podřepu a obrátil se k odchodu.

„Víš, co se říká," neodpustil si ještě jednu poznámku přes rameno, když procházel dveřmi na chodbu. „Neštěstí ve hře..."

„Tak ještě že mi to tak skvěle jde," odsekl Yungi.

Maknae se se smíchem naposledy otočil a zběžně mu zamával na rozloučenou.

„Hej! A luxovat ten bordel bude jako kdo?"

„Rád jsem tě viděl! Ahoj!" vyhrkl a pospíšil si, aby za sebou zavřel.

Senzor přimontovaný na zdi pípnutím oznámil, že se vchod automaticky uzamknul před dalšími návštěvníky. Zavřený zůstane, dokud někdo nevyťuká na číselníku osmimístný kód.

Ach ten Yungi, pomyslel si s nemalým pobavením. Schovává se za vraty jak do trezoru národní banky a hraje si na to, kdo ví jak mu není všechno ukradené, ale ve skutečnosti to byl ten nejmilejší, nejcitlivější a nejvíce dobrosrdečný člověk, kterého Jeongguk kdy za život potkal.

Zrovna když zacházel za roh, přísahal by, že slyší, jak se od desky dveří odráží cosi kulatého a plyšového.