TXT • SUBIN • OT5 • DOVOLENÁ • VODNÍ BITVA

Nebylo žádným tajemstvím, že Subin nemá vodu zrovna v lásce.

Tedy se mu nemohl nikdo divit, že když jim manažer oznámil, že pro ně společnost naplánovala dovolenou v podobě týdenního pobytu v soukromém resortu s venkovním bazénem, zrovna dvakrát neskákal nadšením do stropu.

Nahlas samozřejmě neřekl nic. Všichni ostatní byli radostí bez sebe, a Kai celý měsíc nemluvil prakticky o ničem jiném. A on přeci nebude tím, kdo ostatním kazí zábavu.

A tak se ani nenadál, a už se v tílku a šortkách rozvaloval na plátěném lehátku v bezpečné vzdálenosti od bazénu.

Na zemi vedle něho se povalovala kniha otevřená hřbetem nahoru. Původně doufal, že když už se nebude účastnit vodních hrátek, bude si moct alespoň v klidu číst.

Zpětně nechápal, kde se mu v hlavě vzaly tak naivní představy.

Za těch pár let, co pracoval jako idol, už si stihl zvyknout, že jeho introvertní potřeby jako například ticho nebo osobní prostor nebudou nejspíš už nikdy naplněny do takové míry, jak by si přál.

Ne, když měl to štěstí a skončil ve skupině se čtyřmi nejvíce chaotickými, hyperaktivními kluky, co kdy svět poznal.

Tři z těch chaotických, hyperaktivních kluků dělali čest svému jménu právě teď. Yeonjun, Beomgyu a Kai blbnuli v bazénu – cákali vodu jeden na druhého, skákali z nevysokého můstku, potápěli se a dělali ve vodě stojky. Nad hladinu jim při tom vyčuhovaly jen kopající nohy.

Když kolem sebe zrovna necákali vodu, útočili na sebe navzájem barevnými pěnovými žížalami.

V tom případě na něj Yeonjun z bazénu pokřikoval: „Subine! Pomoz mi!"

Pak přestal, neboť se mu Beomgyu zezadu pověsil na krk. Vodní hladina pohltila vřískot i volání o pomoc.

Jenom nad tím zakroutil hlavou. Copak nikdy nedospějí?

Kai se vydrápal z bazénu, jenom aby se pokusil pozpátku vrhnout šipkou zpět do rozvířené vody.

A tady měl odpověď na svou otázku.

Ještě chvíli s výrazem, ve kterém se stejnou měrou mísila náklonnost s nevěřícností nad tím, jací idioti uměli jeho přátelé být, pozoroval dění v bazénu. Jakékoliv naděje, že by se tohle odpoledne ještě vrátil ke své knize, dávno zanechal. Místo toho se obrátil na Taehyeona, který si roztáhl lehátko vedle toho Subinova.

„Ty se k nim nehodláš přidat?"

Blonďatý chlapec si právě z lahvičky vymačkával do dlaně štědrou dávku opalovacího krému.

„Nemůžu," prohlásil.

Obočí mu tázavě vystřelila vzhůru. Pokud si správně pamatoval, byl to pokaždé právě Taehyeon, kdo si ho dobíral nejvíc a nejhlasitěji, když odmítal návrhy svých druhů připojit se k vodním radovánkám.

Dotyčný zabořil špičku ukazováčku do krému a jedním tahem si ho rozmázl po linii nosu. Bílá barva přípravku ostře kontrastovala s opálenou pokožkou mladého idola.

„Dokud to nezaschne," oznamoval, roztíraje při tom štědrou dávku krému po obličeji, krku a pažích, „do vody ani nepáchnu."

Věděl, že riskuje odvetu v podobě Taehyeonova ostrého jazyka, ale přesto si neodpustil poslední slovo.

„Srabe."

„Jak říkáš, hyeong," byla jediná odpověď, které se dočkal.

Přemýšlel, jestli si to jen namlouvá, nebo v sobě ta tři slova skutečně nesla cosi zlověstného.

Aby nad tím nemusel uvažovat, radši obrátil svou pozornost k bazénu, kde právě Beomgyu s Yeonjunem nemilosrdně bili Kaie pěnovými tyčemi. Maknae ječel, jak kdyby ho na nože brali.

Pohled mu padl na opalovací krém odložený na stolku mezi lehátky. Natáhl se pro něj.

„Dobrý nápad," ocenil Taehyeon jeho volbu.

Ještě nestihl ani otevřít víčko, a Yeonjun už se hlasitě domáhal jeho účasti:

„Subine! Prosím! Nenechávej mě tu s nimi samotného!"

Tou dobou už dočista ztratil přehled, o co v jejich hře vlastně jde – a trojice v bazénu podle všeho zrovna tak, neboť Beomgyu, který ještě před chvíli ochotně mlátil Kaie pěnovou tyčkou po hlavě, se teď spolu s nejmladším zmocnil nafukovacího lehátka a bezpečně schovaní za ním společně plánovali další útok na Yeonjuna.

„Subine! Honem pojď!" pobízel ho, a oběma rukama u toho mával nad hlavou.

„Nechápu, proč to dělá," kroutil nad tím chováním hlavou. „Vždyť moc dobře ví, že neumím plavat," obrátil se k Taehyeonovi rozvalenému vedle něj. Sluneční brýle mu zakrývaly oči, ale koutky úst zdvižené vysoko nahoře mu prozradily, že se mu za sklíčky blýskají hravé jiskřičky.

„Právě proto to dělá."

„Subinie-ah! Aaaah!"

Volání plynule přešlo v křik. Kai využil Yeonjunovy nepozornosti, zezadu mu skočil na záda a stáhl ho s sebou pod hladinu. Znovu se vynořili až po několika sekundách – Yeonjun kolem sebe plácal dlaněmi ve snaze uhodit zákeřného útočníka, a u toho plival vodu, které se nalokal. Celou podívanou provázel Kaiův řehot.

„Idioti," zamumlal si pro sebe.

„Hm?"

Taehyeon natočil hlavu jeho směrem; už se stihl uvelebit na složeném ručníku a chystal se další minimálně hodinu nerušeně vyhřívat na sluníčku.

„Ale nic," mávl nad tím Subin rukou. „Hlavně tu neusni, ať se nespálíš."

„Na to je ten krém, hyeong."

„Když myslíš..." zamumlal nepřítomně, soustředěný na dění v bazénu. Spojenectví s Kaiem už Beomgyu stihl pustit z hlavy. Teď se pro změnu pokoušel udělat ve vodě přemet.

Kousek za ním Yeonjun kopal kolem sebe ve zběsilých tempech napříč bazénem.

„Subine! Pomoc!" hulákal z plných plic, zatímco se snažil uplavat z Kaiova dosahu. Maknae na něj mířil vodní pistolí (kde ji stihl vzít?) a s překvapivě přesnou muškou ho kropil studenou vodou.

„Měl bys mu jít pomoct," navrhl Taehyeon nevinně. „Než ho Kai poznamená na zbytek života."

„Na to už je asi trochu pozdě," uchechtl se, neboť právě v té chvíli Kai zanechal zkázonosnou palbu a vrhnul se pod vodu, odříznout nejstaršímu cestu a zákeřně zaútočit zespodu.

„Útok!"

„Zrada! Zrada!" prskal Yeonjun. Jak se (s očima pevně zavřenýma, kdyby ho Kai náhodou chtěl zasáhnout pistolí do obličeje) oháněl kolem sebe, omylem udeřil Beomgyua, který se při svých akrobatických kouscích přiblížil moc blízko, do nosu.

„Pozor!" pokřikoval Kai, stahuje se z dosahu. „Brání se!"

„Subineee!"

Yeonjunovo poslední zaskučení ho konečně přimělo k tomu, aby opustil pohodlné místo pod slunečníkem. Pomalým krokem přešel vzdálenost, co dělila lehátka od bazénu. Hyeongovi se ze sebe konečně podařilo setřást Kaie, a připlaval za ním.

Maknae zanechal pronásledování, obličej ponořil napůl pod vodu, až Subinovi připomněl krokodýla na lovu, a nehnutě pozoroval svou kořist zpovzdálí.

Subin si nejprve přidřepl, a pak tu myšlenku zavrhl a posadil se na okraj bazénu. Nohy smočil ve vodě a téměř okamžitě cítil, jak se tělo vyhřáté sluncem ochlazuje na normální teplotu.

„Co dělají?" sykl na něj Yeonjun.

„Kai? Stojí v-"

„Tiše! Ať tě neslyší!"

„Stojí v koutku," zopakoval šeptem.

„A Beomgyu?"

„Hned vedle něho. Něco si šuškají."

Tvář staršího chlapce se stáhla do útrpné grimasy. V kombinaci s vlasy přilepenými k čelu a s mokrou pokožkou, od které se blyštivě odrážely sluneční paprsky, působil skoro až komicky – jako postavička z nějakého animovaného filmu.

„Musíš mi pomoct," zapřísahal ho.

Vrtěl hlavou, ještě než starší stihl svou žádost doříct. Subin do vody nepoleze. Ani za nic. Ne dnes, ne nikdy. Děkuje pěkně, vynechá.

Rychle se blížících kroků za svými zády si všiml až příliš pozdě.

„Překvapivý útok!" ozvalo se mu ječivě u hlavy.

V příští chvíli už ho šedesát kilo živé váhy odstrčilo vší silou vpřed, a Subin – s Taehyeonem v závěsu – zajel pod vodu.

Pár silných rukou ho popadl za tílko a vytáhl nad hladinu dřív, než se ho stihla zmocnit panika.

Když se s nosem a očima plnými chlorované vody opět vynořil na čerstvý vzduch, do uší mu zazníval Beomgyuův smích a Kaiův vítězoslavný ryk. Zrádce Taehyeon na nic nečekal, a než se Subin stihl zorientovat, vzdálil se mu za povzbuzování svých druhů několika mocnými tempy z dosahu.

„Parchant," procedil skrze zuby a odhrnul si mokré vlasy z čela. Teď už věděl, že mu za tohle ta jedna uštěpačná poznámka na blonďákovu adresu rozhodně nestála.

Yeonjun to ovšem tak černě neviděl. Právě naopak.

„Věděl jsem, že mě v tom nenecháš," křenil se pitomě. Ujistil se, že Subin stojí nohama pevně na dně bazénu, a pak na něj spiklenecky mrknul. „Tak co? Oplatíme to těm malým skrčkům?"

Naklonil hlavu ke straně, upřímně zvažuje Yeonjunův návrh. Bazén nebyl tak hluboký, aby mu hrozilo nějaké skutečné nebezpečí. Na druhou stranu se mu nezamlouvalo, jak mokrý je. Kluci by se na něj nezlobili, kdyby si roztáhl ručník na sluníčku, ne?

Stačil mu jediný pohled na Taehyeona, jak se se zbytkem řehtá na druhé straně bazénu, a rozhodl se.

Popadl neonově zelenou pěnovou tyčku, co se vznášela na hladině vedle něj, a věnoval Yeonjunovi ten největší úsměv, co se mu od začátku dovolené podařilo vykouzlit na rtech.

„To si piš."