,,Nebudu s tebou! Nebudu s tebou v tomto hnusném domě! Uteču! Půjdu za mámou!" vztekala se Caroline. Stála spolu s Hughem Redwingem v kuchyni u luxusního kovového stolu, ruce měla trucovitě založené na hrudi a tvářila se přitom jako malé, rozmazlené dítě. Její otec si smutně povzdechl:
,,Carol, poslouchej mě. Mám tě rád a chci, abys byla se mnou spokojená."
,,Tak to půjde těžko." odfrkla si dívka.
,,Jsi zločinec, hnusný lhář a pokrytec, co si myslí, že si může všechno koupit! Nenávidím tě, slyšíš? Nenávidím tě!" vykřikla hystericky.
Hugh jen tiše zavřel oči. Tvrdá slova jeho dcery jej zasáhla na citlivém místě. Měl Caroline moc rád. I přes to, že byl součástí mafiánské organizace, nebyl žádný bezcitný vrah. Hugh byl jiný než ostatní mafiáni. Měl svou práci rád, ale jen kvůli penězům, díky kterým mohl získat svou dceru do péče a patřičně ji zabezpečit i do budoucna.
Ač tomu bylo těžké uvěřit, Hugh se bál. Od oné osudné noci, kdy srazil autem Veronicu Grantovou, nepřišla z VADEMISu žádná zpráva, žádná výhrůžka, před MDDM nehlídkovali žádní Grantovi muži, aby jej zabili. Ačkoliv měl momentálně klid, právě ten spolu s šíleným strachem, mu nedal spát. Bál se, že jej někdo onu osudnou noc viděl, jak odjíždí z místa činu se zakrvácenými předními nárazníky, a dobře věděl, že Grant mu smrt své dcery nikdy neodpustí.
Nastal čtvrtek a Redwingovi měli stále tichou domácnost. Hugh si v prostorné kuchyni právě četl odpolední noviny a zatímco Caroline, která se právě vrátila ze školy, netrpělivě čekala, až se jí ohřeje jídlo. Její otec se stále trápil svým činem.
Z chmurných myšlenek jej vytrhla až Caroline, která si právě z pípající mikrovlnné trouby vytahovala rybu s hranolky a beze slova či pohledu na otce s ní odpochodovala ke stolu. Hugh se pomalu vydal za ní a posadil se na desku. Caroline se věnovala svému obědu a ani k otci nezvedla pohled. Stále v ní převládalo zklamání ze soudní prohry, lítost nad maminkou a nenávist k otcově činnosti. Teď už věděla, odkud byly všechny ty peníze, kterými je Hugh obě po ty roky zahrnoval. Jak to, že si mamka nikdy ničeho nevšimla?
Caroline se náhle otočila ke svému otci:
,,Přes víkend se mnou nepočítej, jsem skoro dospělá." oznámila mu chladně. Hugh si jen povzdechl, její drzý tón jej vytáčel, ale nedovolil si jí v ničem bránit, aby ji nadobro neztratil:
,,Dobře." zareagoval naoko lhostejně.
,,Smím alespoň vědět, kam se chystáš?" Dívka chvíli váhala s odpovědí, ale nakonec otci vyhověla:
,,Ryan mě pozval na romantický týden v Hill Country." Hugh zvedl hlavu:
,,Hill Country? Není Richmond trochu  daleko?"
,,Ryan to zvládne, je to dobrý řidič." odsekla Caroline popuzeně, dojedla poslední kousek ryby a poslušně si odnesla talíř do myčky, než zmizela ve svém pokoji. Sedla si na postel a vzala do ruky mobil. Byl čas zavolat Ryanovi a domluvit poslední detaily. Vzrušeně se nadechla. Do odjezdu a začátku nádherného týdne v přírodním kempu po boku milujícího přítele, který ji neopustil ani v těchto těžkých časech, zbývalo asi dvacet hodin.

Následujícího dne Caroline vstala velmi brzy, aby si mohla ještě umýt vlasy a sbalit si věci. Moc se těšila, nejen na to, že opět uvidí svého milého Ryana, ale také že na několik dní bude mít klid od otce a od jeho podvodů a lži. Pečlivě si sbalila všechny věci, naskládala tašky ke vchodovým dveřím a poté si dopřála dlouhou koupel. Zrovna si rozčesávala poslední prameny suchých vlasů, když zazvonil zvonek. Caroline po zádech přeběhla příjemná vlna mrazení. Její milovaný přítel byl tady.
Ryan byl tmavovlasý, urostlý chlapec. Měl svalnatou postavu a o kilo víc, než by měl mít, ale v žádném případě to na něm nebylo vidět. S Caroline chodil už dva roky a miloval ji tak, že byl ochotný za ni bojovat do posledního výdechu. Netušil však, že se mu to již brzy může splnit.

Po úvodním polibku a krátkém pozdravení naštvaného Hugha Redwinga se Ryan ochotně chopil Carolininých zavazadel a nanosil je do kufru a na střechu svého staršího,  tmavě modrého automobilu značky Land Rover.
Asi patnáct minut od Ryanova příjezdu už oba zamilovaní mladí lidé pomalu vyjížděli z ulice, kde Caroline bydlela, vstříc vytouženým dnům volna, zábavy a odpočinku od stresu.

Ani jeden z nich však netušil, že zvenku na podlaze auta, těsně za levým předním kolem co chvíli výstražnou červení blikne nedávno dovedně nainstalovaná štěnice ...

*******
,,Ano. Fajn, díky." Kjudy vypnul hovor a zasunul si telefon do kapsy.

,,To byl Jack, už vše zařídil." prohodil na půl úst k Jimmymu.
,,Auto se žádanou SPZ právě vyrazilo z Manhattanu směrem k hranicím. Sledovací zařízení funguje, poslal nám souřadnice. Vyjíždíme." Oba muži vyšli před garáž, kde stálo připravené jejich auto, černý obrněný Chevrolet Chevelle s koženými sedačkami a pětilitrovým motorem. Bylo to auto ročníkem sice staré, ale potřebně výkonné a naprosto spolehlivé. Jimmy na kapotu vyskládal veškeré zbraně a vybavení, které si s sebou chtěli vzít. Dva samopaly, pistole, nože, provazy a lepicí pásky. Většinu vybavení dali muži do kufru, u sebe si nechali každý jen jednu pistoli a nůž. Kjudy se usadil za volant a upevnil si svůj mobilní telefon pomocí úchytu na palubní desku, aby mohl rovnou sledovat cestu, kudy ujíždí jejich příští oběti. Jimmy dosedl na sedadlo spolujezdce, vytáhl z kapsy kalhot svou Berettu ráže 9mm a vyměnil prázdný zásobník za plný. Šátek nechal doma.
,,Jak velký mají náskok?" zeptal se. Kjudy mezitím strčil klíčky do zapalování a počkal, až se motor zahřeje.
,,Asi padesát mil, musíme si pospíšit." zavrčel nervózně. Oba muži se připoutali a Chevrolet se zakvílením pneumatik a oblakem prachu vyrazil z brány VADEMISu.