Mladík vystupující pod přezdívkou Quick Death, QD neboli Kjudy, byl Grantovým synem. Byl to hubený pětadvacetiletý blonďák vysoký asi 170 centimetrů, zelenooký a bystrý. Byl dobrý řidič a uměl velmi dobře zacházet s nožem i s pistolí, díky čemuž si v Grantově organizaci, do které právoplatně vstoupil v den svých osmnáctých narozenin, i když dříve tam byl víc doma než u své maminky, Grantovy ex-manželky, vysloužil svou přezdívku. Jeho pravé jméno nikdo neznal. S otcem neměl zrovna vřelý vztah, ale jako zaměstnanec a zaměstnavatel se dokázali respektovat. Proto se, stejně jako předtím Jimmy, netvářil nijak nadšeně, když mu Grant řekl, co od něj chce a s kým má spolupracovat. Navíc se těžce nesl otcovo rozhodnutí stanovit termín akce na příští týden, zrovna v době, kdy se měl konat také Veronicin pohřeb. Copak nechce, aby se zúčastnil pohřbu své vlastní sestry? Ale tátův rozkaz je tátův rozkaz, a Kjudy se musel podřídit, divže však přitom svému otci neplivl do obličeje. Myšlenka na peníze mu však alespoň nepatrně zvedla náladu.

Oba muži si na příští den smluvili informativní schůzku v jedné z přízemních garáží VADEMISu. Ve ztemnělé místnosti plné automobilů a starých špinavých hadrů, kde to páchlo benzínem a laky, byla nepříjemná lezavá zima. Kjudy naštvaně přešlápl z nohy na nohu a podíval se na Jimmyho, který právě vcházel dovnitř a zapínal si zip u své bundy až ke krku. Mladší muž se už znuděně opíral o kufr jedné z odstavených šedivých Felicií a měřil si Jimmyho pohrdavým pohledem. Starší muž jeho výraz ignoroval a bez pozdravu začal:
,,Řekl ti papínek, o co jde, Kjudy?" Mladík přikývl:
,,Jo. Nějaký únos a adopce opuštěných prachů, tak nějak?" Přes Jimmyho tvář přelétl mírný, sotva znatelný úsměv.
,,Přesně tak." přisvědčil.
,,Ta holka, co ji máme unést, je dcerou konkurenta tvého fotra, toho, co zabil tvou sestru. Nedivím se Grantovi, že je pekelně nasraný. Upřímně, pokud by se něco takového stalo mně, vykuchal bych toho sráče zaživa. Ale třeba má tvůj táta podobné plány, kdo ví? Teď k tomu, co jsem zjistil. Pojedou se svým přítelem do kempu Dalila v Hill Country, což je oblast v Richmondu. Máme to tam asi tak pět set kilometrů. Počítám tedy, že tím tvým super autem tam budeme do čtyř hodin, musíme vzít ale v úvahu také zdržení v podobě hranic a silniční kontroly, musíme se chovat slušně. Do začátku akce zbývá jen sedm dní, nakonec budeme muset vyjet už v pátek v deset hodin večer, abychom jim nadjeli a v sobotu je chytili. Grant počítá s tím, co mu řekl Jack, jeho tajný informátor. Doufám, že jeho informace jsou pravdivé a že si z nás ten Skot nedělal dobrý den."
,,Hm." Kjudy se zamyslel. Nejdříve se v něm všechno vzpíralo proti Jimmyho rozhodnutí a otcově podrazu - kvůli datu mise se totiž nemohl zúčastnit pohřbu své vlastní sestry - ale potom se nehezky zašklebil:
,,A to tě mám jako celou dobu poslouchat? Co máš vůbec v plánu?" Jimmymu se jeho tón ani trochu nelíbil, přesto ale odpověděl klidně:
,,Sledovat je do Richmondu a tam je někde na opuštěné silnici přepadnout." Kjudy se zamračil:
,,To je blbost. Ještě na sebe přitáhneme pozornost policie." Jimmy se nadechl:
,,Máš lepší nápad?" Kjudy nasadil arogantní tón:
,,Ne, ale určitě by byl lepší než ten tvůj." Jimmy se neovládl a vrazil Kjudymu tvrdou facku, až mladík chytil druhou o zeď. V ústech ucítil železitou pachuť vlastní krve z roztrženého rtu a mimoděk si opatrně přejel jazykem po zubech, aby zjistil, jestli je má všechny.
Jimmy jej potom pevně popadl za obě ramena, přitiskl jej zády ke zdi a a zahleděl se mu výhružně do očí:
,,A teď mě dobře poslouchej, mladej." procedil mezi zuby.
,,Téhle akci velím já, jasné? Tvůj táta vložil svou důvěru v úspěch mise do mých rukou, ne do tvých. Až mi budeš jednou šéfovat ty, budu tě poslouchat, což se ale rozhodně říct nedá. Nebudu to opakovat: Pokud mě nebudeš respektovat, tak tě zabiju. Mám to tak s tvým tátou domluvené. Rozumíš mi? Vím, že je to pro tebe těžké, ale prostě to tak je, tak se s tím budeš muset vyrovnat. Pochop to." Vzdor v mladíkových očích nepatrně pohasl. Kjudy se zarazil a sklopil hlavu. Okamžitě mu bylo zcela jasné, že s Jimmym nejsou žádné žerty a bude se mu muset alespoň naoko podřídit. Opatrně si sáhl levou rukou na tvář a hřbetem ruky si z ní setřel krev. Měl sto chutí plivnout Jimmymu pod nohy, ale ovládl se a zadíval se do země, na špičky svých bot.
,,Rozumím. Já - omlouvám se. Je toho na mě moc." řekl po chvíli mlčení tiše. Starší muž se na něj chvíli tvrdě díval, ale potom se uvolnil a kývl:
,,Dobrá, tak fajn. Nechme té žabomyší války a pojďme se už konečně domluvit, jak dostat tu děvku. Řeknu ti svůj podrobný návrh a ty se k němu slušně vyjádříš. Pokud budeš mít jakékoliv pochyby nebo argumenty proti, vyslechnu je, ale jen v případě, že budou dávat smysl. Nedovolím, abys mé plány sabotoval stylem, že jen proto, že jsem to navrhl já, je to špatně. Rozuměls mi, Kjudy?" Mladík přikývl, vyhoupl se na kapotu auta a pohodlně se uvelebil na čelním skle, zatímco Jimmy se postavil naproti němu a začal vysvětlovat svůj plán:
,,Jak jsem říkal, musíme jet s nimi až do Richmondu, kde se chystají kempovat. Bude to náročná cesta. Jack mi slíbil, že se jim, jakmile vyjedou z New Yorku, pokusí namontovat na auto sledovací zařízení, což by nám sice ulehčilo práci, ale je to riziko, na které se nemůžeme spoléhat. Musíme je vystopovat, nalepit se na ně - a na nějakém odlehlém místě udeřit a vytlačit je ze silnice. Tu holku potřebujeme živou. Pokud tam ale bude i ten její přítel, může nám posloužit jako páka. Potom je oba sebereme, shrábneme peníze a vrátíme se sem. Tak co, máš nějaké námitky?" Kjudy pomalu zavrtěl hlavou:
,,Ne, zní to překvapivě rozumně. Táta bude nadšený - tedy - chtěl jsem říct, že by to mohl ocenit." opravil se rychle. Jimmy jen mlčky kývl. Oba muži se poté rozešli, každý svou cestou. Každý byl rád sám za sebe, že se jim, byť trochu drsnějším způsobem, podařilo alespoň trochu zmírnit napětí, které mezi nimi panovalo. Čekal je velmi náročný úkol. Aby jej splnili a uspokojili tak svého nadřízeného, museli spolupracovat a vzájemně se respektovat.

Bez toho neměli šanci uspět.