Linda Redwingová vyjela z brány MDDM asi v jedenáct hodin dopoledne. Caroline seděla vedle ní a rozhlížela se po krajině. Cesta ubíhala vcelku rychle, na dívčino přání být co nejdříve doma. Společný dům Redwingových připadl v rozvodovém řízení řízení Hughovi, ale Linda nalezla azyl u svých rodičů, kteří se přestěhovali do malého domečku se zahrádkou nedaleko New Yorku a sami nabídli své vnučce po fiasku u rozvodu vlastní byt. Linda se nejdříve zdráhala, ale když viděla, že její rodiče jsou šťastní, s povděkem jejich nabídku přijala. Nebydleli sice v žádném luxusu, ale pro matku s dcerou to byl domeček jako dělaný.

Poslední zbytky civilizace za okny se brzy změnily v divočinu s vysokými stromy lemujícími asfaltovou cestu z obou stran. Linda musela zpomalit, aby se na lesní cestě nevybouraly, a Caroline, která mezitím v tašce objevila svůj zbrusu nový IPhone, vytáhla sluchátka z uší. Brzy měly projet kolem místa, které ji už jako malou fascinovalo - malou, léta opuštěnou zahrádkářskou kolonii skládající se z pouhých čtyř dřevěných domků s předsíní a jedním pokojem, plných odpadků a skla z rozbitých oken, jak tuláci a vandalové vyrabovali, co se dalo. Otevřela okénko, vystrčila hlavu ven a s požitkem se zhluboka nadechla čerstvého lesního vzduchu nedotčeného zplodinami z továren a výfuků aut.  Její euforie z čisté přírody však neměla dlouhého trvání. 

Linda se náhle zamračila a šlápla na brzdu. Auto se se skřípěním pomalu zastavilo. Caroline sebou trhla a vyhlédla z okna. V příkopu u cesty zahlédla něco ležícího. Vzhledem k oblečení bylo jasné, že jde o člověka. Požádala maminku, aby zavolala sanitku, a bez ohledu na její protesty a pokus o zadržení sama vyskočila z auta.
,,Haló, co je vám?" zavolala a opatrně se přiblížila ke krajnici. Koutkem oka zahlédla, jak Linda umisťuje za auto výstražný trojúhelník. Z kurzu první pomoci, který absolvovala na základní škole věděla, že s poraněným nesmí zbytečně hýbat. S knedlíkem v krku se k němu sehnula. Mohla čekat cokoliv. Ten člověk mohl být pouze bezdomovec vyspávající alkoholový dýchánek, ale také někdo, koho srazilo auto. Dávala si pozor, aby se jej nedotkla holou rukou a položila mu dlaň chráněnou rukávem mikiny na rameno.
,,Jste v pořádku?" zopakovala úzkostlivou otázku a po letmé prohlídce jej velice opatrně otočila na záda, aby mu pohlédla do tváře.
Poté vykřikla a odskočila od raněného, jako by snad měl všechny nakažlivé nemoci světa.
U jejích nohou ležel Ryan. Její milovaný Ryan, o kterém si myslela, že zemřel, když jej Kjudy odtáhl do lesa poté, co jí zajali. Měl zavřené oči a dýchal jen tak tak. V hrudi mu zel zřetelný otvor po kulce a ztratil spoustu krve. Jeho oblečení i půda kolem byly zcela promočené.
,,Mami, volej okamžitě záchranku!" vykřikla hystericky. Přitom hladila Ryana po vlasech, neustále na něj mluvila a modlila se, aby byl v pořádku. Duchem se zcela odpoutala od těla, nevěděla, jak dlouho tam sedí a pročesává svému milému vlasy. Náhle ji dvoje silné paže zvedly do vzduchu a jiní dva muži v zachranářských vestách opatrně zvedli mladíka na nosítka a spěchali s ním k vrtulníku, který přistával asi o sto metrů dál kvůli nepřístupnému terénu. Dívka trvala na tom, že poletí s nimi, čímž vznikla potíž pro Lindu, která nemohla nechat auto bez dozoru. Nakonec se domluvily, že se sejdou v nemocnici. Caroline nasedla se zdravotníky do helikoptéry, která se brzy zvedla do vzduchu.
Ryan byl v kritickém stavu. Kulka mu vnikla do plic, ztratil hodně krve a byl silně podchlazený. Během transportu přestal několikrát dýchat a Caroline prožívala nejhorší chvíle svého života. Byla by se snad raději nechala znásilnit všemi mafiány New Yorku, jen kdyby měla jistotu, že její milý bude v pořádku. Celou cestu držela Ryana za ruku a mluvila na něj, pustit jej musela až před vstupem na operační sál, kam mladíka okamžitě odvezli.
Caroline si zdeptaně sedla na lavičku na chodbě a složila hlavu do dlaní. Následujících šest hodin měla pocit, jako by je její duše strávila mimo tělo. Nevnímala sestru, která jí nabízela kávu, ani svou maminku, která jí celou dobu povzbudivě svírala rameno a opakovala, že to ,,určitě bude dobré.'' Z tohoto stavu ji vytrhlo až otvírání dveří, z nichž vycházel asi čtyřicetiletý muž s jemným strništěm na tváři a od krve zašpiněným pláštěm.

,,Caroline Redwingová? Byl Ryan Wayne váš příbuzný?"
Ta slova Caroline ochromila. Lékařem použitý minulý čas v ní vyvolal ty nejhorší obavy.
,,Je to můj přítel ... Co je s ním?" vydechla skrz sevřené hrdlo, měla pocit, že ten kňouravý hlas, který slyšela i ona sama, vůbec nezná. Muž naproti ní se výmluvně podíval do země, než se jeho oči, plné soucitu, střetly s těmi jejími.
,,Upřímnou soustrast ..."
Caroline zůstala jako opařená. Měla dojem, že se zastavil čas, že má smysly obalené ve vatě. Slyšela lékaře říkat něco o zkolabované plíci a zástavě srdeční činnosti, ale nevnímala jej. Slyšela sama sebe něco hystericky ječet do té doby, než se s ní celá chodba zatočila a svět zhasnul jako cvaknutím vypínače...