Současnost
Hugh Redwing se bál. Už několik dní jej trápily výčitky svědomí a tušení, že se stane něco možná ještě horšího, než se už stalo.
Dnes odpoledne měl totiž předat Caroline Lindě, a opravdu nevěděl, jak své bývalé ženě vysvětlí, že se jejich sotva dospělá dcera toulala sama někde pět set kilometrů odsud jen se svým přítelem a že po cestě padla do rukou jeho největšímu nepříteli, který je snad ještě horším mafiánem, než je on sám.
Přesto ale musel nepříjemné pravdě čelit. Seděl na drahé dřevěné lavici před svým domem s očima přilepenýma na příjezdovou cestu. Blížila se třetí hodina, což znamenalo, že Linda zde může být každou chvíli. Hugha polil pot a zavřel oči, když uslyšel skřípání kol na štěrkové cestě.
Se staženým hrdlem i žaludkem sledoval, jak jeho bývalá manželka parkuje svého staršího Forda vedle něj a po vypnutí motoru vystupuje. Nuceně se na něj usmála, ale největší zlost od soudu ji už přešla, a tak se rozhodla nebýt zbytečně moc nepříjemná:
,,Ahoj, kde je Caroline?" zeptala se klidně. Hugh se zarazil:
,,Víš, Lindo, ona ... Nevím jak ti to můžu vysvětlit ..." soukal ze sebe pomalu a sledoval, jak se úsměv na tváři jeho bývalé ženy rozplývá jako zmrzlina na slunci.
,,Stručně a výstižně, Hughu." varovala jej chladně Linda. Muž k ní zvedl oči. Připadala mu děsně sexy, když byla naštvaná. Na okamžik zalitoval, že se s ní rozváděl, ale okamžitě se donutil přervat nit vzpomínek a soustředit se na bolestnou realitu. Na to, že jejich dcera byla před několika dny unesena.
Těžce si povzdechl a přejel si konečky prstů přes nově vyrostlé krátké strniště na bradě:
,,Lindo, sedni si." začal vážně. Téměř ucítil, jak sebou jeho ex-manželka trhla a poté si velmi pomalu a opatrně sedla vedle něj tak, aby se jej ani omylem nedotkla, jako by ji snad to dřevo mohlo kousnout.
,,Tak co se děje?" zeptala se změněným hlasem. Byla v něm cítit nedůvěra, zmatek, podezření i strach. Visela očima na jeho rtech. Přesto uplynulo několik dalších vteřin, než se konečně odvážil vyřknout to, co jej tížilo jako tunový balvan.
,,Caroline je pryč." zašeptal nakonec tak, že jej skoro nebylo slyšet. Linda hlasitě zalapala po dechu, šok byl tak silný, že se na nic jiného nezmohla. Je pryč. Ta slova mohla znamenat úplně cokoliv.
Perfektní řasenka se rozmazala na její tváři, když konečně promluvila:
,,Jak to myslíš, že je pryč? Co se stalo?"
V těch slovech byl cítit hněv, strach a nedůvěra. Něco se stát opravdu muselo, něco vážného a zlého. Linda se kousla do rtu, když se Hugh dlouze nadechl a až poté pomalu promluvil:
,,Unesli ji."

Tato jediná věta, dvě slova Lindu položila. Zalapala po dechu a zavrtěla hlavou, jako by tomu stále nemohla uvěřit.
,,To ne! Lžeš!" byly jediné dvě věty, na které se zmohla. Hugh zavrtěl hlavou.
,,Ne." odpověděl tiše.
Linda sklonila hlavu. Jen s velkým přemáháním se nerozplakala. Emoce a zmatené otázky a myšlenky se v ní bouřily a hrozily výbuchem. Chtěla vědět vše, ale jakmile na svého bývalého muže prohlédla, slova jí vázla v krku. Hugh naštěstí začal mluvit za ni.
,,Vydírají mě. Chtějí čtyři miliony dolarů." řekl a složil hlavu do dlaní. Linda vyletěla:
,,Tak na co sakra ještě čekáš? Zaplať je! Určitě máte v té vaší podělané společnosti spoustu peněz!" Hugh mávnutím ruky její záchvat přerušil:
,,Je to složitější, Lindo. Ten chlap, který ji unesl - Zabil jsem mu dceru. On nechce mé peníze, chce mě vidět trpět. I kdybych mu to zaplatil, vymyslí si něco jiného."
Linda si frustrovaně vydechla, ještě stále ale přemáhala pláč.
,,A co kontaktovat policii?" navrhla poslední možnost. Hugh se na ni chvíli díval se změněným výrazem v obličeji, než opět zavrtěl hlavou:
,,Nemohu ohrozit existenci mé společnosti." odpověděl tiše.

Linda jej ale slyšela.