Jack

Našel tátu a vyrazily do obýváku. Pořád na ní byl naštvaný, proč jen musí být tak chladná ale něco mu napovídalo že je to jen přetvářka.

Když došli do obýváku neviděl jí, na chvilku se bál že utekla ale pak si všiml že leží nehybně na podlaze.

Okamžitě se k ní rozběhl aby zjistil jestli dýchá. (Naštěstí ano)

Tak ji zvedl a chtěl jí donést na kanape ,když sebou trhla a řekla,,Co se stalo?"Položil jí a řekl otci,,Tati to je Serafína, ta co mi vyléčila tu ránu nožem!"

otec se k nám došel a řekl,,Děkuji ti za záchranu mého syna. Jsi v pořádku, není ti něco?" Náhle se zase tvářila jako že se nic neděje.

Kaštanové vlasy s blond melírem a jediným modrým pruhem jí padali do pomněnkových očí orámovaných hustýma černýma řasama, rudé rty zase bez výrazu(jak asi vypadá když se usmívá).Byla prostě kouzelná, tím nenuceným způsobem, ale očividně o něj nestojí tak proč se mučit.

Když řekla,,Ne,jen jsem s toho léčení trochu utahaná. Nic se neděje a teď když jste mi poděkoval můžu zase jít."Její hlas mu zněl tak lahodně ale když mi došlo co řekla chtěl jí zase chytit za ruku a tentokrát by jí nepustil. Otec mu to ale ulehčil, řekl,,V žádným případě. Zůstaneš tady a řekneš mi všechno o sobě a o Jackově ráně." Vypověděla co udělala v tý uličce a o sobě mu řekla jen to co Jackovi. On pak jen dodal jak přišel k tý ráně. Otec poslouchal,občas přikývl aby pokračovaly a nakonec pronesl,,Řekni mi o sobě víc Serafíno, prosím!"Nadechla se a začala ,,Jsem adoptovaná , je mi patnáct, byla jsem od tří do desíti v děcáku. Od tý doby jsem byla v sedmi rodinách, ta ze který jsem utekla byla osmá. Mám schopnost léčit, vycítit pocity, umím mluvit se zvířaty, ale vše má své omezení. Od tý doby co jsem utekla, jsem pořádně nejedla, nespala a to léčení mi vzalo většinu sil. A když teď dovolíte půjdu dál."

Tím to utla ale než odešla křikl otec,,Počkej , nechceš tady zůstat s námi vyjedeme na moře a já zařídím abys tady s námi mohla zůstat a nikdo nás neobtěžoval a Jack má nejlepší učitele a určitě se rád podělí."On jen dodal ,,Podělím se rád."Chtěla ještě něco namítnout ale uznala (nebo vycítila) že je táta pevně rozhodnutej.

Tak řekla,,když mě tady chcete, bránit se nebudu a když se my tu nebude líbit prostě zas uteču, jsem zvyklá. Vážně s tím nebudete mít problémy?"

usmál se a jen dodal,,Mám přátele na vysokých místech, ani se nebudeš muset stát členem rodiny."Poté mu položila tu zásadní otázku,,Proč si mně tu opravdu necháváte? Většina lidí by mě vyhodila už na začátku po pár informacích." chvíli se odmlčel a pak odpověděl,,Protože jsi jako Jack, aspoň trochu. On má taky schopnosti ale pro změnu bojové. Má bojové schopnosti že by mu každej voják záviděl, ovládá ovšem i strategické umění a mluví se stroji a dokáže cokoli spravit, seštelovat nebo postavit. S toho co mi řekl to aspoň tak vyznělo. Když jste si podobní , třeba si budete rozumět a on už nebude samotář. Možná v sobě najdete to co potřebujete."

už odcházel ale ve dveřích se ještě otočil a záhadně pronesl ,,Možná je načase abys přestala utíkat a usadila se."

Poté odešel a on tam se Serafínou zůstal sám.

Naštěstí tam nebyla žádná elektronika co by ho postrkovala nebo radila co má dělat(nebo možná naneštěstí).Byl tak nervozní , že mu nešlo mluvit, sedl si vedle ní a doufal, že nevycítí jak se mu líbí.

Podívala se mu do očí a řekla,,Já si neumím pustit lidi k tělu, protože mě má každej za zrůdnost. Tak to nedělej mě ani sobě těžší a přestaň se na mě tak dívat, ani nevím jak ti to oplatit." a odvrátila hlavu. Připadala mu z něj nervozní ale třeba se mu to jen zdá, třeba o něj vůbec nestojí ale přesto jí položil ruku jemně na tvář a otočil jí tváří k sobě. „Já tě to naučím."řekl tichounce.