Serafína

Byla v šoku z toho, co se stalo. Než ale stihla jakkoli zareagovat, skočil do vody Zejn v podobě delfína a vyplaval s ním na hladinu. Tam je Zoe pomocí větru přesunula na palubu.

Byl očividně v bezvědomí, s tím počítala ale pak si všimla jeho modrých rtů a zděsila se. Jak hluboko ho to mrštilo? Venku bylo docela teplo ale pokud se podchladil mohlo by z toho být mnoho komplikací a problému, které si nemohli dovolit.

Claudie si položila jeho hlavu do klína. Rafi mu položila dlaň na čelo a uzdravila ho. Stálo jí to mnoho sil, ale povedlo se.Začal vykuckávat vodu, Claudie ho podepřela a vedla do pokoje. U schodů se ještě otočila. ,,S obědem na nás nečekejte, odvedu ho dolů a postarám se o něj."

Když Zejm nastoupil na start, dala mu Zoe pusu pro štěstí a on to prošel bez problémů. Předtím, než šla vařit oběd se ještě stavila za Nickem.

Na posteli ležela Claudie, držela ho v náručí a šeptala mu konejšivá slovíčka. Pro sebe se usmála a pokračovala do kuchyně, když Nick zamumlal ty dvě slovíčka, která od něj v životě nečekala. Slyšela to a věděla komu patřili, komu patřilo jeho první ,,Miluju tě".

I pro Rafi to byl úspěch, v který doufala. Všichni si toho protrpěli dost a tušila, že by tu mohli najít svou životní lásku.

Něco, co pro ní bylo zatím ještě záhadou, ale instinkty jí říkaly že to tak už dlouho nezůstane. Zamířila do kuchyně, aniž by tušila, co jí tam čeká.

Cestou jí zastavily Zejn a Zoe. ,,Dneska budeme vařit mi, ty toho pro nás děláš víc než dost." Její výraz se změnil. ,,Vy jste kvůli mě opustily své životy abyste mi pomohli, tohle je to nejmenší." Ale na jejich rozhodnutí to nic nezměnilo. ,,Bez tebe bychom ani žádné životy neměli. Takže si běž sednout a nech to na nás."

Proti tomu se nedalo protestovat, takže si šla radši najít Jacka. Ležel na pohovce v obýváku, ani sama nevěděla proč, ale automaticky se k němu přitulila. Zvednout se obtěžovali, až když je Zejn svolal k obědu.

U stolu seděli překvapivě všichni, ale tentokrát si páry sedli k sobě. Zoe k Zejnovi , Nick ke Claudii, jen Jack a Rafi seděli v čele. Každý na jiném konci stolu.

Všichni byli tak zabrání do společných rozhovorů, že si nikdo nevšiml Racina vítězného úsměvu, který věnovala oběma párům, které se díky ní vytvořily. Teď mohli jít klidně do pekla a zpátky aniž by jim něco scházelo.

Teď byli tým , byli připraveni se postavit úkolu, co je čekal a kdyby se nevrátila už by zvládli žít bez ní. Po obědě se dvojice rozešli, každá vlastním směrem, takže tam Jack s Rafi zůstali sami. Serafína se vydala do svého pokoje, protože i když nechtěla, aby to někdo viděl velmi jí to vyčerpalo. Jakmile si lehla usnula a do příštího rána jí nikdo nedokázal vzbudit.

Dalších pár dní proběhly jeden jako druhý a posádka lodi jen zabíjela čas, co jim zbýval než dorazí do Mexika .