Serafína

Serafína byla na útěku už druhým dnem . Od té doby co utekla z domu svých pěstounu.

Otčím se zase opil , začal vyřvávat že je ďáblův parchant a má si sbalit věci a vypadnout mu ze života. Macecha se jí ani nezastala. Nakonec utekla do pokoje sbalila si nejdůležitější věci, sešla schody ale ve dveřích se otočila a

řekla: ,,Když mně tady nechcete tak já jdu!"

Při té vzpomínce se otřásla. Nevěděla kam jde ale byla ráda že je pryč.

Sice měla v patách policajty a spala v zapadlých uličkách ale za nic na světě by se tam nevrátila. Nikdy si jí nikdo nevážil,všude byla pátý kolo u vozu, někdy si přála aby ty sví schopnosti neměla .Ale občas si nemůžeme vybírat.

Teď stála na pobřeží ,dívala se na moře a věděla že už nic nebude stejné.

Pak se vydala k městu ve snaze že najde něco k jídlu, od rána totiž nejedla.

Šla a v uličce po pravici se něco mihlo ,nemohla si pomoc, zvědavost jí přemohla. Zvědavost jí zatáhla i do větších problémů. Netrvalo dlouho a našla zdroj toho zvuku.

Byl to kluk tak asi jejího věku, patnáct možná šestnáct. Našla ho v koutě za kusem dřevotřísky . Odsunula jí a podívala se na něj pořádně, měl delší tmavě hnědé vlasy ,Kaštanové oči ve kterých byl výraz vyděšeného zvířete zahnaného do kouta ,kouzelný úsměv a sportovní postavu. Byl v černím tričku,džínách a teniskách. Nejvíc ale byla vidět ranka v boku (nejspíš od nože).Byl z ní nervozní to poznala ale ne že by se jí bal. Pomalu si k němu klekla ,aby poznal že mu neublíží. Na tohle její síly ještě stačí ale bude to na hraně ,a pak si bude muset odpočinout. Pomalu se prsty dotkala rány a nechala sílu proudit ,trvalo to asi deset minut něž se rána zacelila. Jí to ale připadalo jako deset hodin ,když skončila měla sílu jen se překulit a usnout. Ale poslední co cítila byl jeho údiv a vděk.

Jako obvykle potom co někoho zahojila zdálo se jí o tom co vedlo k tomu zranění.

Viděla jak toho kluka napadl celí pouliční gang, jak se jim všem ubránil a pak ho jeden poražený bodl a utekl.

Když se probrala, držel nad ní stráž a nikomu nedovolil se přiblížil .Když se vzpamatovala ,chtěla vstát ale nepovedlo se jí to.

Jakmile si toho všiml zeptal se,,Nechtěla bys račí zůstat ležet?"Zabodla se do něj pohledem. Tou poznámkou jí naštval.,,A nechtěl bys mi radši pomoc, mimochodem koho že jsem to uzdravila?"Vypadal že ho šokovalo jak rychle přešla do proti ofenzívy,ale nakonec odpověděl,,Já jsem Jack Star. Bydlím s otcem na lodi tady v přístavu, ale s tím zraněním" pro jistu se znova podíval na bok jestli se ta rána nevrátila,,jsem se tam nedostal, když už jsme u toho kdo je můj zachránce?"Viděla drobností kterých si předtím nevšimla jako že má náušnici nebo že je tak strašně hezkej. Navíc měl uklidňující a konejšivej hlas.

Pokud se vám první část bude líbit budu pokračovat pokud ne tak se časem třeba zlepším ;)