Jack

Hleděl na její popelavě bledou pleť a obával se nejhoršího. Na okamžik jako by se čas zastavil a on měl před očima každý jejich společně strávený okamžik. Její kašel ho však vrátil do reality, žije a on se rozhodl, že udělá vše aby to tak zůstalo. Pevně jí uchopil kolem pasu, aby mu nespadla a přemýšlel, jak jí dostat na loď.

Největší ironií bylo, že ten gauner omdlel, jakmile uviděl krev a tím se z něj stal jejich nejmenší problém. Žoldaci, když zjistili že přišli o šéfa, co jim platí tak šli na drink, takže tam

Jack zůstal sám s umírající Rafi a bossem v bezvědomí. Vzal jí něžně do náruče a opatrně se vydal k lodi. Myslel si, že mu nebude dlouho trvat dojít k pobřeží, ale to se šeredně přepočítal. Příšerné počasí a ještě horší terén mu to ztěžoval, jak jen mohl, takže i ten kousek k pobřeží šel přes tři čtvrtě hodiny.

Zrovna v době, kdy si nemohl dovolit plýtvat časem. Serafína celou cestu mlčela takže jediné, co mu dodávalo naději, že žije byl pravidelně se zvedající hrudník. Naštěstí tam člun pořád čekal i s Claudií, jemně jí předal skoro bezvládné tělo své lásky a nastartoval člun.

Plně se soustředil na řízení a využil všech svých schopností aby pluli co nejrychleji. Pravděpodobně to fungovalo, protože za chvíli už všichni stály na palubě.

Zoe zrušila to otřesný počasí, Claudie donesla lékárničku a Jack se šel věnovat řízení. Zejn a Nick se snažili, aby přišla k vědomí. Podařilo se jim to zrovna když Claudie vylezla z podpalubí. ,,Musíme okamžitě vyjet. Za hranicemi mě můžete nechat hned v první nemocnici." Hned se vrátila do své role velitele. Pochopila, že si nejsou jistý co dělat.

,,Nicku, skoč mi do kuchyně pro proteinovou tyčku a nápoj, Claudie vyndej z lékárničky dezinfekci a vatové tampony, Zejne ty mi dones jehlu, niť, nějakou vařečku a láhev vody."

Zoe se posadila za její záda a podepřela jí do polo sedu. Všichni splnily co žádala.

Prvně snědla co jí Nick přines, potom skousla vařečku a kývla na Claudii, aby jí ránu polila dezinfekcí. Bylo na ní vidět, jak moc to štípe, rána byla pod vrstvou pěny ale už tolik nekrvácela. ,,Zoe polij mi to vodou a ty Zejne zatím navlékni niť. Jakmile to přestane pěnit tak to musíme co nejrychleji zašít."

Nikdo se toho nechtěl zhostit, tak si od něj vzala jehlu a pustila se do šití. S každým stehem se jí do očí nahrnuly nové slzy, ale nepřestala dokud neměla zašitou celou ránu. Zhluboka se nadechla, aby se zklidnila.

,,Tak si myslím, že už do tý nemocnice nepotřebují, ale stejně chci co nejdřív pryč." Všichni zarytě mlčeli, jen Jack po dlouhé chvíli rozmluvil. ,,Jak myslíš, ale když to půjde, tak do tý nemocnice půjdeš aspoň na prohlídku."

,,Jacku umím se hojit, za dvě hodiny po zranění zbyde jen jizva. Je zbytečné kvůli mě ztrácet drahocenný čas." Věnoval jí zamračený pohled a nechal řízení na motoru. Rozvážně přešel k ní a vtiskl jí polibek do vlasů. ,, Nic není zbytečné nebo ztracené, když jde o tebe. Není dobré takové zranění podceňovat, nechci o tebe přijít!"

Vzala ho za ruku a odvedla k zábradlí právě včas aby viděli západ slunce. Přesunul se za ní a chytl jí za pas. ,,Dnešek byl dlouhý a náročný ale pomohl mi pochopit, že tě miluji. Protože, ať se děje cokoliv, chci abys to věděl. Jsi pro mě víc, než můj život a kdybych tě někdy ztratila, tak se ho bez rozmýšlení vzdám." Když jí tato slova splynula ze rtů ucítila na nich ty jeho měkké a tak sladké. Teprve ve chvíli, kdy se museli oddělit kvůli vzduchu jí do rtů, pošeptal. ,,Já tě taky miluji....Táta se rozhodl ujmout i ostatních. Takže tu všichni zůstáváte." Serafina pořád upírala pohled na horizont. Bylo to tady, vše o čem do teď jen snila, ale neodvážila doufat se splnilo. A ona pluje v náruči své lásky k lepším zítřkům, do záře zapadajícího slunce. Někdo by řekl, že se dočkala svého pohádkového konce, ale ne, je to jenom začátek a je čeká ještě mnoho útrap, spolu je ale projdou bez větších obtíží.

Ona zůstane už navždy s tím, kdo jí ukázal, co znamená milovat, navždy se svou spřízněnou duši a partnerem na kterého se může vždy spolehnout, s jejím Jackem.

The end