Serafína

Radši domluvila sraz s každým jinde . Jen ďábel ví jakby to dopadlo,kdyby se setkaly bez ní. První na seznamu byl bar,,u hladového psa" .Malá putyka na okraji náměstí.

Když vešli nebylo přes kouř vidět na krok .Stěny šedivé, na zemi parkety a v rohu stoly. U baru seděla Claudie a popíjela Colu. Vypadala přesně jak si pamatovala, Havraní vlasy střižený do mikáda, nefritový oči sledovali led ve skleničce a když odložila skleničku měla zase ten uklidňující pohodový úsměv . Byla opálenější a trochu starší ale jinak stejná. V okamžiku kdy si jich všimla se zvedla, vzala skleničku a šla k nim . Před Serafínou zastavila a usmála se jak kdyby viděla vánoční dárek, co chtěla.

Usmála se na oplátku a řekla: ,,Ráda tě vidím. Až dopiješ vyrazíme ale něco jsem ti neřekla. Pude s náma ještě pár lidí." Na chvíli se zamračila a pak dodala: ,,Taky tě ráda vidím a pokud se jim dá věřit nejsem proti," odmlčela se a otočila na Jacka. ,,To s tvým tátou mě mrzí a pokusím se pomoc." Kopla to do sebe na ex a pronesla:,,Tak vyrazíme ať neplýtváme časem. Raf velíš, tak veď." Jack se udiveně zeptal „Ty velíš? Ale fajn já se podřídím. Kam tedy lady?" Ukázala ke dveřím a doufala že nejsou vidět její obavy že rozhodne špatně. Ale teď na ní všichni spoléhají, nesmí zklamat. Nakonec se ovládla natolik aby řekla „Jdeme do klubu , Záře hudby' . Tam se setkáme s Nickem .Mimochodem všichni jsou jako mi Claudie."Očividně byla v šoku „Kolik lidí jako mi znáš?"Usmála se a řekla „Hodně, ale ne všechny. Jsem jediná, co se jí povedlo utíkat přes celou Ameriku, než mě chytli. Potkala jsem spoustu zajímavých lidí. Jako tebe, myslím že se ti Nick bude líbit. A už pojďte máme málo času a spoustu práce před sebou."Náhle se zarazila a řekla „ Já vás zapomněla představit. Tohle je Jack, Claudie. Tohle je Claudie,Jacku." Navíc už byli před klubem. U dveří stál vyhazovač velkej jak king kong. Přišla před něj a řekla „Rafi, Nickovi hosti." V ten okamžik se mu ve tváři mísila spousta emocí, nakonec zbledl jak stěna a ustoupil. Otevřel a dodal „ Je mi líto, že jsem vás zdržel slečno Sea. Račte dál, všichni." To poslední spíž vykuckal ale jí to stačilo. Naznačila ostatním aby šly, jakmile byly uvnitř vešla i ona.

Nick seděl v koutě obklopený tolika lidmi že nebyl ani vidět.

Přes hluk v místnosti nebylo slyšet vlastní myšlenku ale on si jich všiml protože v ten okamžik vše utichlo. DJ přestal pouštět muziku ,lidi si přestali povídat a ty co se kolem něj shlukli odešli.

Stál tam s tím rošťáckým úsměvem co vždycky nesnášela, šibalským zábleskem v jantarových očích a Kšticí ležérně upravených blond vlasů. Je tak vejkej že si každý vždycky myslel že je mu víc než bylo. Pomalu se k nim vydal, nespěchal a každý mu ustoupil z cesty. Ohlídla se na Claudii, když viděla její udiv a malej obdiv pronesla „ A..."To jediný písmeno se v tom tichu tisíckrát odrazilo od stěn „Tobě jsem vlastně neřekla co má za schopnost. Nick ovládá mysl a to je Nick." ukázala na kluka co se k nim blížil. Ten se jen víc usmál (pokud to ještě šlo).Když k nám dorazil už se šklebil jak šílenec. Claudie ho prohlídka od hlavy k patě a pronesla „ Pokud je tohle pomoc, jsme v pořádným maléru. Asi se to nepovede." Bylo na něm všechno jasně vidět, jak se ho dotkla, jak se jí snažil ovládnout mysl a nakonec udiv že to nefunguje. Usmála se podotkla „Tady Claudie je pro změnu imunní vůči všem schopnostem pokud jí zrovna nezachrání život nebo zdravý. Takže máš utrum!" usmála se a otočila na Claudii „ Mimochodem Nick není úplně k ničemu, viděla jsem pár jeho lepších kousků. K úspěchu ho potřebujeme. Neboj tohle neříkám jen kvůli jeho egu. Ďábel je mi svědkem, že to jeho je větší než tohle město."

Jack se za ní uchechtl a řekl „Měli bychom vyrazit. Tady pán ego není na konci seznamu." V tu chvíli mu rukou vklouzla do teplé dlaně a společně vyšli do chladného nočního vzduchu. Šly za nimi i když se jim moc nechtělo. Vedla je ale náhle se zastavila u zdi. Nikdo z nich si očividně nevšiml, ona vážně ale věděla co má hledat. Ustoupila, pustila jeho ruku a celou svojí mysl soustředila na myš v koutě. Náhle sebou trhla jak myš tak Serafína. Pak se stalo něco ještě divnějšího než všechno do teď, myš rostla a rostla až z ní byl kluk. Zamračil se a ublíženě pronesl „Tos nemusela! Všiml jsem si tě ale chtěl jsem počkat až budeš sama."Usmála se a řekla „Tak nemáš lízt do mýho pole působnosti Zejne. A já bych nebyla nikdy sama." nemračil se, ale ani nesmál „ Oni mají taky schopnosti. Nick ovládá mysl, Claudie je vuči všem schopnostem imuní a Jack má bojový, elektronický a strojový schopnosti. A ty jsi podvodník a podrazák, že ses proměnil na myš." usmál se a řekl „Kdo umí, ten umí." Jeho sportovní postava jí zastínila, Kradší černé vlasy, Ledově modré ale přesto vřelé oči. Jeho úsměv byl rozverný, ale ona znala i druhou stranu jeho povahy. Byl opálený ale méně než Claudie, Nebyl tak vysoký jak Nick ale malý nebyl. Nečekala na zdvořilosti a zamířila k lodi. Ostatní na ní koukali jako by byla z jiný planety. Usmála se, i když spíš pro sebe. Nakonec se pomalu vypravily. Těsně před molem byla kavárnička. Malá útulná a zdomácněla, prostě kousek domova.

U stolu venku tam seděla s horkou čokoládou poslední posila jejich týmu. Když uviděla Rafi, vyskočila ze židle a objala jí. Po chvilce se odtáhla a vesele pronesla: „Ráda tě zase vidím Rafi. Kde ses tak dlouho schovávala, nezavoláš, nenapíšeš. Chvíli jsem si dokonce myslela že se na mně zlobíš." prohlížela si jí, zamračila se a dodala „ Zlá, Zlá dobrá kámoška. A teď mi tady, na tomhle místě slib že se polepšíš. Jinak nikam nejdu." Usmála se a (jakoby) zahambeně pronesla „Slibuju a teď mně Zoi přestaň hubovat, musíme vyrazit, ale u večeře vám vše řeknu." Prohlídla si svojí kamarádku a musela uznat že je pořád stejná. Měla zrzavé vlasy, oči jí měnili barvu jednou byli hnědé, pak zase zelené ale vždy rozverné. Úsměv byl vřelý a konejšivý, postavou drobná, ale mrštná a nebezpečná. Taková byla, je a bude, přesně proto jí má ráda, je jí totiž útěchou. Prožila spoustu těžkostí, ale pořád nepřestává být veselá a rozjívená.

Zahákla se s Zoi a zamířily k lodi. Takže i ten kdo předtím chtěl něco říct teď neměl slov.

Jachta je připravila o řeč všechny. Zavedla je do obýváku a zeptala se „ Dáte si něco?"

Nick se chopil slova a řekl „Já bych si dal pár odpovědí." Vzdychla, ale posadila se vedle Jacka. Ostatní si sedli kolem, nejlépe co nejdál od ostatních. Zejn se zeptal první „Kdo tu loď řídí když jsme všichni tady?"Jack se usmál a pronesl „Motor, kdo jinej by měl řídit."

Očividně netušili o čem mluví ale nechtěli se ptát. Claudie položila další otázku „Jaký schopnosti má Zoe?"Na to odpověděla sama Zoi „Ovládám živly, led a počasí, takže všechno co je super." Serafína už nemohla vydržet, jak se k sobě chovaj, řekla: „Takže abych to shrnula. Musíme plout do Mexika zachránit Jackova tátu, vše přežít a vrátit se zdravý a nejdůležitější je během plavby vymyslet neprůstřelný plán." chvíli se odmlčela a dodala „ Myslím že jsem to zjednodušila a vysvětlila, že by i blbec chápal. Nějaké otázky? Nikdo výborně, další téma . Kluci spí napravo, holky nalevo po večeři vás ubytuji. Jinak nikdo z vás nesmí použít sily na ostatní z lodi, žádný rvačky a všechny stížnosti ke mně!" nadechla se a dala jim prostor na stížnosti. Nikdo ani nepípl. „Nezapomněla jsem na něco?..... Jo, snídaně je v půl osmíý A já jdu dělat večeři. Budou špagety." otočila se, ale než stačila odejít ozval se Jack. „Já ti pomůžu. A žádný dohadování, v kuchyni se vyznám líp než ty." Nic na to neřekla, jen se usmála a pokračovala v cestě. On se vydal za ní a v půli cesty jí vzal kolem pasu, nic nenamítala jen opřela hlavu o jeho hruď a tiše povzdechla. Skoro neslyšně mu šeptla „Jsem ráda že jsi se mnou." usmál se na ní a řekl: „Já taky."

Když se vrátily s večeří už byly v sobě. Hádali se tak, až to hezký není.

Serafínu to tak naštvalo, že musela chvíli počkat aby vůbec mohla něco říct.

Zejn a Nick se spolu rvali. To byla tedy podívaná. Zejn v podobě lva útočil pokaždé těsně vedle Nicka.

Zoe se pro změnu hádala s Claudii. Občas, až bylo vidět jak lítá led, oheň nebo blesky.

Zhluboka se nadechla a zařvala: „Nechte toho!! Od sebe!"

Všichni málem vyskočili z kůže, jak se lekli.

Vyčítavým pohledem sjela každýho zvlášť. „Co se to tady děje?"

Nikdo se netroufl ani pohnout. Nick se usmál a chtěl něco říct, ale když se na něj podívala, pomalu zacouval a úsměv mu zmizel z tváře. „To na mně nezkoušej, je to vina všech. To vás nemůžu nechat ani chvíli o samotě! Mám vás hlídat, jak chůva malý děti nebo co? A teď okamžitě ke stolu! O tomhle si promluvíme potom."

Všichni si sedli jako jeden a nikdo neměl odvahu odmlouvat nebo cokoli říct.

Počkala než dojedli než jim dovolila mluvit. „Tak proč jste se hádali?"

Zejn se na supěně podíval na Nicka „Ten náfuka se nade mně povyšoval." Nick přikývl.

„No to on dělá pořád. Nějak to vyřešíme během tréninku. A vy dvě?"

„Zoi si myslí že je tvoje nejlepší kámoška ale to jsem určitě já, že?"

„Mám vás ráda obě stejně, protože každá jste pro mě jak sestra co jsem neměla. Každej kdo má tyhle schopnosti je pro mně jako rodina. Nick je otravnej brácha, Zejn ochranářskej brácha, co tě vytáhne z máléru a můžeš se na něj spolehnout, Zoi je vždy veselá sestra co tě vždy vytáhne na party, i když se ti nechce a nakonec se dobře pobavíš a ty jsi zodpovědná sestřička která vždy dobře poradí. Mám vás všechny moc ráda a doufala jsem že i vy se budete mít navzájem. Nakonec v sobě uvidíte to co já. Sama moc dobře vím, jak těžké je najít někoho, komu svěříte svůj život, ale já jich mám spoustu a každej mi v případě nouze příjde na pomoc. Ale někdy člověk potřebuje víc a já věřím, že mi si můžeme najít partnera jen mezi sobě rovnými. Takže otočíme list a dívejte se na každý ho bez předsudků. A teď běžte spát, na dveře pokojů jsem napsala jména těch co tam budou spát. Uvidíme se ráno."

Claudie se uchechtla. „ Tys byla na proslovy vždycky machr. Dobrou."

Všichni se rozešli do svých pokojů až na Jacka a Serafínu.

„To jsi řekla moc hezky .. .. .. takže jsem pro tebe jako rodina .. .. .. .. jako bratr ?"

„Neblázni ty jsi pro mě mnohem víc, pořad jsi nejsem jistá co to znamená, ale doufám, že na to brzo přijdu do té doby ti bude muset stačit jako odpověď tohle."

„To mi zatím stačí, ale doufám, že mi brzy řekneš víc."

„Rozumím a teď běž spát. Zítřek bude pěkně náročnej."

„Dobrou."

„Brou."

Odešel do pokoje, takže tam zůstala úplně sama. Vyšla na palubu a sledovala vlny. Panorama noční oblohy jí připomnělo doby, kdy noční nebe sledovala v zapadlí uličce a doufala v lepší život. Teď je to jasný, sny patří do postele a má je člověk nechat pod dekou. Jen jeden večer směla zůstat v naději že se to zlepší. Ani Jack neví o jejím záložním plánu. Opřela se o zábradlí a užívala jsi poslední chvíle na jachtě s ironickým názvem Hope. Takže s nimi naděje dopluje až do mexika ,kde jí opustí.