Jack

Nemohl tomu uvěřit, ona jich zná tolik a on do teď nevěděl ani o ní. Ale asi z toho byla taky nervózní. Poté co jim zavolala se vrátila spíž se smutním možná až sarkastickým úsměvem.

Očividně z toho neměla moc velkou radost. Pověděla m. ,,Zítra na nás budou čekat v přístavu . Nic moc jsem jim neřekla, jen že potřebuju pomoct. Kupodivu nic nenamítaly, ale ví že je to nebezpečný, to jsem neopomněla."

Překvapila ho tak, že dokázal říct jen: ,,Tak dobře ale pokud povane příznivý vítr budeme tam možná už dnes." Usmála se ,posadila se na palubu a už nepromluvila. Soustředil se na řízení a její mobil mu vyprávěl o těch hovorech. Nakonec motor řekl: ,,Já to zvládnu sám jdi se k ní natáhnout, musíš být taky unavenej."

Teprve teď si Jack všiml ,že už je odpoledne, podle postavení slunce museli být asi čtyři možná půl pátý. Čas mu v její přítomnosti utíkal děsně rychle a měl i lepší náladu.

Tak stál u kormidla díval se, jak pomalu usíná, vypadala jak anděl, pomalu oddechovala a než se nadál byly v cíli.

Jakmile zastavily probudila se a i když byl rád že je vzhůru , radši by se dál díval jak spí.

Ale táta ho potřebuje.

New Orleans bylo ještě krásnější než si myslel. Samé barvy a i takhle na večer spousta hudby. Celá strojovna i se zbytkem elektroniky si s městem pobrukovali .

Serafína se postavila vedle něj a řekla:,, Máme ještě minimálně dvě hodiny než se s nima setkáme, tak se půjdeme na chvíli natáhnout. A žádné odmlouvání ještě nás toho dneska spousta čeká." Než stačil odpovědět byla v podpalubí.

Omlouvám se že mi tak dlouho trvalo přidat další díl ale na vaše přání prošel příběh korekcí a až ho zveřejním celí budu opravovat i předešlé díly.