„Už nikdy nebudu šťastnááá!" kvílela Niki z pod deky.

Týna ji silně hladila, aby to i přes deku cítila. „Ale no tak. To neříkej. Bude líp."

„Jak může být líp, když mě nechce?" ozvalo se huhňavě.

„Tomáš je kretén. Vykašli se na něj. Nestojí ti za to," utěšovala ji. Rozhlédla se po Nikčině pokoji. Někde tu musí být – Ano, na stolu s make-upem! Vydrápala se z postele a popadla krabici kapesníků. Jeden vzala a zastrčila ho Niki pod deku. „Na."

„Díky."

Tlumené troubení ji přesvědčilo, že jeden kapesník nestačí.

Podala jí druhý.

Podala jí třetí.

Podala jí čtvrtý.

Když všechny slzy vyschly, zmuchlaných kapesníků na posteli i podlaze přibylo a všechny utěšujicí fráze byly alespoň tucetkrát zopakovány, Niki si shrnula deku těsně pod bradu.

Týny se na ni povzbudivě usmála. Byla celá opuchlá a červená, řasenku měla rozmazanou a vlasy rozcuchané. Pořád to ale byla její Niki. „Lepší?"

Niki slabě přikývla.

Podala jí flašku s vodou a Niki se poslušně napila. Konejšivě ji hladila po noze. „Bude líp. Na škole je spousta kluků. Nemá cenu si vyplakat oči jen pro jednoho."

Niki popotáhla a pousmála se. „Já vím. Asi máš pravdu. Ale já ho milovala!"

Povzdychla si. „Já vím, zlato. Já vím." Na chvíli se zamyslela. „Co říkáš na to, že bychom si teď něco pustily. Co třeba..."

Významná pauza visela ve vzduchu.

„Pravou blondýnku?" pípla Niki.

„Pravou blondýnku! Výborná volba! A k tomu si dáme něco dobrého. Co ty na to?"

Niki se posadila. „Zmrzlinu? Jogurt s višní?"

Usmála se. „No jasně! Zmrzlinu."

„Ale my nemáme doma zmrzlinu," namítla slabě.

„To nevadí. Tak víš co? Já pro ni skočím do sámošky, a ty mezitím můžeš přichystat film. Máte popcorn? Chtěla bych popcorn."

„Ne." Niki zavrtěla hlavou. „Ale asi se půjdu opláchnout. Jsem celá splavená."

Týna se tiše zasmála. „Však jsi taky byla pod tou dekou dost dlouho. Tak jo, skočím pro zmrzku a popcorn. Ale nesmíš se utopit!"

Niki se taky zasmála, i když pořád trochu uslzeně. „Spolehni se. To bych přišla o zmrzku i o Elle!"

Poplácala ji po noze a stoupla si. „Přesně tak. Nedělej nic, co by nedělala Elle!"

„Neboj, nebudu..."

Týna rychle seběhla do sámošky o několik ulic dál. Ještě štěstí, že měli Nikčinu zmrzlinu, jinak by celá ta uslzená tragédie začala na novo.

Jo, dnešek bude ještě záživný. Měla Niki ráda, ale na Týnin vkus se zamilovávala hodně často. I když je pravda, že většinou ona lámala srdce ostatním. Chudák holka. Nebyla na to zvyklá.

Když se vrátila k Niki domů a odemkla si jejími klíči, bylo všude ticho. Ale když se zaposlouchala, slyšela téct sprchu. Dala popcorn do mikrovlnky, popadla dvě lžíce a v obýváku je i se zmrzlinou položila na stůl. Na dalších pár hodin tady ztvrdnou, tak by to mohla udělat co nejútulnější. Niki milovala voňavé svíčky a chlupaté deky. Ale svíčky byly v obýváku jen dvě, a to ani zdaleka nestačilo.

Přinesla je z Nikčinýho pokoje, společně s jejím oblíbeným polštářem s třásněmi. Mikrovlnka zapípala a bytem se linula vůně máslového popcornu.

Perfektní.

Ještě najít sirky.

V kuchyni nebyly, ale nakonec je našla mezi ovladači.

K připravené zmrzlině i popcornu přibyly i sklenice s limonádou.

Venku se začínalo stmívat, ale ještě nebyla úplná tma. Rozsvítila vánoční světýlka a zatáhla závěsy. Tak. Teď to společně se zapálenými svíčkami bylo úplně perfektní.

Připravila film a sedla si na gauč i se svým skicákem. Když už měla nakreslenou skoro celou čivavu z Pravé blondýnky, Niki se vynořila z koupelny v pyžamu a v tlustém županu. Týna se na ni usmála a poplácala pohovku vedle sebe. Niki se na ni poslušně zhroutila a nechala se přikrýt. Vyzbrojená lžící se okamžitě pustila do zmrzliny a upřeně se znechuceným výrazem pozorovala počáteční štěstí Elle Woodsové.

První půlku filmu neřekla Niki ani slovo. Týna to už znala nazpaměť, a ani ten film neměla moc ráda, a tak se vrátila ke skicáku. Opřená o opěrku kreslila, co ji napadlo. S Niki měli propletené nohy a když tak pozorovala Niki, tak měla pocit, že už mají nejhorší za sebou.

Měla teď překvapivě vyrovnaný výraz. Skoro až odhodlaný.

Týna začala črtat rysy její tváře. Niki se málokdy neusmívala. Vždycky prozářila celou místnost. Teď vypadala... těžko říct. Jako bojovnice. Nebo královna. Jen jsi nebyla jistá, jestli to trochu nehraničilo se zlou královnou vraždící Sněhurku. Ale ne, to jen nebyla zvyklá na Nikčin vážný výraz.

„Týno?"

„Hmm?"

Niki roztáhla ruce a zatvářila se smutně. V tu chvíli jí připomínala anděla se zlomeným srdcem. „Potřebuju obejmout."

Týna se poslušně přesunula doprostřed pohovky a Niki se jí stulila do náruče. Téměř automaticky ji začala hladit po vlasech. Voněla po jahodách a kokosu. Asi nové mýdlo.

„Týno?"

„Hmm?"

„Mám tě ráda," řekla tiše Niki a dál pozorovala obrazovku.

Pousmála se. „Já tebe taky."

„Nevím, co bych si bez tebe počala. Můžu tě adoptovat?"

Zasmála se. „Zkusím to zjistit."

„Slib, že budeme nejlepší kamarádky až na věky," naléhala a žmoulala cíp deky.

Pevněji ji stiskla. „Samozřejmě, že budeme. Slíbila jsem ti to už ve školce."

„Tak dobře."

Niki to asi stačilo, protože se odmlčela a dál sledovala telku. Elle zrovna měla další z důležitých schůzek v salónu krásy.

„Týno?" ozvala se Niki po chvíli.

„Hmm?"

Niki si palcem loupala oprýskaný lak z nehtů a červené kousky barvy sklepávala na koberec. „Kdo je podle tebe nejlepší kluk na škole?"

„Nejlepší? Těžko říct. Spousta jich je fajn."

„No tak. Řekni mi pět nej kluků. Ale nikoho z mých bývalých!"

Uff... Tak to bude těžký. Ty nej bůhvíproč Niki přitahovala jako magnet.

„Noo... Asi... Michal z béčka. Radek, co je ve čtrťáku. Ten blonďák, co je o rok níž a hraje na housle? A... já nevím, ten Honza, se kterým chodíš na francouzštinu a... možná Martin?"

Martin možná nebyl úplně nejlepší, ale byl fajn.

Moc fajn.

„Hmm... Jo, ti nejsou špatní. Máš dobrý vkus."

Pousmála se. „Díky."

„Martin je Tomův kámoš, že jo?"

Sakra. „Jo. Chodí spolu na basket a hrajou spolu i wowko. Byli spolu na základce. Máme spolu výtvarku v zušce."

„Aha."

Sevřel se jí žaludek. To bylo dobré aha nebo špatné aha? „Jestli chceš, můžu se s ním přestat bavit."

„Ne, ne. To nemusíš. Zní fajn."

„Jo, je fajn." Usmála se. „A představ si, taky má rád Billie Eilish. Posloucháme ji spolu na výtvarce, a dokonce spolupracujeme na tom půlročním projektu. Děláme takovou koláž inspirovanou jejími písničkami."

„To zní hezky," řekla Niki, ale nakrčila nos. Díky světlu z telky to Týna i v té tmě moc dobře viděla. Billie prostě nabyla její šálek čaje. Ale bylo fajn, že se snaží.

„Jo, je to hezký." Nabrala si trochu polorozteklé zmrzliny a pozorovala blonďaté tornádo v růžovém v soudní síni.

Když film skončil, pustily si další. Tentokrát to byl Deník princezny.

No, Týna by radši cokoliv akčnějšího, ale nedalo se nic dělat. Niki potřebovala svoji dávku positivity.

Klíče v zámku zarachotily a dovnitř vpadla Nikčina maminka s taškami nákupu a s mladším bráchou. „Ahoj, holky!" zahlaholila.

„Dobrý večer!" pozdravila ji Týna. Vstala a protáhla se. „Už budu muset jít domů."

Niki přikývla a dál sledovala telku.

„Uvidíme se zítra ve škole?"

Niki roztáhla ruce a Týna ji poslušně objala. „Díky za všechno."

„Rádo se stalo."

Rychle si oblékla bundu a když se obouvala, přišla za ni Nikčina mamka.

„Kristýnko, zdálo se mi to, nebo jsem viděla svíčky a princeznu Miu?"

„Nezdálo, paní Štěpánková."

Povzdechla si. „Achjo. Holka moje nešťastná. Takže to s tím Tomášem už je pasé?"

Taky si povzdechla. „Je to tak."

„No, nedá se nic dělat. Děkuju, že ses mi o ni postarala."

„Já ráda. Mějte se hezky."

„Ty taky. A pozdravuj doma!"

„Určit budu!"

Zaklapla za sebou dveře a vydala se domů. Venku už bylo chladno, ale když si pospíší, zahřeje se.

A ještě se musí naučit na zítřejší písemku ze zemáku.

Zatraceně.