Druhý den vypadala Niki už zase jako ze škatulky. Čerstvě nalakované nehty, perfektní vlny ve vlasech, ani stopa po ubrečených očích. Když šla po chodbě, podpatky sebevědomě klapaly a na ruce se jí houpala kabelka, do které by se neměly vejít všechny učebnice a sešity. V ruce držela růžový termohrnek s puntíky a zářivě se na každého usmívala.

Týna se vedle ní necítila jako šmudla. Ne. Měly úplně jiné styly, takže se nemohly srovnávat. No tak měla Týna batoh a tenisky, no. Měla dneska hnedka po škole výtvarku a nezničí si přece záda, jen proto, aby vypadala líp. A už vůbec se nevzdá svojí oblíbené mikiny, bez ohledu na to, jak obří byla. Ne, určitě se necítila vedle Niki nepatřičně a určitě nezačala uvažovat nad tím, že by začala nosit podpatky.

A určitě si zrovna nepřipomněla, že si musí koupit novou barvu na vlasy, protože ta její začíná být vymytá a odrostlá.

Kruci.

Měla by se aspoň trochu snažit vypadat dobře.

Ale dneska na to vážně neměla. Byla dlouho do noci vzhůru kvůli tomu zpropadenému zemáku, a to ještě musí o přestávce naškrábat úkol z matiky.

„Dobré ráno!" pozdravila ji Niki a přidala se k čekání na učitele, aby otevřel počítačovku. „Jak se dneska má moje nejmilovanější osoba na světě?"

Týna se na ni usmála. „Unaveně, ale dobrý."

„Ale?" ustaraně se na ni podívala. „Špatně si spala?"

„Jen jsem se učila."

„Jo," povzdechla si Niki. „Ten zemák vůbec neumím. To bude zase hrůza."

To říkala Niki vždycky. A vždycky dostala jedničku. Nejhůř dva mínus. Usmála se na ni. „Je to jen zemák. To zvládnem."

Niki přitakala a napila se. „Máš pravdu. Jako jo, učila jsem se, ale těžko říct, jak to dopadne." Najednou se zasmála a stále s úsměvem řekla: „Neotáčej se, ale zrovna sem jde Tomáš."

Týna věděla, co to znamená. Taky se zasmála a s úsměvem odpověděla: „Jo, ta je mnohem lepší učitelka. Ale řeknu ti, ta slovíčka!"

„Já vím!" řekla Niki dramaticky a zalapala po dechu, „je jich vážně moc. Vůbec bych nečekala že –"

„Ahoj, holky."

Kruci. Někdo evidentně neumí projít chodbou a hledět si svého.

„Jé, Ahoj Tome," pozdravila ho Týna s úsměvem. „Co potřebuješ?"

„Ehm, no." Nadhodil si batoh na rameni. „Jak se máš?"

Niki pokrčila rameny. „V pohodě. Jak se máš ty?"

„Taky v pohodě." Tomáš se otočil k Týně. „Hele, ty jsi Krista, viď?"

Přikývla.

Tom zašátral v batohu a vytáhl lesklý časopis. „Tohle ti posílá Martin. Prý založil rohy stránek, které chce dneska použít nebo co."

Týna si ho od něj vzala. „Ehm, díky."

Nebyl vůbec žádný důvod, proč by jí to Martin nemohl ukázat až na výtvarce. Ale... bylo to od něj pěkný. Kousla se do rtu.

„Jo, tak jo. Už musím běžet, nebo přijdu pozdě a víte, jak je Téčko strašnej. Mějte se."

„Ty taky," odpověděla mu Týna.

Když odešel, Niki se přestala usmívat. „Prevít jeden."

„Prevít?"

Začalo zvonit na hodinu.

„Jo, prevít. Vidělas ho, jak s tebou flirtoval, abych žárlila? Prevít."

„Určitě se mnou neflirtoval."

„ALE FLIRTOVAL, JÁ TO VIDĚLA."

Povzdychla si.

Přišel učitel, odemkl třídu a ony se rychle nahrnuly dovnitř, aby si vybraly ta nejlepší místa vzadu.

„Jo, viděla," pokračovala Niki a zapnula počítač. „A ty jsi flirtovala zpátky," dodala smutně.

„Neflirtovala. Přísahám," šeptala Týna naléhavě.

„Hmm. Usmívala ses na něj!"

„Neusmívala!"

„Usmívala!"

„Ale no tak, víš, že bych s tvým ex nechodila."

Niki ji přikovala pohledem. „Slibuješ?"

Odolala nutkání protočit oči. „Jo, slibuju."

Niki ji rychle vtáhla do náruče a pevně ji stiskla. „Děkuju. Jsi nejlepší."

Výborně. Další krize zažehnána.

Den ve škole uběhl rychle. A než se Týna nadála, bylo po odpoledce a čas jít na výtvarku. Niki jí nabídla, že jí doprovodí, protože ve městě něco potřebovala. Bylo fajn s ní jít a jen tak si povídat. Dokonce si koupili v jedné cukrárně zmrzlinu, i když ji už nikde ve stáncích neměli.

Niki s ní čekala venku před zuškou, než dojí zmrzlinu, aby mohla dovnitř. Měla svoji oblíbenou jogurtovou a Týna si užívala citronový sorbet. Jo, mrzl jí jazyk a začínaly jí zebat ruce, ale stálo to za to. Lidi, s kterými chodila na výtvarku procházeli kolem ní, ale ještě stíhala. Povídaly si a smály se. Niki jí zrovna nutila vyjmenovávat nejoblíbenější holky z romantických komedií a Týna si nebyla jistá, jestli by jí nemělo děsit, kolik jich vlastně zná. Martin přišel, zrovna když se hádaly, kdo je lepší, jestli Lara Jean ze Všem klukům, které jsem milovala, nebo ta, kterou hrála Emma Stone v Panna nebo Orel.

„Čus, Martine," pozdravila ho Týna. „Hned přijdu nahoru, jen to tady dojím."

„Jasně, žádnej problém. Dal ti Tom ten časák?"

„Jo, dal. Ty fotky, co jsi vybral, se fakt budou hodit. Napadlo mě, že bychom tu modelku z reklamy na voňavku nebo co to bylo, mohli počmárat jako od plastickýho chirurga."

„Jo, to je dobrej nápad. Já si myslel, že se ti bude líbit."

„Týna mi říkala, že pracujete na nějakém projektu," vložila se do toho Niki. „Myslím, že je to super, že zpracováváte zrovna Billiinu hudbu." Sklopila pohled, jako by si najednou ztratila všechnu odvahu a nesměle dodala: „Má vážně silný texty."

Týna ztuhla. Co to Niki dělá? Ale. Ne. Ne. NE. NE.

„Jo, to má," přitakal Martin. „Kterou písničku máš od ní nejradši?"

„No..." Vzdychla. „Když to je tak těžká otázka!" Poklepala si červeným nehtem po spodním rtu. „No, vím, že většina nejradši Bad Guy a jo, je to klasika, ale pro mě má mnohem větší hodnotu When I Was Older. Víš co, má to hloubku a uchvacuje mě její míchání médií. Píseň přímo inspirována filmem, a ještě takovým? Páni. Jen si to vybavím a už mám husí kůži." Zvedla ruku, jako by to přes tu bundu bylo vidět. Přes černou koženou bundu, kterou dřív nechtěla nosit, protože to prý nebyl její styl.

Prosím ne. Martina ne.

Martin se na ni usmál. „Jo, ta je vážně dobrá. Vlastně si nejsem jistý, jestli ji tam máme? Musím jí tam přidat. Díky za inspiraci!"

Niki se na něj usmála. „Za málo. Ráda jsem ti pomohla."

Ne. Proč Martina. Proč zrovna jeho?

A Martin. Usmíval se zpátky a měl červené uši.

Jasně, mohlo to být zimou, ale...

Zbývala jí jen trocha sorbetu, rychle ho snědla a dochroupala kornout. Byl hořký a studil.

Začínalo jí být špatně.

Polkla a přiměla se usmát. „Niki, díky za doprovod. Už musíme jít nebo přijdeme pozdě."

„To byla přeci maličkost. Užijte si to. A nemůžu se dočkat, až uvidím váš projekt! Pošlete mi fotku?" zeptala se stále s tím sladkým nesmělým úsměvem.

„Jestli chceš," pokrčil rameny Martin, ale usmíval se taky.

Týna si odkašlala. „Jasně. Pošleme ti ji."

Niki si povzdechla. „Jej, když ty máš Týno ten starý foťák a vždycky je to takové tmavé a rozmazané. To toho asi moc neuvidím. To je škoda."

„Tak já ti to pošlu," nabídl se Martin.

„Vážně? Díky!" Tentokrát se Niki usmála přímo zářivě a chytla ho za paži. „To budeš moc hodnej."

Měla Niki ráda, ale zrovna teď by ji s těma pěstěnýma nehtama nejraději poslala do háje. Přiměla se zhluboka nadechnout, nechala se Niki na rozloučenou obejmout, zamumlala za málo na Nikčino zašeptané děkuju, a šla dovnitř.

Jo, dneska se jí bude pracovat moc dobře.

Má spoustu silných emocí, které se jí budou hodit.

A Martin samozřejmě poslal Niki po hodině fotku na WhatsApp. Na číslo, které mu Týna musela dát.

Do prdele.

Krucinál.

A samozřejmě, že to jen u fotky nezůstalo.

Samozřejmě, že ne.