Většina lidí v noci spí. Já jsem měla svůj rituál: v deset jsem zalezla do postele, do půlnoci si četla, poslouchala hudbu nebo, opravdu výjimečně, si s někým psala.

Chvilku předtím, než se na hodinách objevily čtyři nuly, označující začátek nového dne, jsem vstala a došla do kuchyně. Tam jsem dala ohřát vodu, připravila si hrnek s kávou a mléko.

Většinou mi to vycházelo, že jsem se do pokoje vrátila tak dvě minuty před půlnocí. Opět jsem vlezla do postele a začala kávu upíjet.

Měla jsem problémy s nespavostí, ale ty vyřešila právě káva – přes den povzbuzovala, v noci uspávala.

V tuto dobu jsem vždy přemýšlela. Byl to nejlepší čas na

uspořádání svých myšlenek. Myslela jsem si, že o půlnoci s horkou kávou v dlaních dokážu přijít na řešení jakéhokoliv problému.

To jsem se ale moc pletla.