Když jsem byla vykoupaná a oblečená ve své noční košili, šla jsem do postele do které jsem si lehla a přetáhla jsem si přikrývku nahoru a přes sebe.

 Seděl jsem strnule a čekala, nejista nad jeho očekáváním až se vrhne sem a po chvíli se dveře konečně otevřely a můj manžel vešel dovnitř.

 Sundal si kabátec a neměl na sobě už nic, ani volnou bílou košili.

 Přišel blíž a posadil se vedle mě na postel a já jsem pořád seděla na posteli stejně tak jako z dřívějška. 

Nemotorně jsem se zasmála, protože jsem si nebyla tak jistá svou pozicí. Lehce mě políbil na čelo a ještě jednou mě ujistil ať se nebojím.

 ,,Prosím, neboj se," zašeptal mi do ucha a pak mě políbil na tvář.

"Promiňte, Vaše Milosti..... Filipe.... já prostě nejsem...," vykoktala jsem ze sebe a náhle jsem přestal přemýšlela jestli nemluvím moc.

,,Pokračuj prosím Katty, můžeš se mnou volně mluvit. Potřebuji vědět jak se cítíš. Nejen dnes večer, ale i po celou dobu na celou řadu věcí a nejen na tohle. Také mi můžete říkat všechno co potřebuješ a co máš na srdci. Jsme manželé a jak jsem řekl, nechci aby to byl sňatek z rozumu, ale z lásky," dodal a já jsem se při jeho slovech trochu začervenala.

"Jen nevím, co mám dělat,......Filipe. Nevím jak zastavit nervy, když jsem si tak nejista," řekla jsem a věnovala jsem mu rozpačitý pohled.

Vzal mě za ruku a lehce jí stiskl.

,,Budu tě vést, vím co mám dělat. Vězte že vám dnes večer záměrně neublížím a pokud vám ublížím nebo vám to bude jakkoli nepříjemné můžete mi to říct a já s tím hned přestanu. Se mnou jsi v bezpečí a chci aby jsi byla svobodná Katty," dodal a pak ke mě přišel blíž a políbil mě.

 Jemně, ale ne tak cudně a já jsem mu rychle odpověděla a dostala se tak do stejného rytmu. Držel můj obličej v dlaních, po chvíli se odtáhl a usmál.

 ,,Jsi v pořádku?," zeptal se a já jsem nemohla pochopit jeho laskavost.

 Svatební noci o kterých mi bylo řečeno, takové nebyly. Nikde nebyla tak starostlivá jako tato a moje nervy budou stále bláznit, ale Filipova slova mě teď už i trochu uklidnila a přivedla na jiné a mnohem hezčí myšlenky.

,,Jsem v pořádku, Filipe a děkuji ti že jsi ke mně tak laskavější než si zasloužím," odpověděl jsem a on se na mě přitom usmál.

 ,,Jsi to nejčistší a nejkrásnější stvoření jaké jsem kdy na světě viděl a zasloužíš si všechnu laskavost na tomto světě má Kateřino," řekl a jeho slova mě hluboce zatvrdila v tom co teď právě řekl a co to pro mě znamená.

Vyznal se mi ze své lásky a já jsem si neuvědomila nikdy dřív že ke mně něco takového kdy cítil.