Byl to muž který věděl co chce a ona si musela přiznat že se jí takový muži líbí a že jí už vlastně od úplného začátku nějak k sobě přitahoval a fascinoval.

A to ještě nevěděla jak jí její manžel velice miluje a to už od prvního okamžiku kdy se ocitla tady, ale ještě jí to neměl nějak moc odvahu říct, i když ona to možná už věděla. 

Seděla jsem tiše a přemýšlela jsem nad svou novou rolí, nad rolí manželky. Když v tom mě vyrušily hlasité gratulace které se nesli se ke mě a k mému manželovy. 

,,Ať žije naše nová Vévodkyně Kateřina, sláva Vévodkyni!," řekl jeden muž a poté nám připil na zdravý.

,,Sláva Vévodovy a Vévodkyni!," dodal další a také pozvedl svou sklenici na důkaz svých slov.

,,Hodně štěstí oběma a ať dá naše krásná vévodkyně našemu vévodovy Filipovy hodně dětí a nejlépe synu!," křikl někdo po chvíli a mě po těch slovech úplně naskočila husí kůže, jelikož nemám matku ani sestry a mám jen malé základní znalosti o tom co se děje v posteli.

 Vím jen základy a to že napoprvé to bude pravděpodobně bolet a téměř jistě to bude nic krásného.

Kousla jsem se do rtu abych na to nemyslela a zaujatě jsem poslouchala další gratulace a přípitky.

,,Sláva jim, sláva a ať jsou spolu šťastní!," řekl někdo na konec a potom pozvedly své sklenice i ostatní a hlasitě nám připily na zdravý a na dlouhý život.

Po chvíli mi můj manžel zašeptal do ucha. 

,,Má paní, myslím že je čas abychom odešli," řekl a já se na jeho slova jen laskavě usměju a pak po chvíli přikývnu. 

Ještě zašeptá něco do ucha jednomu starému muži který se na něj jen usměje a pak už bere mou ruku do své a k mé radosti odcházíme tiše a bez povšimnutí, za což to jsem mu nesmírně vděčná. 

Protože spousta lidí kteří by se nám posmívali u vstupu do ložnice, by mi způsobilo určitě další rozpaky.

A tak takhle mohu být aspoň trochu a částečně klidná.

Procházíme do jeho komnaty a stále se držíme za ruce. 

Můj manžel nevypil moc vína a věděl že si je plně vědom všeho, co mě trápí i těší. Jeho střízlivost mě utěšuje, protože to bude znamenat že je ke mně laskavější a laskavější, ale zajímalo by mě jestli by bylo lepší kdyby byl zítra opilý a nemohl si vzpomenout na podrobnosti. Nebo kdyby byl střízlivý a všechno věděl. 

Dojdeme ke dveřím a on je otevře, uvádí mě jako první a já se na něj nesměle usměju a on mi úsměv opětuje.

 Nastává trapný okamžik, kdy ani jeden z nás nemluví. Čekám až se ujme toho co má teď v tuto chvíli udělat.

,,Chtěla bys ještě víno, Kateřino?," zeptal se a já jsem jen pokývala hlavou. 

 ,,Děkuji, Vaše Milosti," říkám když mi nalévá sklenici a podává mi ji.

,,Víno tě trochu uvolní," dodá a pak mi přitom věnuje úsměv.

 Všimla jsem si že už si další sklenici nebere a po chvíli se posadí ke stolu a vyzve mě abych si sedla naproti němu. 

Vytáhne pár hracích karet a já oceňuji známost hry a jeho zjevnou péči, abych se cítil pohodlně.

 V některých ohledech jsem si přála abych to teď už měla za sebou, ale počkám až dokončíme hru a začneme mluvit. 

Přemýšlela jsem kdy vlastně začne s intimnostmi, protože tohle nebylo to co jsem očekávala a přemýšlel jsem jestli mám něco udělat nebo ne a začínala jsem být čím dál tím víc nejistější.