Ještě ten den jsem se vrátila, abych vyslechla s Espositem podezřelého přítele Marie Kafariatové-objeti.

Byla jsem z toho pořádně vyděšená, co se stalo za posledních pár dní, ale říkala jsem si, že Castle je na tom hůř. Volali mi z nemocnice, prý že kdyby mu nikdo do dvou hodin nepomohl, zemřel by.

Ale i tak se trápím.

Podvedla jsem ho s někým jiným a s největší pravděpodobností tak i s vrahem tří lidí!

No nic teď na to nemám čas, jdu do výslechové místnosti vyslechnout spolu s Espem Ondřeje Maraška.

Otevírám dveře a za mnou kráčí Esposito.

Probodnu pana Maraška pohledem a sedneme si naproti němu.

,,Tak pane Ondřeji Marašku, máte velice pěkný rejstřík a vy si ho chcete ještě vylepšit?" Začala jsem rozhovor ironickou otázkou.

,,Musím přiznat, že se vám to povedlo. Uvěznili a unesli jste policajtku a spisovatele, který teď vaší vinou leží na lůžku v nemocnici s těžkými poraněními. A také jste zabil tři lidi." dodal Esposito.

,,Pche" ušklíbl se ,,určitě nemáte nejmenší důkaz pro mé zatčení."

,,To si myslíte jen vy." Předhodila jsem mu na stůl před obličej Mariinu fotku. ,,Poznáváte ji?"

 ,,Ano, vždyť jsme se chtěli vzít, nikdy jsem si nemyslel, že takhle skončí." podíval se se smutný obličejem na fotku. Obličej vypadal přesvětšivě, ale hodně vrahů tak vypadalo než jsme je zatkli.

,,Ale omylem jste ji poškrábal obličej růží a zmáčknul třikrát spoušť. To už známe tyhle vymýšlený věcičky tak už to neodkládejte a řekněte proč a přiznejte se!" Vyjekla jsem na něj, protože jsem toho měla už plné zuby. Stoupla si, strkla do stolu který ho přimáčknul a probodávala jsem ho pohledem.

,,Má pravdu a na vašem místě bych jí odpověděl a neodmlouval muže se pořádně rozzuřit." vysvětlil Maraškovi Espo.

,,A ještě něco," zkočila jsem mu do řeči, když už to vypadalo že z něho něco vypadne ,,Na její tváři jsou otisky vašich prstů a sám jste se mi přiznal u vás v pokoji, když jste mě věznil! Tak už se konečně přiznejte!"

,,Klídek, kočko. No jo, no jo tak jsem ji poškrábal, růží, protože říkala, že si mě nevezme a že je šťastnější s tím jiným klukem." vykopl to ze sebe Ondřej Marašek.

,,A dál? Co si s ní udělal potom?" zeptal se Esposito, protože to nedořekl.

,,No pak," začal slastně, ,,jsem ji dotáhl do postele svlékl jí triko a ona mě a za chvíli jsme byli oba nazí. Potom mi ho začala koučit..."

,,To stačí, to stačí! Nepotřebujeme to vědět do podrobna, aleto znamená, že jste se usmířili?" vrhla jsem na něj tázavý pohled.

,,No jistě, proč bych jí potom zabíjel po tak krásné noci," odpovídal. ,,Nikdy jsem netušil, že ji potká tak zlý osud."

,,A máte svědka, že jste mezi 11 a 12 hodinou s někým byl, tudíž že jste ji nemohl zabít?"

,,Jasný byl jsem s jednou dračicí v baru, ta vám to určitě potvrdí," usmál se slastně.

,,No jistě." zakoulela jsem očima. ,,A znáte tyto dvě další osoby," hodila jsem před něj fotky dalších dvou objetí.

,,Ne nikdy jsem je nevyděl. Ty taky zemřeli?" Znělo to přesvědčivě a tak jsem jen dodala bez odpovědi na otázku, která ho neměla co zajímat: ,,Obvinění z vraždy se stahuje, ale nemyslete si, že za to jak jste nás držel jako rukojmí projdete bez úhony."

Pokynula jsem Espositovi ať jde, že za ním přijdu.

Jakmile se zaklaply dveře popošla jsem ke hlavním spínačům a vytrhla všechny dráty od kamer, mikrofonů atd. a popošla k Ondřejovi.

,,Nikdo se nesmí dozvědět co se tu noc stalo je ti to jasný?" zeptala jsem se potichu, ale výhružným tónem.

,,Jasně kočko, ale někdy bychom si to mohli zopakovat." Prohodil a díval se mi zamilovanými očima do těch mých.

,,Na něco jsem se ptala, a ta odpověď takhle znít neměla!"

Polkl. ,,J-jistě, už-ž se to nikdy n-ne-estane a nikdo se to ned-dozví," vykoktal strachy celý bez sebe a já spokojená za svůj přesvědčivý výkon odkráčela na vysokém podpatku.

Když jsem vyšla všichni se mě začali vyptávat co se tam stalo, že se vyply kamery nebo co jsem tam s ním tak důležitého chtěla řešit o samotě atd. Já jsem jim jen odpověděla, že mi je zle a du si lehnou, uvidíme se až zítra ráno.

Tak jsem odešla z práce a zamířila domů, bylo šest hodin a já byla vážně utahaná a potřebovala jsem si to všechno vstřebat.

Už jsem se blížila k domu, ale najednou jsem si všimla,  že dveře jsou dokořán a nakřápnuté.

Sakra, co se to tu děje?  Rozeběhla jsem se rychle k bytu a vytáhla zbraň, kterou nosím vždy při sobě (tedy pokud mě ji nevezme nějakej psychopat a chce se se mnu vyspat jako Onsřej Marašek).

Teď mě to došlo- táta je doma...

,,Tati jsi tu?" zakřičela jsem do ticha.

Najednou ticho pominulo a ozvala se rána z pistole a rozbíjení okna.

Rozeběhla jsem se dovnitř a do kuchyně, protože to znělo, že to vychází od tamtud.

A potom jsem zarazila ve dveřích, protože jsem uviděla co jsem vidět nikdy neměla a nechtěla.

Můj táta ležel na zemi v kuchyni a ve velké kaluži krve... 

Tak tady je další díl! Snažím se to dělat co nejnapínavější, aby vás to bavilo a aby jste se těšili na další díl.

Napište mi do komentářů např. jak se vám to líbilo a jak si myslíte, že je na tom Castle a co je s Katiným otcem.

Budu se těšit (a doufám, že vy taky) při dalším díle.

Kate ;-)