Z pohledu Castlea

,,Jo, nebojte se, neuvidí mě." Řekl jsem Ryanovi a Espositovi přes mobil.

,,Právě jsme našli tvou pozici do 20 minut bychom tam měli být. Oznámil mi Ryan.

,,A buď opatrej...jak tě znám chtěl by ses pustit sám na záchranu Beckettové. Nic nepodnikej, počkej na nás!" Poslední větu řekl Espo dost vážným hlasem.

,,Jo nebojte. Musím zrychlit stopa se vsává do trávy." ,,Dobře drž se." Povzbudili mě oba sborově. ,,Čau." Dořekl jsem a vypnul hovor.

Vydal jsem se dál po stopě od vozíku. Začalo se pomalu stmívat. Přidal jsem do kroku a dál se prodíram hustým a tmavým lesem a místami i ostrým křovím. Kam s nimi jdeš? Ukaž svoji skrýš.

,,Ne teď né! To snad není pravda!" Rozkřikl jsem se když jsme zjistil že stopa už dál nevede. Zaposlouchal jsem se do ticha, které nastalo po mém křiku. Ticho ale přerušilo volání o pomoc.

Kate! Problesklo mi myslí, když jsem poznal její hlas. Už to nemůže  být daleko. Neboj jdu ti na pomoc! Rozeběhl jsem se za hlasem dokud ještě zněl.

Hlas přestal. Mě to už ale bylo jedno, protože jsem našel co jsem chtěl- vrahův úkryt. Byl dobře schovaný, nacházel se totiž v podzemí. Nenašel bych ho nebít vozíku který stál vedle. 

Obyčejný keř, ale mrtví-odřezaný a ten když jste nadzvedli objevilo se před vámi dřevěné víko. A když jste otevřeli i to víko ukázala se vám úzká ale dlouhá podlouhá chodba směřující stále níž a níž do podzemí. Jediná cesta jak se dolů dostat byl asi zastaralý dřevěný žebřík.

A co teď? Kate a tomu druhému jde o život, ale já jim nemám jak moc pomoct. Čekat na kluky nebo zkusit zahránit Beckettovou?

Najednou jsem z lesa za sebou uviděl světlo. Světlo baterek. A vzdálené hlasy. Světlo se začalo přibližovat a já se pro jistotu rozhodl schovat za nejbližší strom, kdyby to byli náhodou vrahovi komplici. Pomalu jsem se vydal za svým účelem. Hlasy a světla se rychle přiblížila a než jsem se stihl dostat na místo, ozvali se hlasy směřující ke mě.

,,Zůstaňte stát!" Ozval se první hlas a na to druhý: ,,A dejte ruce nad hlavu!"

,,Kdo jste? Pokud mě chcete zabít tak to udělejte ať už se dál nemusím strachovat o Kate, kterou vězníte...v-vy-vy jedni blázni!" Vysypal jsme na ně všechno a poslechl jejich rozkazy. Poté bylo hrobové ticho a bylo slyšet jenom šumění listů ve větru.

,,Castle?" Ozval se najednou známí hlas. ,,Mi a věznit Beckettovou? To bychom si nikdy nedovolili." Doplnil ho ten druhý muž.

Pomalu jsem se otočil s rukama nad hlavou. ,,Jupíí jste to vy! Konečně." Zvolal jsem na ně jako malé natěšené dítě, hned jakmile jsem jim mohl pohlédnout do tváře. Byli to staří dobří přátelé- Ryan s Espositem.

,,Už to tak vypadá, že jsme tě našli, tak kde ji drží?" Řekl Espo. ,,Jo a Castle" doplnil do Ryan ,,ty ruce už můžete dát dolů." ,,Co, aha, díky už mě bolí." Usmál jsem se na ně.,,No abych se pochválil celou dobu jsem je stopoval, pak ale stopa najednou skončila a já objevil tohle." Sehnul jsem se k dřevěnému víku v zemi a nadzvedl ho. ,,Bylo to přikryté ještě tímhle" ukázal jsem na keř opodál.

,,Tak to teda klobouk dolů" Řekl Kevin a poté mě ještě Javier pochválil: ,,tohle může najít jedině Rick Castle."

,,Ehm ehm" odkašlal jsem si a ukázal svůj obvázaný hrudník. ,,Jo, sorry kámo, sanitka už je na cestě má tu být do 5 minut." Utěšil mě Kevin jelikož mě hrudník začal pálit a bolet. Navíc obvaz byl už úplně krvavý.

Naštěstí měl Kevin pravdu a asi do tří minut tu byla sanitka ze které vystoupila nějaká sexy sestřička a doktor. Položili mě na nosítka a sundali mi košili a obvaz na hrudi. Sestřička se zděsila když uviděla moje zakrvácené tělo pod obvazem. 

,,Jej, to je zlé. Jste postřelený." Řekla sestřička. ,,Né, to nebude tak zlé, jsem spíš jen střelený." ,,A kdo mohl takového fešáka postřelit?" Vyptávala se svým svůdným hlasem sestřička když zrovna brala do ruky kleště. ,,Jo a nechal jste si tu ještě jednu kulku, zavrtanou do vaší pravé ruky." Přiložila otevřené doktorské kleště k ráně a kulku vytrhla. Strašně jsem vyjekl bolestí, tak že i ptáci usazení a spící na stromech vyletěli.

,,No, řekl bych že jeden detektiv." Odmlčel jsem se a dodal: ,,Detektiv Katrine Beckettová. Je zvyklá po lidech střílet. Jsem z ní úplně střelený." Sestřička i doktor, který nás poslouchal se zatvářili vážně a nechápavě. ,,Myslím že když ho střelili musel se ještě pořádně bacit do hlavy když blábolí takové nesmysli."

,,Sranda." Odporoval jsem jim. ,,Dáme mu radši uspávačku. Ať se trochu prospí." Rozhodl doktor a poslední co jsem ten den vyděl bylo jak mi do žíli nasouvají tekutinu z obrovské injekční stříkačky.

Ahoj Casketts! Tentokrát s dílem moc spokojená nejsem a co vy? Jak to bude dál? Chtěla bych všem čtenářům moc poděkovat za překročení 130 hvězdiček a 750 přečtení-jste neuvěřitelní! Nemám moc dalšího co dodat jen že dál užívejte prázdnin a těšte se na další díly!

Vaše Katie :D