Ne, prosím ne. Rozhlížela jsem se zmateně po místnosti. Kolem dokola celé místnosti se tyčili svíčky všeho druhu a uprostřed stály dvě židle a lana potřísněná krví.

Zatím se za mnou do pokoje přiřítili i Castle, Esposito a Ryan. ,,Co to je?" Zeptal se Castle, když jsme tam všichni čtyři stáli ve dveřích a koukali do místnosti. Neodpověděla jsem.

,,Jdu volat Lanii." Řekl najednou Esposito, ,,Zjistí komu ta krev patří." Já jsem to ale vědět nechtěla. Potom Espo odešel, mluvil něco do telefonu a zase se vrátil se slovy: ,,Chvíli to bude trvat než sem přijede a prohledá to tu kriminálka, máme jet prý na stanici."

A tak jsme se zase plahočili zpět na stanici. Byla jsem rozrušená. Komu ta krev patří? Kde je můj otec, a je s ním Alexis? Proč je vězní?

Když jsme přijeli na stanici kapitán Gatesová nám oznámia, že se máme s Castlem věnovat těm třem vraždám a na zmizení Alexis s mým otcem se podívá Ryan s Espositem. Prý je to ta nás těžké a jsme z toho rozrušení tak si od toho máme odpočinout. Měla pravdu a tak jsme začali prověřovat mrtvé. První oběť byla Marie Kafariatová a potom Alexandr Plácka a Xenie Mástková.

Podívali jsme se na něco co by je mohlo spojovat. Nejdřív jsme nic nenacházeli, až Castle našel spojení, nezapadalo pro všechny oběťi ale pro dvě z nich ano. Alexandr Plácka a Xenie Mástková se znali, chodili spolu na střední škole. Jak jsme to zjistili? Xenii totiž někdo s Alexandrem pronásledoval a vydíral jí, že s Alexandrem nemá chodit. A tak si zařídila od policajtů zákaz přiblížení. Ten někdo je jistý Mike Rool.

Vyhledali jsme si jeho adresu bydliště a hned jsme oznámili klukům kteří se zabírali únosem Alexis a mého otce, že jdeme něco prověřit a tak jsme vyrazili.

Cestou Castle zase vymýšlel jeho neuvěřitelné příběhy, jak to mohlo vypadat, jaký měl Mike Rool důvod k zabití Marie a Alexandra atd.

Dorazili jsme na místo. Dům vypadal z venku útulně a prostorně. Přistoupili jsme ke dveřím, nebyl tam žádný zvonek. Zvláštní. Castle jako by mi četl myšlenky řekl: ,,Jo je to dost divný." Tak jsem tedy zaklepala. Žádná odpověď. Pořádně jsem tedy zaklepala ještě jednou.

Vytáhla jsem zbraň a byla připravená vpadnout dovnitř. Najednou se ale zevnitř ozval mužský hlas: ,,Jo jo, nezblázni se. Já nejsem hluchej." No to si jen myslíš. Někdo otevřel dveře.

,,Detektiv Kate Beckett kriminální policie, toto je spisovatel Rick Castle." Ukázala jsem odznak a on na to: ,,Aha, dobrý den, já jsem Mike Rool."

,,Můžeme dál?" Poprosila jsem. ,,Ale jistě, tudy prosím." Řekl, otočil se a vedl nás do toho obrovského domu Mike Rool.

Vešli jsme do velké okrouhlé místnosti, poté jsme vyšli točité skody do dalšího patra kde byla zřejmě místnost pro hosty. ,,Posaďte se." Nabídnul nám místo a rukou naznačil dvě křesla u malého kruhového stolu. Castle si hned začal rychle sedat, ale já ho zastavila a vyčítavě se na něj podívala. ,,Děkuji, mi raději postojíme. Neměli bychom se tu zdržet dlouho." Teda doufám.

,,Čemu vděčím za vaší přítomnost?" Začal se vyptávat Mike.

,,Zjistili jsme, že jste měl zákaz k přiblížení se k Xenii Mástkové. Proč si to vyžádala na policii?" Odpověděla jsem a položila mu otázku já.

,,Nuže...chdila s jakýmsi Albrechtem Lákem," začal, ale já ho přerušila a opravila ho: ,,Jmenoval se Alexandr Plácek."

,,To je přece jedno, no a před ním jsem s ní chodil já, a když se objevil on, odkopnula mě. Já se pochopitelně  naštval."

,,A já to za vás dokončím: naštval jste se a rozhodnul se, že Alexandra zabijete a Xenii ste nabídl, že s vám může zase chodit, ale ona odmítla a tak jste je zabil oba. Jen moc nechápu proč jste zabil i Marii Kafariatovou." Byla jsem celkem pyšná na svůj proslov a napjatě čekala na odpověď.

Koukal na mě s otevřenou pusou jak na zjevení. Potom se rozmluvil: ,,Co že? Kde jste to vzali? Já bych nikomu nikdy neublížil a zvlášť né Xenii."

Něco my bohužel začalo říkat, že to vrah není, a chtěla jsem ještě přitvrdit, ale Castle mě předběhl: ,,Ale nehrajte to na nás, my jsme to už zjistili. A copak to máte v tom květináči na stole? Žeby růže?"

,,Nechte mě být, já nikoho nezabil, Xenii jsem miloval a vy mě teď tady obviňujete z vraždy a ani jste mi rovnou neřekli, že je Xenie mrtvá. A vůbec co mají růže společného s vraždou Xenie?" Po tváři se mu začaly kutálet velké slzy. Je  to s ním marné, to není náš vrah.

,,Děkujeme za váš čas, my už půjdeme."

Vyprovodil nás ven a jakmile jsme vyšli z domu začal mi zvonit telefon. Byl to Ryan.

,,Ano? Tady Kate." Začala jsem mluvit do telefonu, jakmile jsem hovor přijala.

,,Kate, je mi to líto..."odmlčel se a já byla napjatá co řekne, ,,přišli výsledky z laboratoře, ta krev na lanech a židlích v tom pokoji patří tvému otci a Alexis."

Mlčela jsem, nemohla jsem ze sebe vydat ani hlas. ,,Aha, díky." Típla jsem hovor.

Otočila jsem se k Castlovi se smutným výrazem v obličeji. ,,Ta krev patřila Alexis a tátovi." Vyděla jsem, jak bledne. Nemohla jsem s tím nic dělat. Ani jedna stopa po které se řídit.

Než ale stačil Castle něco odpovědět začal tentokrát jemu zvonit mobil. Podíval se na displej a řekl: ,,To je Marta."

,,Co se děje mami?" Přiložil si mobil k uchu.

,,Mám něco důležitého..."

Tak čau po delší době! Jak se vám líbil tento díl? Omlouvám se pokud byl pro někoho delší, (-krásných 888 slov ;-D) ale já musela. Co myslíte, že chce tak důležitého Marta oznámit? Své návrhy mi napište do komentářů.

Čusik Kate ;-*