Klekal jsem si k tátovi ležícímu na zemi. Z hlavy mu tekla krev a v ruce měl rýhu, kde také tekla proudem krev. Asi ho praštil a potom mu nožem přejel po ruce když jsem ho vyrušila svým příchodem.

,,Taťi! Slyšíš mě? To jsem já Kate, jen klidně lež a nehýbej se." Mluvila jsem k němu, i když jsem ani nevěděla jestli je živí. Přiložila jsem mu svoje ucho k jeho hrudi. 

Vzala jsem do ruky vysílačku a zmáčkla číslo na policejní okrsek.

,,U telefonu Kate Beckett z dvanáctého okrsku, odznak 41319." Začala jsem mluvit do vysílačky jakmile to někdo vzal.

,,Ou, Beckettová co potřebujete?" Uslyšela jsem známí hlas kapitána Gatesové.

,,Kapitáne právě jsem ve svém bytě a klečím u mého zraněného otce, potřebuje urgentně pomoc. Zavolejte záchranku a posili děkuji."

,,Jistě, ale..." nestihla Gatesová domluvit, jelikož otec začal kašlat a já jsem ukončila hovor.

,,Pššt tati, to bude dobré..." začala jsem mluvit na tátu a položila ho do stabilizované polohy a potom spíš pro sebe se zeptala: ,,jen by mě zajímalo jestli máš něco společného s tím vším a pokud něco, tak co?"

Za pár minut tu už houkala záchranka, do které na nosítkách nakládali mého otce.

,,Kate jsi v pořádku?" uslyšela jsem za sebou Lanie.

,,Lanie jsem v pořádku, ale" objala jsem svou kámošku a pokračovala: ,,no nechápu to co má s tím táta společného."

,,Neboj to se nějak vyřeší." Řekl Ryan a poplácal mě po rameni.

,,A viděla jsi někoho?" Zeptal se Esposito, který přišel s Ryanem.

,,A ksakru. No jistě, někoho jsem viděla...no ale chápejte já jsem nevěděla co je s mím otcem a tak jsem toho člověka nechala plavat." Začala jsem vzteky maličko ronit slzy.

,,To je dobré Kate, mi ho za každou cenu dopadneme, a teď už pojď domů, je hodně hodin." Utěšovala mě Lanie. Popravdě bylo asi šest a já jsem domů nechtěla. ,,Ne, to je dobré, já půjdu na okrsek do fitka, tam si vyčistím hlavu." Odpověděla jsem jelikož jsem už dlouho ve fitness centru nebyla.

--

...27, 28, 29, 30!  Konečně jsem s únavou seskočila z tyče a těžce oddechovala. Přistoupila jsem k boxovacímu pytli a pustila se do něj. (Ano, zní to dvojsmyslně, ale není to tak.)

Sakra co s tím má můj táta společného? Co komu udělal? Já to prostě nechápu.

Vykopla jsem vší silou do pytle a ten vysoko vystřelil a já do něj začala bouchat pěstmi.

Najednou se mě někdo zezadu dotkl ramene a já se instinktivně otočila s připravenou pěstí, tomu člověku vrazit do huby.

,,Klid Beckettová, to jsem já- Castle." Řekl Castle, když se právě vyhýbal mé ruce.

,,Jeminkove promiň, já já..."

,,Ano, ty jsi unavená a potřebuješ si odpočinout."

,,Ale kam mám jít? U mě to přece právě pročmuchává policie."

,,Od čeho jsou přátelé? Pojď ke mě, Marta s Alexis nejsou doma. Počkám na tebe před dveřmi." Usmál se a podal mi ručník na utření mého upoceného čela.

,,Díky." Poděkovala jsem a odkráčela se převléknout do šatny.

Rychle jsem se převlíkla, aby nemusel Castle čekat a vyrazila za ním.

,,Tak jedem?" Otevřel mi přední dveře od jeho auta na sedadlo spolujezdce,jako nějaké královně, jakmile mě uviděl.

,,Mockrát děkuji sire." Usmála jsem se na něj a nastoupila do auta.

Chvíli jsme byli oba zticha, ale pak Castle promluvil jako první: ,,Slyšel jsem co se stalo. Tvůj otec se z toho dostane, ale prý jen pár milimetrů a byl by mu ten cvok přeřízl nějakou velkou tepnu na ruce. Vím to, jelikož jsem si s ním vyměnil lůžko v nemocnici."

,,Nevím, co to mělo znamenat. Byla to jen náhoda, nebo má můj otec něco společného s těmi vraždami?"

,,Kate, no to nevím." Zastavil auto před jeho domem a podíval se na mě. ,,Tak pojď dál, už jsi tu dlouho nebyla."

,,Díky, jsem ráda, že vždy stojíš při mě."

Vyšla jsem z auta a vešla do domu. Když Castle rozsvítil světla, musela jsem uznat, že to tu vypadalo hodně romanticky. Přizval mě ať si sednu na sedačku a on zatím přinesl nějaké obložené mísy a k tomu chleba.

Najednou jsem si vzpomněla na noc s Ondřejem Maraškem. Mám mu to říct nebo nemám? Vlastně já už mu to přece říkala když nás uvěznil v té 'ledničce'. Tak se na to zkusíme nenápadně zeptat.

,,Catle?"

,,Co se děje?" Vyjeveně se na mě podíval s pusou plnou chleba se salátem, rajčat a bůh ví ještě čeho. Když jsem ho uviděla byl tak roztomilí, přímo k zulíbání a já se na něj musela usmát.¨

Úsměv mi ale upadl, když jsem si vzpomněla o čem se chci bavit. ,,Jak jsme bili uvězněni v té chladící místnosti, vzpomínáš si na vše co se tam stalo?"

,,Moc né, proč?"

,,No víš...tu předešlou noc, se něco stalo..."

,,Co? Co se stalo? Někdo ti uplížil?" Zeptal se Castle se strachem v hlase.

,,Ne to ne...ale s Ondřejem Maraškem jsem se vyspala!" Vysypala jsem ze sebe, abych to měla za sebou.

Castle na mě s otevřenou pusou koukal, ale než na to stačil něco říct, začali nám objem zvonit mobily. Podívali jsem se na mobil. Volal mi doktor z nemocnice, který se staral o mého otce. Zděsila jsem se a hned hovor přijala, stoupla si a popošla dál od Castlea, abych ho nerušila,  když mu někdo také volal.

,,Tady doktor, na druhé straně paní Beckettová?" Ozval se hlas doktora, který zněl velmi vyplašeně a smutně.

,,Ano, Kate Beckett, co je s mím otcem?"

,,Váš otec..." zastavil a zhluboka se nadechl, ,,je pryč zmizel z lůžka." 

,,Co že?!" Vyplašila jsem se.

,,Je nám líto, ale nikde není, už jsme ho hledali. Už mu bylo lépe a řekl, že potřebuje na záchod a že to zvládne. Potom jsme ho už neviděli."

,,Jak jste mohli? Přijedu ještě dnes." Vrhly se mi slzy do očí.

,,Né to nemůžete! Už tu jsou vaši kolegové a vy si máte prý odpočinout a zůstat doma." Řekl a vypnul hovor.

Podívala jsem se na Castlea a ten byl také celý bílý.

,,Tak co?" Odvážil se Castle, promluvit jako první se slzami na krajíčku. Co se mu jen mohlo stát? Nemohlo se mu stát přece nic horšího než mě, nebo snad ano?

,,Víš, můj táta zmizel z nemocnice a nikde ho nemůžou najít."

,,To je mi líto," odmlčel a já viděla, že měl oči také plné slz, jen by mě zajímalo jestli od toho co jsem mu řekla a že mu tak záleží na mé rodině, ,,moje dcera byla s babičkou na výletě a najednou také zmizela." 

...

Tak jský byl tento díl? Myslíte, že mají ,únosy, Alexis a Katiina otce něco společného se třemi vraždami?

Kate