Okay, vaše komentáře mě obměkčily a dám vám sem další. Ovšem! Další díl přidám až zítra k večeru. Už musím být neoblomná, jinak nestihnu ani dopsat poslední dílek a budete dlouho čekat. Nebudu to prodlužovat, stejně jsem zapomněla, co jsem chtěla dodat :D, tak snad jen:

EnJoy it! :))

*Kate*

Dobrých osm minut jsme ty dvě hrdličky sledovali jako dva úchylové, než za námi opatrně přišel Tony a tvářil se, jako bychom se houpali na lustru a smáli se jako ďábelští plameňáci.

„Na co vy dva tak zíráte? Hosté už začínají mít strach." 

Se Stevem jsme se na sebe uculili, ale bylo domluvené, že to nikomu neřekneme. To už je na nich, aby si to rozšířili, já jenom nechtěla být jediná, kdo zná to tajemství, taky jsem Rogerse hned zapřísáhla, aby o tom pomlčel.

„To je jedno, je tu někde bar? Docela bych si dala," trošku jsem vypla hruď, abych se protáhla a strnula jsem, když jsem si uvědomila, že jsem to řekla otci. Zákon jednadvaceti je pěkně na pytel.

Vyprskla jsem smíchy. „To byl jen vtip."

Tony mi to nevěřil ani vteřinu a taky mi to dal výrazně najevo. „Budu dělat, že jsem tu vůbec nebyl. Neznám vás."

Když odešel, dychtivě jsem se po alkoholu rozhlédla, ležel na velkém tácu ve vysokých sklenicích, které byly plné asi jenom z jedné třetiny. Jasně, hlavně ať se nikdo neopije.

Uchopila jsem sklenici a ještě ji ani nestihla pozvednout k ústům, když se za mnou ozval ostrý hlas. „Kate?!"

„Pepper?!" vyjekla jsem to úplně stejným tónem, abych si získala vteřinu na přemýšlení.

„Díky," řekl Steve zčistajasna a převzal ode mě skleničku. Všechno se to stalo během dvou vteřin, takže to až tolik podezření nevyvolalo. Navíc jsme stáli tak, že by se musel lokty prorvat skrze hosty, aby si ji mohl vzít sám, já byla hned u tácu.

Pepper si nás změřila přimhouřenýma očima, a když chtěla něco říct, ozvala jsem se.

„Páni, to je moje oblíbená písnička! Smím prosit?" udělala jsem na něj pukrle, on odložil skleničku a nechal se odvléct na parket. Celou dobu, co jsme tady, hraje živá kapela styl hudby, který neznám, ale na tanec je to dobré. Ovšem moje oblíbená písnička to není ani omylem.

Steve se tvářil vyděšeně, trochu nejistě polkl a díval se všude, jen ne na mě.

„V pohodě?" zeptala jsem se ho. Co se děje? Proč je tak vynervovaný z tancování? Vždyť je to Avenger, jeden z mála superhrdinů světa. Vsadím se, že se účastnil mnoha podobných akcí, kde musel tancovat.

„Jo." Hlas mu trochu vyskočil, ale nic zásadního, ovšem on trochu zrudl a uhnul pohledem. Stojíme ve středu parketu, kolem se pomalu pohybují páry, které si jen tak užívají společné chvíle. Ovšem Steve stojí strnule s rukama podél těla. Zkoumám jeho výraz, vypadá to na obyčejnou pubertální ostýchavost. Zvláštní.

„Nemusíš se mnou tančit," řekla jsem mu, a když trhl hlavou, aby se na mě podíval, chápavě jsem se na něj usmála. Ne každý na to prostě má povahu.

„Ne, rád bych si s tebou zatančil, já jen," začal a koukl znovu po sále, jako by hledal nějaký pevný bod.

„Co?" Tak teď mě to teprve zajímá, co on jen?

„Nikdy jsem s ženou netančil." Hlasitě polkl a podíval se na mě a hledal, nevím, nějakou reakci na onen fakt, že nikdy netancoval. Ovšem není sám, milióny lidí po světě v životě netancovaly.

„A s muži ano?" Nemohla jsem si to prostě odpustit, nahrál mi na to. Nečekala jsem na jeho reakci. Chytila jsem jeho dlaň a položila si ji na křížové obratle a druhou chytla do ruky. Sledovala jsem ho u toho, zdál se překvapený. Snažil se nenápadně povysunout ruku trošku výš a výš, až mě vlastně držel mezi lopatkami a stál skoro na metr ode mě. V duchu jsem se nad tím pousmála, ale tady nebyl správný čas na výsměch, zdálo se, že je to pro něj důležité. Onen bod zlomu.

„Ruku mi dej níž," poručila jsem mu, což nemohl ignorovat a posunul ruce o pět centimetrů níž. Prsty mi pomalu přejel po páteři až k posledním z obratlů. Sám si to nejspíš neuvědomoval, ale byl to elektrizující pocit.

„Ještě." Trpělivě jsem vyčkávala, než se společnou snahou dostaneme do původní výšky jeho ruky, když se tak stalo, dalo by se říct, že jsme stáli v docela normálním tanečním postoji, jen kdyby nebyl tak daleko. Rukou, kterou jsem svírala jeho rameno, jsem si ho přitiskla až skoro k sobě, u čehož udělal několik neidentifikovatelných zvuků a nešikovně u toho klopýtl.

„Lepší," řekla jsem, abych ho povzbudila do budoucna, protože zatím jen prkenně stojíme. Teď přijde na řadu pohyb.

„Jo?" trochu se usmál a odhalil tak jenom asi prvních pět vrchních zubů a vypadal jak roztomilý křeček, jeho modrá očka zářila vzrušením z jeho prvního tance, ale přesto byl celý nervózní.

„Teď bude stačit, když budeš přešlapovat do rytmu," poradila jsem mu. Musela jsem trochu doladit detaily, ohledně posunů nohou, protože i v tomto tanci na místě mi byl schopný šlápnout na nohu, za což se hrozně omlouval a už se chtěl rozpojit, ale zděšení, že bych ho musela aranžovat znovu, mi nedovolilo ho pustit.

„Proč jsi nikdy netančil s ženami?" zeptala jsem se ho, když jsme se konečně dostali do rytmu. „Bylo ti přece kolik, dvacet tři? To bylo v té době běžné ne?"

Povzdechl si. „Čekal jsem na správnou partnerku."

Nevím, jestli jsem zrovna tohle chtěla vědět. Správná partnerka znělo tak... jako by to měl celé vymyšlené, jako by se dívka, se kterou si zatancuje, měla stát jeho životní láskou. Snad jsem mu do té představy moc nenabourala.

„Menší kluci nechodili tancovat?" Bála jsem se, abych to s tím ptaním nepřepískla. Na pláži mi řekl, že byl před tím pokusem drobný.

„Byl jsem hodně malý, hubený. S takovými holky nikdy nechtěli nic mít," řekl stručně a rychle, jakoby si strhával náplast.

Nechtěla jsem ho litovat, ale nemohla jsem tomu zabránit. Zadumaně jsem se koukla do dálky a všimla si upřených pohledů celé naší skupinky. Thor s Jane tam chyběli.

Každý se tvářil jinak. Například Tony na nás podezřívavě mhouřil oči, nemám mu to za zlé, asi na něho přišly otcovské pudy nebo co. Pepper vypadala šťastně a zbytek skupiny vypadal, že právě prodělali těžký záchvat smíchu z našeho krkolomného začátku.

Zamračila jsem se na ně, ať se přestanou pošklebovat, ale jenom je to povzbudilo a dál nás sledovali jako hlavní atrakci.

„A co ty a... život?" Zase byl nejistý, jakoby si větu dlouho připravoval v hlavě, kde mu zdánlivě zněla přijatelně.

„Co můj život?" Nebyla jsem si jistá, jestli chci odpovídat, ale dlužím mu to. O svém životě mi řekl hodně věcí.

„Tvůj příběh," upřesnil a já si byla jistá, že to slyšel v nějakém filmu.

„No, na dětství si moc nevzpomínám, pak mě matka opustila. To mi bylo dvanáct. Prošla jsem dvěma dětskými domovy a poznala tři ujeté pěstouny, ale v patnácti jsem utekla. Dělala jsem v kuchyni, a pak jsem tancovala v jednom klubu."

Trochu se odtáhl a podíval se na mě.

„Nekoukej tak na mě. Je to větev jednoho z nejstarších řemesel na světě." Ha, dobrá výmluva, to ho určitě nadchne. Už ho vidím, jak tam sedí pod pódiem a sleduje ono řemeslo. V červených kozačkách.

„Já jen," nestihl doříct, přerušila jsem ho. Dělám to možná až příliš často.

„Nemohla jsem sehnat jinou práci a divil by ses, kolik jsem za to dostala peněz. Bylo to jenom dva večery v týdnu. Navíc Joffrey ty peníze bral bez keců. Ostatní doma mě začali ignorovat, což bylo příjemné. Dělala jsem jenom pro tanečnice, chystala jim kostýmy a šminky, ale když jsem měla jít poprvé tancovat, přišla policie do klubu, udělali z toho velké haló, zabásli nás, vyslýchali nás v děsivé místnosti bez oken, hrozili soudem a pasťákem. Ale řekni, jaké takové děcka mají možnosti? Nikdo nechce jít do děcáku nebo do pasťáku. Pak ten úchyl, co chtěl znásilnit Liss. Každopádně dál už to bylo lepší, s Pepper jsem si rozuměla hned, není složitá kamarádka. Zato Tony, tomu se nejdřív musíš dostat pod kůži. Bavili jsme se celé dny o technice, vyráběli a konzultovali své nápady. To si ani neumíš představit. Nejdřív žiješ skoro na ulici a děláš v pochybných podnicích a nikdo ti nerozumí a najednou se všechno změní. Jen tak, během jednoho dne."

Neodvykládala jsem to na jeden nádech, trochu mě to mrzelo, bylo by to poetičtější. Steve mě celou dobu sledoval s vážnou a chápavou tváří.

„Na tu stanici pro mě mohl přijít nějaký úchylný ožrala a feťák, nebo pedofil, kterého moje matka sbalila bůhvíkde, ale zastavil se tam superhrdina, miliardář a naprosto šílený chlap." Nevěřícně jsem nad tím faktem zakroutila hlavou a věnovala se dál rytmickému pohupování. Už jsme se oba pohybovali uvolněně a nijak jsme se nelišili od ostatních párů.

„Jsem rád, že jsi našla svou rodinu," zašeptal a už se neostýchal stát blízko. Stál teď dokonce ještě blíž. I na vysokých podpatcích jsem byla snad o dvě hlavy menší a musela jsem neustále zaklánět hlavu, abych mu viděla do tváře.

„Nerad vás ruším, děcka," ozval se z boku Tony a vůbec nezněl ironicky. Ne. „Thor nám chce něco říct."